Historie rádia I.

Jednou do týdne kráčím Vinohradskou třídou do rádia. Nikoli tedy do Českého rozhlasu, jehož rekonstruovaná budova se tento týden vyloupla z lešení a vypadá velmi hezky. Nad novotou zářícím Českým rozhlasem pokračuji a zabočím pak do Polské ulice, do rádijka podstatně menšího, téměř kapesního s nevelikým výkonem, které máme, včetně jeho obce posluchačské, také velmi rádi. Ale pohled na omlazený Český rozhlas mne přiměl napsat cosi o historii rádia. Jak u nás, tak v zahraničí, především v Německu…

Když se to vezeme tak a tak, první pokusy s přenosem VF energie, jako takové, nikoli s úmyslem touto přenést informaci, prováděl Nikola Tesla. Ale to byl skutečně pravěk. Jak historické prameny píší, povedl se asi první oficiálně registrovaný pokus o vyslání a zachycení rádiového signálu italskému občanovi, jménem Gugliemo Marconi. Stalo se tak na idylickém italském venkově v roce 1895. Spojení bylo, pravda na nevelikou vzdálenost, řádově stovek metrů. Nesmíte si ale myslet, že se to odehrávalo asi tako: Tady Marconi, jak mne slyšíte? Nikoli. VF energie se získávala pomocí mohutného jiskřiště a koetheru, přenášely se vlastně elektrické rázy, vzniklé těmito výboji. Rozhodně se nejednalo o žádný hifi poslech, pokud lze vůbec o nějakém poslechu hovořit. Teprve o nějaký čas později přišla ke slovu Morserova abeceda. Ve stejný čas konal podobné pokusy prof. Alexandr Sergejevič Popov z Námořní akademie v Kronštatě. Ten vlastně studoval atmosférické jevy v atmosféře, kolísání a změny atmosférické elektřiny při bouřkách a při tom, z čista jasna, ho napadla geniální myšlenka: Pokud vyvolá výboj, či poruchu uměle, lze s ní přenést informaci. Dnes již nezjistíme, kdo z těchto dvou byl doopravdy první. Jisté je však to, že Marconi dovedl celou věc do zdárného konce a především ji komerčně využil. Na toto, ke smůle prof. A.S. Popova, v tehdejším korupcí prolezlém carském Rusku, nebyly dobré podmínky…

První pionýrské pokusy Gugliema Marconiho. Zařízení před G. Marconim je zřejmě vysokofrekvenční transformátor, na podstavcích je vidět mohutné kulové jiskřiště /vlevo/ a válcový koether, který sloužil jako přijímač. Všimněte si absence jakýchkoliv elektronek. Ty byly vynalezeny o několik let později…

První pionýrské pokusy Gugliema Marconiho. Zařízení před G. Marconim je zřejmě vysokofrekvenční transformátor, na podstavcích je vidět mohutné kulové jiskřiště /vlevo/ a válcový koether, který sloužil jako přijímač. Všimněte si absence jakýchkoliv elektronek. Ty byly vynalezeny o několik let později…

Počátky rádia u nás…
Nahlédneme do tehdejších dobových časopisů. Je začátek dvacátého století. Veřejnost se poprvé seznámila s radiotelegrafií na obchodní a průmyslové výstavě v Praze 1908. Stanici předvádělo c.k. poštovní ředitelství v Praze. Zapůjčila ji firma Siemens & Halske, A. G. ve Vídni. Přístroje byly umístěny v dřevěném pavilonu v blízkosti Maroldova panoramatu Bitva u Lipan. Pražský ilustrovaný Kurýr uveřejňuje 4.srpna 1908 fotografii stanice a píše:

