Památníci 90. let si většinou stěžují na to, že současná rádia už nehrají takovou skvělou hudbu, jako tomu bylo v začátcích soukromého vysílání u nás. Že se z programu vytratila lehkost a spontánnost, kterou měla nahradit formátová čistota. Jenže, nezměnilo se jen formátování a přístup k hudební dramaturgii, změnil se i samotný hudební svět a mainstream.
Zlatá nostalgie…
Kdo si pamatuje rádia z 90. let, většinou na ně vzpomíná s pozitivní nostalgii. Znovuobjevená svoboda po pádu železné opony způsobila revoluci především v oblasti rádií. Postupně vzniklo několik desítek nezávislých stanic, které servírovaly posluchačům to, co vnímaly jako to nejlepší. Králem vysílání byl nejen moderátor ve studiu, který dával programu svou vlastní osobitost, ale i hudební dramaturg, jež vtlačil svůj vkus do celého vysílání.
Každý se ale držel jistých pocitů. Většinou vítězil přístup k posluchači ve smyslu „my víme, co chce poslouchat“, nebo „my si jej vychováme“. A průměrný posluchač většinou neměl kam uniknout protože většina stanic razila podobný subjektivní přístup. Zatímco většinový posluchač mohl být zmatený, ten menšinový měl alespoň v první polovině 90. let mnohem lepší subjektivní pocit z některých rádií, než má dnes.
Byla Evropa 2 v roce 1996 lepší nebo horší než je dnes?
Hudební dramaturg byl králem
Především, rádia tehdy opravdu hrála to, co hudební dramaturg uznal za vhodné. A v drtivé většině hrály všechny stanice téměř totožně. Pro každého i pro nikoho. V jednu chvíli jste mohli slyšet oldies, jindy speciál o rocku, nechybělo ani disco nebo rnb. Vše záviselo od toho, na co jste právě měli štěstí. Tehdy bylo jen minimum stanic, které se pokusily odlišit žánrově nebo alespoň částečně přizpůsobit jisté cílové skupině. Až postupem času se začaly některé stanice profesionalizovat a profilovat. Výsledkem je dnešní stav, kdy se většina regionálních a lokálních stanic zařadila do celorepublikových sítí s jasným vymezením cílových skupin.
Ale vraťme se přece jen ještě kousek zpátky. Pozitivní ohlasy na tehdejší svobodnou dobu nezávislých rozhlasových stanic pramení i z toho, že tehdy každé rádio mělo srovnatelnou kvalitu. Počínaje jednoduchostí jinglů a konče intuitivní hudební dramaturgii. Každé rádio sice hrálo stejně, ale ve skutečnosti jste měli dojem, že zní jinak. Když se vám jedno nelíbilo, mohli jste jednoduše přeladit a poslouchat něco jiného. Postupem času ale začaly vznikat právě zmíněné sítě rádií se stejným formátem, čímž se významně snížil počet domněle různých stanic.
Změnila se hudba, změnil se i přístup
Kromě přístupu k hudbě a formátování se ale změnila i hudba samotná. Hlavní proud posledního desetiletí lze jen stěží srovnávat s mainstreamem devadesátých let. Podívejme se jen na materiál, který k nám proudil ze severní Ameriky. Pamatujete si na doby, kdy i v českém éteru byly běžně slyšitelné skladby od Nirvany, The Cure, Stone Temple Pilots, Live nebo Soundgarden? Dnes je můžeme slyšet nanejvýš v alternativně laděných pořadech. Tehdy to ale byly hity na slavné MTV, a tomu se přizpůsoboval i zdejší rozhlasový trh.
Pochopitelně nešlo jen o alternativně znějící skladby. V tu samou dobu jsme z Ameriky poslouchali Mariah Carey, Whitney Houston nebo Boyz II Men. Ale nikomu nepřišlo tehdy divné, že podobný mix se může vyskytovat kdekoliv. K tomu ještě přičteme evropský mainstream v podobě různých dancefloorových seskupení. Rádia tehdy neměla jednoznačné formátování, a hrála v podstatě cokoliv, co mělo alespoň zdánlivý hitový potenciál.
Nirvana se před patnácti lety hrála téměř ve všech rádiích. Dnes je mainstream úplně jinde.
Rozdíl je i v v tehdejším mainstreamu
Dnešní mainstream je výrazně odlišný. V roce 1995 začala éra Backstreet Boys, o rok později éra Spice Girls, a hudební trh se výrazně proměnil. Nadějné projekty nahradily v jisté míře individuální tvořivost nebo spontánnost zajímavé kapely. V popředí současných hudebních projektů není jen samotný umělecký výkon, ale i pozlátko kolem – od bláznivé choreografie po další prvky. Komerční scéna se od 90. let výrazně změnila, a i kdyby se nezměnily poměry na českém rozhlasovém trhu, kouzlo doby před 15-20 lety bychom už určitě necítili.
Kouzlo tehdejší doby ale stejně nemohlo vydržet věčně. Provoz rádia se vyvíjel směrem od nadšení k byznysu. Postupný rozvoj mnoha regionálních stanic a stoupající konkurence měly logicky za následek, že český trh začal být přesycený, a téměř 70 nezávislých stanic se nemohlo na trhu samostatně uživit, zvláště když se výrazně neodlišovaly. Postupné zařazování do sítí, formátová stabilizace a jednoznačnější zacílení mělo přijít právě v posledním desetiletí. Dnes funguje na českém trhu několik hudebně čitelných sítí, které jsou složené z mnoha různých rádií, jež původně fungovala samostatně. Dnešní stanice jsou až na výjimky jednoznačně vyprofilované, a formátový výběr je v dnešní době rozhodně rozmanitější než kdy předtím. Změnila se hudba, změnil se i přístup. Nostalgičtí posluchači vzpomínají na krásné doby minulé, ale na ty by vzpomínaly tak jako tak – i kdyby se na českém trhu od 90. let nic moc nezměnilo.
