Kauza zrušených licencí – rádia musí hledat společné řešení

Rádio Samson, Sázava, Hey, Inforádio nebo Twist… to jsou jen některé stanice, jimž soudy v posledních letech zrušily udělené licence, často z formálních důvodů. V televizní branži se dokonce zrušení licencí digitálních televizí muselo řešit zvláštní novelou vysílacího zákona, aby se stát nevystavoval riziku arbitráží. Jak ale zamezit právní nejistotě na rozhlasovém trhu zvláště v otázce licencí?

Licence udělena, soutěž se může začít…

Každý provozovatel, který získá novou licenci by měl sám na sebe podat žalobu a navrhnout její zrušení. Až tehdy si může být jist, že ji skutečně vlastní. To je parafráze výroku Michele Fleischmanna, prezidenta mediální skupiny Lagardere na jedné z konferencí. Reagoval tím na fakt, že české soudy často ruší již jednou udělené licence na základě žalob konkurenčních společností. Důvodem ke zrušení licence bývá často formální zdůvodnění, že regulátor nebere v potaz všechny zákonné podmínky, nebo nedostatečně zdůvodňuje odmítnutí neúspěšných žadatelů.

Po tento bod lze souhlasit. Rada má jisté zákonné povinnosti, její rozhodnutí jsou soudně přezkoumatelné. Soudní zrušení licence z čistě formálních důvodů ale nahlodává právní jistotu provozovatelů rozhlasového vysílání, nechť je jakkoliv odůvodněné. I proto by soudy měly sáhnout ke zrušení licence jen v ojedinělých případech.

V posledních letech se ale z procesu zpochybňování licencí stal národní sport u českých broadcasterů. Mnoho provozovatelů má zkušenost, že soud zruší udělení licence v důsledku nedostatečně odůvodněného verdiktu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta má ze zákona podrobně zdůvodnit nejen to, proč dotyčné společnosti licenci udělila, ale i to, proč licenci neudělila ostatním společnostem. A jelikož vítěz může být jen jeden, kdežto poražených je mnoho, vytváří se ohromný prostor ke zpochybňování rozhodnutí Rady.

Jednou z mála nových stanic, která se o svou licenci obávat nemusí, je Rádio R z obce Mokrá-Horákov.

Nejnovější případ – Rádio Samson

První letošní obětí zrušujícího verdiktu je plzeňské Rádio Samson. To získalo licenci na čtyři frekvence loni na podzim, ale po osmi měsících o ni přišlo, a muselo přerušit své FM vysílání. Pro úplnost dodáváme, že soud zrušil i udělení dokrývačů pro Rádio Dálnice, tento případ je ale v mnohém specifický a nelze obě kauzy tak úplně srovnávat.

V minulých letech ale o licenci dočasně přišlo několik společností, jež byly nuceny přerušit vysílání. Zajímavostí je, že působily v různých mediálních skupinách napříč celým trhem. Tak například Rádio Hey patří do skupiny GES, Rádio Twist bylo součástí slovenské mediální skupiny (dnes vysílá pod značkou Rádio Spin a přešlo pod křídla české společnosti Radio Investments). Inforádio/Dance rádio je zase součástí mediálního domu Lagardere.

Znamená to, že každá z těchto společností má rozdílné zájmy a nelze říct, že by soudy rušili licence pouze některé konkrétní skupině. V tom případě je ale právní nejistota součástí celého trhu, a je třeba se s ní komplexně vypořádat.

Televize se pojistily zákonem

Na televizním trhu se to podařilo. Poté, co soudy zrušily licence šesti novým digitálním televizím, byla přijata novela vysílacího zákona, který jim přisoudil nárokovost licencí. Byl to kompromis mezi zájmy původních a nových vysílatelů a podařilo se najít křehkou shodu na trhu. Díky ni dnes vysílá například třetí plnoformátová televize Barrandov, ekonomická stanice Z1, ale i druhé a třetí kanály televizí Nova a Prima. Nebýt této systémové změny, nové televize by zřejmě v nejbližších letech nevznikly.

Jak ale podobný konsenzus dosáhnout na rozhlasovém trhu? Tam může pomoci jen dohoda všech zúčastněných na respektování jistých pravidel. Dnes platí pouze jedna jistota – když získáte novou licenci, předem víte, že ji bude přezkoumávat soud, a musíte se připravit na možné komplikace. Před několika lety to ale nebylo pravidlem. Provozovatelé na trhu se vzájemně respektovali, žaloby na neplatnost licencí byly spíš výjimečné. Dnes je situace odlišná – soutěž se udělením licence Radou nekončí, nýbrž se posouvá na vyšší instanci – k soudu. A ten s konečnou platností rozhoduje, zda je licence právoplatná nebo ne. Jenže, když ji zruší, vrací se celý případ zpět k Rade pro rozhlasové a televizní vysílání, která musí znovu rozhodnout. Její rozhodnutí pak znovu může skončit u soudu. A tak dokola.

Rádio Wave, jež vysílá ze zákona, se o svou licenci obávat nemusí. Ilustrační foto: Český rozhlas

Pomůže zmírnění formálních kritérií?

Pokud by se ale provozovatelé dohodli na změně zákona a zmírnění formálních podmínek licenčního řízení, mohli by na tom v dlouhodobém horizontu získat. Stačilo by vypustit ze zákona onu povinnost podrobného zdůvodnění neudělení licence, a byl by na frontě klid. Toto pravidlo se v praxi stejně uplatňuje jen velmi problematicky, a stěžuje podnikání všem zúčastněným.

Můžete namítnout, že na rozhlasovém trhu by nastala anarchie. Že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání by ztratila jeden z významných nástrojů přímé regulace. Jenže vážnějším problémem se jeví spíš právní nejistota, která panuje kolem nově udělených licencí, než samotné omezení regulačního rámce. Rozhodnutí rady musí být přezkoumatelné soudem, ale nemělo by přímo ohrožovat investici subjektu, který získá licenci. Protože pak by se úspěch v licenčním řízení rovnal Pyrrhovu vítězství.

Jenže co pak s těmi neúspěšnými, kteří sice nezískají od Rady licenci, ale zato uspějí u soudu? V takovém případě by měli mít nárok na patřičné odškodnění, o jehož výši zatím nemá cenu polemizovat. Pokud by však stát musel pokaždé odškodňovat neúspěšné žadatele o rozhlasové licence, možná by si zákonodárci dříve nebo později uvědomili, jak problematické jsou některé části mediálního zákona. A změnili by je. Případně by se změnilo chování samotné RRTV, která by se musela dobrat k rozhodnutím, jež nejsou zpochybnitelná. Jedno bez druhého ale nelze.