RECENZE – Už druhý týden mohou posluchači rádia Frekvence 1, vždy v noci z pondělí na úterý a ze čtvrtka na pátek, strávit noc s hercem Jiřím Pomejem. Tento programově marketingový tah jedné z našich celoplošných stanic už stačila víc než dosyta proprat bulvární periodika a tak je na čase podívat se na něj recenzentským pohledem.
Celebrity fungují, to je známa věc. Dejte celebritu na obálku časopisu a zvýšíte prodej. Co už ale za všech okolností tak stoprocentně fungovat nemusí, to je import celebrit do elektronických médií. Ne každý zpěvák, herec, nebo politik, je-li posazen před kameru, či za mikrofon a donucen moderovat, dokáže skutečně odvést takový výkon, aby dlouhodobě zaujal diváky, případně posluchače.
Zatím nejnovější import celebrity spáchala Frekvence 1, když obsadila dvakrát týdně noční vysílání hercem, zkrachovalým producentem a především dlouhodobým oblíbencem bulvárních periodik, Jiřím Pomejem.
Dobrý hlas nestačí
Jestli je třeba něco Jiřímu Pomeje přiznat, potom je to jeho jedinečná barva hlasu. Zatím co většina tuzemských moderátorů se vznáší kdesi v tenorových výškách a slyšel jsem už i takové, jejichž modulace hlasu nemůže být způsobena ničím jiným než pádem obkročmo na traverzu, tak sytý baryton, jímž Pomeje disponuje, je velmi příjemnou změnou pro uši. Jenže příjemná barva hlasu není všechno.
První věc, kterou musí každý moderátor zvládnout, je sebeovládání. Není nic horšího, než když člověk ve studiu ulítává na faktu, že se mu rozblikal telefonní hybrid, a když se jeho světýlky nechá unést. Pokud se totiž moderátor v takovou chvíli neovládne, snadno získá pocit, že po něm touží celý svět. Bohužel, přesně tohle je největší problém nového moderátora nočního proudu Frekvence 1.
Jiří Pomeje propadl kouzlu blikajícího telefonu a díky tomu je v rámci vysílacího proudu bohužel schopen mluvit s jakýmkoli posluchačem o čemkoli a to libovolně dlouho. Evidentně tak při tom činí s pocitem, že telefonujícím pomáhá zvládnout těžké životní situace, že jim radí v lásce, zkrátka že koná činnost záslužnou a téměř svatou.
Smutnou pravdou ale je, že řada volajících si především užívá fakt, že mají možnost mluvit s celebritou, o jejíchž životních strastech si ještě před několika hodinami četli v aktuálním vydání některého z bulvárních listů. Zatím co pro takovou posluchačku jde tak o zážitek na celý život, pro posluchače jde přinejlepším o tragikomedii.
Já ty zprávy stejně nepustím
To že má každá stanice programové schéma a většina stanic i schéma jednotlivých vysílacích bloků, snad nikoho nepřekvapí. Tedy až na Jiřího Pomeje. Pomeje je totiž snad jediným moderátorem, který suverénně kašle na jakékoli povinnosti, které z pobytu za mixážním pultem vyplývají.
Už po prvních pořadech zaměstnanci Frekvence 1 zjistili, že Pomeje není schopen dodržovat ani tak základní věc jako je odbavení zpravodajské relace v celou a tak mu nakonec dali za úkol odbavit pouze zprávy, které mají jeho živé vysílání ukončit. Jenže ani to Jiří Pomeje nedokázal a tak místo zpravodajství posluchači slyšeli dalších několik telefonátů. Snad ani nepřekvapí, že celý blok nakonec končil o zhruba tři čtvrtě hodiny později.
Oproti neodbaveným zprávám pak už vypadají ostatní Pomejeho prohřešky proti rozhlasovým pravidlům jako bezvýznamné drobnosti. Kdo by se například trápil tím, že moderátor protáhle telefonát do půlky písničky, že není schopen používat podkres, nebo že mu občas ujede ruka a doprostřed posluchačského výlevu zazní kus skladby, případně že mu ujede pusa a promoderuje se bez uzardění třeba jinglem.
Snad Jiří Pomeje dovolí a neurazí se, když nyní připojím několik postřehů:
1. „Pojďme, jdeme na to, rozjedeme to“. To je úsloví, které jsem slyšel na začátku pořadu tolikrát, že jsem si chtěl strčit hlavu pod rozjetý kamion.
