Richard Medek to ve své nové pozici nemá jednoduché. Do funkce generálního ředitele Českého rozhlasu nastoupil s cejchem v podobě výroku o tom, že posluchači Rádia Wave nejsou budoucností tohoto národa. V očích posluchačů této stanice má tedy „vymalováno“. Mě zaujal jiný jeho výrok.
V pondělním Studiu ČT24 Richard Medek reagoval na narážku Patricie Strouhalové, že si posluchači Radiožurnálu stěžují na hudební dramaturgii, zajímavými slovy. Podle jeho vyjádření se s hudební složkou této stanice hýbat nebude a v současnosti je vybírána „přísně podle vědeckých zásad“. Tato slova u mne vyvolala údiv a následný dlouhý smích. Možná to byl smích nevědoucího, ale měl jsem za to, že muziku by měl na rádiu vybírat hudební dramaturg s citem a ne podle nějakých vzorců.
Vědecké zásady bych odložil na vedlejší kolej a zaměstnal bych raději na Radiožurnálu hudební dramaturgy se vkusem a širokým rozhledem. Současný stav, kdy jsou protěžovány druhořadé popové hvězdy typu Petra Koláře nebo Lucie Vondráčkové v kombinaci s totalitními celebritami a přestárlou hudbou zpoza našich hranic, je vskutku tristní. Neříkám, že vše je nesnesitelné, něco je i dokonce dobré, ale víme, že kapka inkoustu dokáže zakalit velké množství vody.
S tím mě napadla vskutku „revoluční“ myšlenka. Kdyby se na Radiožurnálu v hudební dramaturgii pohybovali erudovaní lidé, nebyla by potřeba vzniku nové zpravodajsko-publicistické stanice. Když si odmyslíme otřesnou hudbu, plní tuto funkci právě Radiožurnál.
Richard Medek mluví o potřebě úspor v Českém rozhlase. Zaplatit pár lidí s hudebním přehledem musím být rozhodně levnější, než výstavba zbrusu nové rozhlasové stanice. A možná by zbylo více peněz třeba na projekt Odhalení.
