Kauza Radio Sázava pokračuje. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodla na svém zasedání dne 7.4. 2004 o udělení licence na kmitočet Benešov-Kozmice 89,3 Mhz s výkonem 5 kW žadateli M – Publicity s.r.o. Na tom by nebylo nic divného, kdyby tomu nepředcházelo udělení licence bývalou Radou společnosti stejného názvu, která se pak rozdělila na dva provozovatele, kteří shodně tvrdili, že jsou ti praví držitelé licence a dokonce jeden čas oba vysílali. K tomu připočtěme, že bývalý provozovatel Radia Preston uspěl v soudní při. Soud konstatoval, že mu protiprávně nebyla prodloužena licence.
Nynější úspěšný žadatel M – Publicity, se ještě před veřejným slyšením přejmenoval na Newline s.r.o. V této společnosti se opět setkali bývalí dva protivníci, držitel 34% podílu pan Vladimír Michalčák a 66% podílu pan Boris Fišer. Při veřejném slyšení překvapili oznámením o opci pana Fišera na 100% společnosti a vzniku servisní společnosti pro Radio Nový Preston, ve které bude mít podíl i původní provozovatel Prestonu pan Josef Zoch. To věru nevypadá na transparentní složení společnosti, které je jednou z podmínek udělení licence.
Se servisními společnostmi máme také své zkušenosti (ČNTS). Ve skutečnosti je to ale jednoduché. Tři potenciální vítězi tří pravděpodobných soudních sporů s Radou se spojili. Rada tomuto tlaku podlehla a licenci přidělila. V čistě pragmatické rovině to lze chápat, přestože jmenované subjekty by určitě nevysoudily dohromady ani tisícinu částky, kterou ČR musela zaplatit CME. V morální a etické rovině to pochopit nelze, i když vezmeme v úvahu, že tato kauza je dárek od Rady předchozí.
Nová Rada byla jmenována proto, aby neopakovala chyby té předcházející. Jejím deklarovaným zájmem bylo učinit české mediální prostředí transparentnějším. Poslední rozhodnutí to nepotvrzuje. Chápeme to jako pokračování destabilizace rozhlasového trhu a potvrzení toho, že české regulační orgány jsou zřejmě nereformovatelné.
