Středovlnné vysílání se svou amplitudovou modulací (AM) kvalitou výrazně zaostává za ostatními způsoby distribuce rozhlasu. Jednou z možností, jak zlepšit kvalitu přenášeného signálu v AM pásmech, je digitální platforma DRM. Ve druhé části rozhovoru s předsedou Mezinárodní konference pro koordinaci krátkovlnných kmitočtů (HFCC) Oldřichem Čipem si můžete přečíst o nevýhodách platformy DRM, možnostech šíření signálu a dostupnosti přijímačů.
Má vůbec DRM nějaký nějakou vadu, když dokáže na středních vlnách pokrýt velké území ve vysoké kvalitě?
Jenom musím znovu poznamenat, že DRM signál sice se stejným nebo i nižším výkonem vysílače pokryje větší část území, ale v podstatě platí pro jeho šíření stejné zákonitosti jako pro signál AM. Pokud jde o problemy – a mluvíme-li o středních vlnách – rastr kmitočtů v rozestupech po 9 kHz, který platí v tak zvaném Ženevském plánu 1975, podle kterého pracují AM vysílače v regionu Evropy a Severní Afriky – omezuje možnost provozu „simulcasting“. To je souběžné vysílání jak AM tak i DRM signálů v jednom středovlnném kanále. Simulcasting by byl ideální pro přechodové období, kdy část posluchačů ještě nebude mít DRM přijímače. Konzorcium se tímto problémem intenzivně zabývá a právě v Mexiku se zkoušel i provoz simulcasting.
Na krátkých vlnách máme s DRM probémy týkající se vzájemného rušení zejména ze strany DRM. Několik stížsností přišlo právě před poslední globální koordinační konferencí, která se konala v únoru 2006 v Číně. Posluchači často žádali, aby se pásma rozdělila na část vyhrazenou pro dosavadní AM vysílání, která by se oddělila od úseku určeného pro stanice pracující v digitálním módu. Rozhlasová pásma, o kterých jsem se už zmínil, jsou využívána nerovnoměrně. Podle statistik získaných z celosvětových databází v pásmech nízkých kmitočů pod hranicí kolem 10 MHz lze bez závažného rušení přijímat pouze asi padesát procent kmitočtů, které tam rozhlasové stanice koordinují a využívají.V takových podmínkách by vytvoření úseků pro DRM znamenalo zúžení spektra pro dosavadní provoz AM a další zhoršení podmínkek. Vedení asociace však už dnes doporučuje všem členům volit kmitočty pro DRM tak, aby se vytvářely ve spektru skupiny stanic s digitalním provozem a nevylučuje ani rozdělení pásem po dalším nárůstu objemu DRM.
Co brání většímu rozšíření DRM, které by teoreticky mělo být ideální technologií?
Možná je to tím, že konzorcium není zcela úspěšné ve snaze přesvědčit rozhlasovou veřejnost o tom, že digitaliziace dosavadních AM pásem je z hlediska vývoje a logiky celé věci nevyhnutelná – jak jsem o tom mluvil na začátku našeho rozhovoru. Z vlastní zkušenosti ale vím, že je to úkol nelehký. Asociace HFCC je jediným členem DRM se sídlem v České republice, dokonce na adrese Českého veřejnoprávního rozhlasu, se kterým má dobré vztahy. Přesto se přiliš nedaří tuto instituci pro DRM víc motivovat.
Přitom na základě zkušeností ze zavádění jiných technologií je jasné, že výrobci neuvedou na trh levné přijímače a posluchači je nebudou kupovat dokud nebude existovat dostatečně pestrá nabídka programů.
Můžete namodelovat způsob, jak postavit celoplošnou DRM síť pro Česko? Stačily by např. dva 100kW vysílače v Liblici a Topolné?