2. Fanynky jsou smrt. Základ je se s nimi nevybavovat a pokud možno rychle utípnout. Moderátor by měl především moderovat a ne si nechat drbat záda od fanynek.
3. Pokud si moderátor potřebuje odskočit na záchod, není nezbytné to okecávat minutovým vstupem. Stačí pustit dvě skladby za sebou.
4. Jiří, doporučuji přečíst si, co říkají naše zákony o reklamě v rozhlasovém a televizním vysílání. Jmenovat každou značku a provozovnu, která moderátora napadne, není vždy úplně nejlepší nápad.
5. Pokud chce posluchač pustit vlastní písničku přes telefon, nikdy, nikdy ale opravdu nikdy mu to nedovolte.
Takhle vypadá souboj s intrem.
Koncept by mohl být funkční, kdyby…
Jenže on má celý noční proud s moderací Jiřího Pomeje ještě jednu stránku a ta je naopak překvapivě pozitivní. Stejně jako většina lidí, jejichž primární povolání souvisí s uměleckou činností je i Jiří Pomeje založený výrazně citově, s velkou dávkou empatie a tyto přednosti se mu daří v rámci nočního proudu velmi dobře zužitkovat.
Posluchač, který si zapne v noci stanici s hudební dramaturgií jakou má Frekvence 1 je velmi pravděpodobně osamělý, touží po komunikaci, případně se potřebuje někomu svěřit a Pomeje je ideální kandidát na moderátora budícího důvěru a snadno s posluchačem navazujícího jakousi formu telefonicky důvěrného vztahu.
Pořad založený na konceptu rozhlasové „linky důvěry“ není ničím novým ale je to formát, který by mohl na Frekvenci 1 fungovat. Bylo by jen třeba pozměnit systém technického zabezpečení pořadu a Jiřího Pomeje výrazně vyškolit v tom co říkat a čemu se naopak vyhnout velkým obloukem. Pokud by totiž s Pomejem seděl ve studiu technik, který by dohlížel na technickou stránku, případně mohl moderátora usměrnit, potom by celý proud získal na kvalitě a přestal by se podobat vysílání školního rádia.
Záměrně jsem se v recenzi vyhýbal hudební složce proudu. Ta je založena na mixu Československé pop music převážně z osmdesátých let a mě osobně celou dobu opravdu výrazně týrala. Je ovšem třeba brát v úvahu pro koho je vysílání určeno i fakt, že Frekvence 1 má podobnou hudební dramaturgii připravenu na každou noc. Pokud tedy chci být spravedlivý, potom musím přiznat, že hudební dramaturgie s pořadem ladí.
Zatím mne ani ve snu nenapadlo, že bych si tuto stanici cíleně naladil, ale po přečtení článku si tohoto „moderátora“ poslechnu. Zábavy není nikdy dost!
Přesně tak! Naplánované vysílání, to je přežitek a nějaký zavedený omyl v míře úspěšnosti rádia. Jestli se komerční rádia nechala něčím inspirovat, tak právě tímhle nagativním. Čro má sice zprávy přesně na sekundu ale právě proto ho komerční rádia ho předběhla. Po prvním článku článku na radiotv, kde byl Jiří představen, jsem z něho měl negativní dojem. Ale tady, to co je kritizováno bych naopak ocenil.
