V úvodu bych rád vysvětlil, cože jsem to zažil, kde a proč (kdy není důležité, ale také vám to povím). Rádio DJ uvedlo do svého vysílání sety známých DJs, nejznámějšími jsou asi Carl Cox a David Guetta.
Nepovažuji se sice za žádného hrdinu, ale občas se divím, co všechno zvládnu poslouchat. Taneční muziku (takové to duc duc) opravdu dvakrát nemusím, nevidím v tom z velké části žádné umění, proti gustu však žádný dišputát. Například Evropa 2 a její Dance Extravaganza můj šálek kávy není, no příznivce určitě má.
S mírnou dávkou nevole jsem se v pátek ponořil do vln tanečních rytmů Carla Coxe. Kupodivu tóny a zvuky linoucí se z reproduktorů mohu směle označit za téměř libozvučné. Ano, kousky typu „boy, boy, boy, boy,…„, sice o kvalitě nevypovídají… ale o dalších skladbách v rámci DJs setů jsem mohl směle říci, že patří k těm nejlepším.
Zajímavou taneční hudbu jsem dostal i v sobotní hodinovce Davida Guetty. Dosud jsem o něm jen věděl, že vyprodukoval poměrně kvalitní věc „Love Don‘t Let Me Go„. I hodina pod jeho taktovkou ve mně vzbudila dojem, že i taneční muzika nemusí být jen hrůzu nahánějící, ale schopna vyloudit melodické zvuky.
Netvrdím, že budu poslouchat pravidelně bez vynechání jediné pikosekundy, no občas se vrátím. Ještě chci otestovat zbylé dva jezdce (Eddie Halliwell a John Digweed). S velkou pravděpodobností Carla Coxe do svého počítače ještě někdy pustím.
A jak jsem se dozvěděl na fóru Radia DJ, tak bude připraven i podcast těchto pořadů. Nepůjde stáhnout, ale i poslech se cení.