„Přinášíme vnitřek telegrafní stanice bezdrátového spojení mezi Prahou a Karlovými Vary. Máte-li slabé nervy, ohlušující třeskot elektrických ran, oslnivý svit mocných jisker, Vás záhy odtud vypudí. Uprostřed pavilonu umístěn jest malý tzv. stůl, zaujímající v sobě okruh zprávy přijímací a příslušné přístroje, telegrafní aparát, telefonní sluchátka atd. Za ním umístěny přístroje okruhu vysílacího; měděná postříbřená dutá roura, spirálovitě do výše vinutá, která má nahoře jiskřiště t.j. dva kruhy zinkové, kde elektřina vybíjí se velkými blesku podobnými jiskrami*1), jež provázeny jsou zmíněným již praskotem. Vedle umístěno jest 6 vysokých Leidenských lahví*2) a dole induktorium, které vyrábí proud s vysokým napětím 60 000 Voltů. Za budovou jest umístěn stožár zvaný anténa, s rozvětvujícími se dráty na všechny strany. Spodní dráty slouží k upevnění anteny, horní vedoucí od vrcholu slouží k zachycování vln elektrických a jest drátů těch 12 – 14. Pražská antena, 26 metrů vysoká zhotovena jest s kovové směsi zvané magnelium, stanice Karlovarská má antenu ocelovou 30m vysokou. Dráty vedoucí od anteny končí isolátory, jež pak jsou provazem přivázány k různým okolním předmětům. Telegrafování děje se zcela tak, jako telegrafování na obyčejných telegrafních přístrojích. Úředník položí ruku na klíč a odklepává depeše. Při každém stisknutí klíče proletí jiskřištěm jiskra a ozve se třesknutí. Současně v Karlových Varech přijímací telegrafický přístroj zachycuje čárkami a tečkami na papíře depeši. Sdělení je tedy odklepáváno telegrafickou abecedou a poslouchající úředník převádí si toto tikání do obyčejné řeči nás smrtelníků s překvapující rychlostí a snadností“.

*1) Podle dobového popisu se zřejmě jedná o VF Teslův transformátor
*2) Ledienská láhev – velký kondenzátor poměrně ke svým rozměrům nevelkou kapacitou, provedený ve formě skleněného válce, či láhve o objemu až desítek litrů s oboustrannými kovovými polepy. Vnitřní polep byl spojený s kovovou tyčí, kulově zakončenou, která tvořila kladnou elektrodu kondenzátoru. Vzhledem k mimořádným izolačním schopnostem skla, téměř nulovému svodu, odolnosti proti navlhnutí a průrazu se tento kondenzátor nechal nabíjet neuvěřitelně vysokým napětím desítek až stovek tisíc voltů. Je známo, že nabitá Leidenská láhev dokázala při malé vlhkosti okolního vzduchu držet náboj desítky hodin. K vyvolání silného výboje nebyl často nutný přímý dotek kladné elektrody, stačilo se neopatrně přiblížit. Masivní elektrický výboj tohoto obřího kondenzátoru i při jeho neveliké kapacitě, ale obrovském napětí mohl být zdraví nebezpečný, způsobit šok a popáleniny.

Rozsahem i dosahem sice podstatně menší, avšak také zajímavé bylo veřejné předvedení jiskrové telegrafie v Městci Králové v roce 1912.
K induktoru byla připojena anténa dlouhá půl metru, zakončena kovovým kotoučem. Přijímač uváděl v činnost elektrický zvonek. Odborný učitel Vonka přednášel v sále na radnici, přístroj byl vypůjčen z fyzikálního kabinetu měšťanské školy.Po přednášce nastalo to nejzajímavější: Posluchači přicházeli k přístroji, tiskli klíč a zvonek věrně reprodukoval signály, přenášené na vzdálenost 8 metrů. Nejefektnější bylo, když vysílač, nebo přijímač střídavě byl vynášen na chodbu a elektromagnetické vlny se nechaly procházet zdí. Přednáška však měla úřední dohru. Následujícího dne přišel úředník c.k. okresního soudu a začal vyšetřovat. „Nebyla to smluvená eskamotáž? Neměli jste v záloze další osobu, která uváděla elektrický zvonek do činnosti?“ Nedal se žádným slovním výkladem přesvědčit, že obecenstvo nebylo úmyslně klamáno. Panu učiteli Vonkovi nezbylo, než uvést přístroje do chodu znovu, tentokrát pod úřední kontrolou a předvést bezdrátový přenos signálu z jednoho konce kabinetu na druhý. Pak teprve se případ uzavřel a spisy uložily ad acta.

Příště se podíváme do Kbel, kde vlastně rádio, jako veřejné médium, doopravdy začalo…