Komunikace s posluchači s jejich písničkama. Je to pozitivní opak toho co se děje na Čro v diskuzích třeba v Kávě o čtvrté na Čro 2. Jediné co ty posluchače tam drží jsou opravdu smysluplná témata a i když chce posluchač podělit o svůj názor, který může být stejně cenný nebo i cennější, než od pozvaných „odborníků“ ve studiu, kteří se tam v té hodině už opakují, tak komunikace s posluchači je na univerzální téma:“už končete, zavěsíme vás“. Mimojiné je to i kvůli na sekundu přesně naplánovaným zpávám, které jsou stejně každou hodinu nanahrané. Tak právě tuto organizaci zpráv pokládám za přežitek. Mohlo by se zdát, že je to krásně naplánované posluchač má jistotu, že to zprávy budou, ale ve skutečnosti jde o pravý opak, který ničí vysílání. V žádném případě neříkám, že by zprávy měly zmizet, ale omezit je. Klidně ať jsou na Čro 1, že by se měl na ně specializovat Čro1, to už říkám léta, to je nadlidský výkon pro ČRo1, ale na ostatních okruzích je to prostě rušivý element, třeba o víkendu na Čro 2. Prostě na krátký poslech „co se děje?“ bych zapl RŽ, Ale při poslechu poředů na Čro 2 po celý výkend mě hodinu co hodinu ruší rotující zpráva: v Praze se odklízí kalamita,jezděte metrem“ víc než rotující skladba na E2. Jo kdy bylo rádio bráno jako hlásná trouba? Před 20 lety? To je jedna z věcí kterou si bude muset čro uvědomit, aby dobudoucena se nepohyboval na hranici statistické chyby v poslechovosti. Zatím ale posluchače má. Jenže priváti ho předběhly, logicky potřebujou posluchače.
Ještě k těm zprávám, čro po 22 hodině sjednocuje zprávy podle čro 1 na dalších okruzích Čro. Najednu stranu to může svědčit o dobrém servisu pro posluchače, ale samotným rozhlasákům se to nechce a nevyplatí dělat každé zvlᚍ. Nadruhou stranu se posluchač dostává do bezvýchodné situace, pokud se do něho cpe už 10.repríza těch samých vět. Takže nejenže v noci v rámci čro nemá kam přeladit aby slyšel jiné informace, ale ani nemůže změnit zprávaře.
Na mě Jirka po poslechu všech ukázek v článku udělal dobrej dojem. Na nic si nehraje, působí uvolněně, a že posluchači dovolí pustit do vysílání písničku přes telefon? No a? Je to příjemný rozptýlení.
Myslím,že F 1 chybí soudnost.
Doplním: Asi se počítá s posluchači na stejné úrovni:-))
To si vystihl dobře: posluchači na stejné úrovni, já to upřesním, že to dobrá profilace rádia. Posluchači na jedné stejné úrovni můžou být posluchači rocku, posluchači na druhé stejné úrovni vědy a posluchachači na další stejné úrovni uvolněné zábavy. Posluchači na stejné úrovni vědy kritizují posluchače uvolně zábavy a posluchači zábavy nerozumí posluchačům vědy, tímhle bych shrnul pojem soudnost. To je normální stav a je lepší než kdybychom měli všechna rádia univerzální typu Contactu. Pokud jde o F1, nepatřím do skupiny těchto posluchačů s duševními výlevy, ale dokážu si představit, že komunikace na F1 může být pro ně příjemnější, než na Čro, který si hraje na Kinga, že posluchač je nula, kterou můžou s radostí kdykoli típnout. A to je výhoda Jiřího, že takto s posluchači nezametá. Představte si, že někoho pozvete na besedu a při takovém nezávazném povídání o životě z ničeho nic přerušíte kamarády ohlásíte 20.00
hodin, vytáhnete noviny a přečtete úryvky ze zpráv. Kolega se vám po tomto šoku vzpamatuje začne se s váma bavit, odpustí vám, a zase: ohlásíte 21.00 a vyženete ho ven z domu. Podle některých názorů to vypadá jako normální, ale pro mě je to nelidské. Tak si vysvětluji, proč tam nejsou zprávy a konec není přesně. Protáhlý nejistý je pro mě pozitivní, že (možná záměrně) ale i tak to působí, že to toho moderátora baví, kdo by chtěl přesčasy? Ostatně to už se dlouho děje na E2, že protahuje ranní šou. No a tak jak je ráno oblíbené na E2, tak tak by mohla být noc na F1, já jim to přeju. A vůbec bez riskování není zábava, takže bych to nechal být, že posluchač může se podělit o písničku(navíc když archiv F1 je tak chudý) a zmínit reklamní značka se může, když je ta noc. Zas je pravda,že zákony jsou neúprosné i v noci, že by bylo škoda o Jiřího hned přijít, takže chápu, že Jakube Boučku jste mu chtěl poradit. Ten článek je kritika na základě subjektivního dojmu, takže by se hodil spíš do diskuze k tématu F1. Ale takto to bylo víc na mušce.
Tak jsem si Pomeje poslechnul a mám z toho podivný dojem. Určitě se to někomu líbí,
ale já už to určitě poslouchat nebudu.