Navržení konkrétní sestavy středovlnné sítě se vymyká rámci našeho rozhovoru, ale síť DRM by se na příklad nemusela významně lišit od sítí AM stanic, které známe z historie rozhlasového vysílání na našem území. Pro dosažení stejného pokrytí by však bylo možné podstatně snížit výkony vysílačů. Digitální síť by projektantům ale rozhodně usnadnila práci, protože na rozdíl od AM vysílání, DRM preferuje zřizování sítí SFN (single frequency networks), které pracují na jednom kmitočtu. V takovém případě se do jednoho místa příjmu šíří energie ze dvou nebo i více vysílačů po vysílacích cestách různé délky. Prakticky stejná situace nastává při dálkovém šíření energie z jednodoho vysílače, které se dostávají do místa příjmu po různě dlouhých vysílacích cestách prostřednictím ionosféry. Aby DRM signál překonal tento problém zavádí se do něj tzv. „guard interval“ formou přidaných vysílaných symbolů, na které se dekodér přijímače synchronizuje. V případě, že zpozdění signálu z jednotlivých vysílačů je v mezích tohoto intervalu, složky se sečtou a spolehlivost příjmu se zvyší.
Síť, která pracuje na jednom kmitočtu tak nejen šetří potřebné kmitočtové spektrum, ale její efektivnost pro pokrytí požadovaného uzemí je vyšší než v případě použití stejných vysílačů se stejnými výkony na různých kmitočtech.
A jak by se dalo realizovat pokrytí celé Evropy?
V době od západu slunce do rozednění v místě lomu rádiové energie od ionosféry to není problém jak na středních tak i dlouhých vlnách. Hodně bude též záležet na obsazenosti kmitočtu, který se zvolí, a který má příslušná země na těchto pásmech k dispozici. Pokud budeme požadovat dálkové pokrytí během dne je samozřejmě třeba použít DRM vysílání na krátkých vlnách. Obdobně jako při dosavadním AM vysílání se provede výpočet optimálního kmitočtu pro požadovanou dobu dne a vysílací cestu a zvolí a mezinárodně se zkoordinuje vhodný kmitočet.
Jsou u nás dostupné přijímače? A co v zahraničí? Jaké jsou ceny?
Na našem trhu, pokud vím, nenabízejí DRM přijímače zatím ani specializovaní prodejci. Vedení DRM věří, že ceny budou rychle klesat a zdá se, že se to zčásti potvrzuje. Například přijímač pro DAB, DRM, s CD přehrávačem vystavovaný v Berlíně na IFA v roce 2003 stál cca 1000 eur. Prototypový přistroj Maya v roce 2004 kolem 700 eur. Naprotí tomu přijímač firmy Roberts MP40, jehož vstup na trh je ohlášen na toto čtvrtletí 2006 se bude prodávat za méně než 300 eur. Přijímače firmy Murphy Richards a Himalaya se mají jestě letos prodávat za ceny kolem 200 eur. Je to samozřejmě stále hodně peněz ale konzorcium předpokládá, že celosvětový trh, kde je dnes v provozu kolem dvou a půl miliardy přijímačů bude snižovat ceny dál. Masové rozšíření přijímačů se předpokládá při cenách kolem padesáti dolarů za kus.
Čeká se nějaký příznivý vývoj v rozšíření přijímačů?
Mám zato, že velmi významný obrat nastal v minulém roce, kdy britská firma RadioScape a Texas Instruments oznámily, že je k dispozici modul RS500. Například ředitel firmy Richards, o které jsem se zmínil před chvílí, prohlásil, že s použitím RS500 byli schopni postavit prototyp přijímače pro DAB a DRM během tří měsíců. Vývoj čipu dokonce podporovala i RTL Group, která vsadila razantně na kartu DRM. Obecně se předpokládá, že modul založený na výrobku DRM350 společnosti Texas Instruments umožní levnou masovou výrobu přijímačů, které budou schopny přijímat jak DRM a DAB tak i starší FM-RDS a AM vysílání. Bude vhodný pro integraci do dalších zařízení spotřební elektroniky.
DRM je důležité pro příjem v automobilech, protože ani případný další vývoj bezdrátového WiFi Internetu a poslechu rozhlasových programů jeho prostřednictvím nezajistí příjem mimo městské oblasti. Začlenění modulu do autorádíí bude patrně dalším mezníkem, ale vzhledem k tomu, že to záleží i na výrobcích automobilů, je možné, že si budeme muset ještě chvíli počkat.
