GLOSA – Volba generálního ředitele Českého rozhlasu je takový věčný evergreen. Rada ČRo oznámí záměr generálního ředitele zvolit, vypíše výběrové řízení, a pokud má dostatek členů, dokonce dojde k volbě samotné. Jenže tím celá legrace může i velmi rychle opět skončit. Zvolit generálního ředitele se totiž nemusí podařit ani šestičlenné radě.
Celý vtip volby generálního ředitele Českého rozhlasu vychází z jednoho jediného bodu zákona 484/1991 Sb. ze dne 7. listopadu 1991, o Českém rozhlasu, který říká: Rada přijímá rozhodnutí nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů, s výjimkou rozhodnutí o jmenování a odvolání generálního ředitele Českého rozhlasu (dále jen „generální ředitel“), k němuž je zapotřebí alespoň 6 hlasů členů Rady.
Sečteno a podtrženo, rada ČRo může generálního ředitele zvolit jen v případě, že má nejméně šest členů, zákon počítá s tím, že jich bude mít v plném počtu devět, a že se těchto šest členů dokáže shodnout na jednom jediném kandidátovi. Jinak řečeno, ke zvolení ředitele Českého rozhlasu je zkrátka potřeba šesti hlasů a šmidra vydra.
Jednomyslně nebo nic
Jestliže v posledním roce bránil volbě generálního ředitele fakt, že rada měla o jednoho člena méně a tudíž nemohla pána a vládce veřejnoprávního rozhlasu, podle zákona, zvolit, tak v současnosti může zabránit volbě generálního ředitele fakt, že rada má pouze šest členů.
Když totiž poslanci vybírali na podzim loňského roku kandidáty do rady ČRo, byli schopni zvolit pouze jednoho jediného člena, jenže radě tehdy do plného stavu chyběli členové celkem čtyři a tak poslanci vyřešili problém jen částečně. Rada sice může generálního ředitele volit, může jej i zvolit, ale šance na zvolení se rovná spíš teorii, než praxi. Pro zvolení nového generálního ředitele by totiž rada musela hlasovat jako jeden muž, nebo pokud nechci být sexista, jako jedna žena, tedy jednomyslně.
Jenže je vůbec šance, aby rada ČRo hlasovala jednomyslně? Odpověď závisí na několika faktorech. Tím nejdůležitějším je, jak bude hlasovat semknuté křídlo uvnitř rady, které se vytvořilo kolem současné předsedkyně Dany Jaklové.
Druhý faktor už je o poznání méně jistý. Skupina kolem Jaklové totiž musí přesvědčit zbylé členy, že právě jejich kandidát je ten pravý, jak jediný průchozí, a že právě pro něj by měli zbylí členové rady hlasovat. Zde může dojít nejen na interní, ale i na externí lobbing, v závislosti na tom, kdo za konkrétním kandidátem stojí, a potom už bude záležet jen na zbylých členech rady ČRo, zdali podlehnou, nebo zdali se budou držet svého původního názoru.
V případě, že některý ze členů rady, a připomínám, že stačí jeden jediný, za většinového kandidáta nezahlasuje, potom bude volba neúspěšná a celá legrace se může opakovat.
Kompromisní ředitel, nebo raději bezvládí?
Ona zmínka o lobbingu je v celém procesu volby velmi důležitá. V posledním desetiletí, kdykoli rada volila a zvolila generálního ředitele, bylo její rozhodnutí ovlivněno v souladu s momentálním rozložením politických sil a příslušnosti jednotlivých kandidátů k politickým stranám. Politické časy se sice mění, ale není příliš pravděpodobné, že by se současné volby generálního ředitele rozhlasu tento princip netýkal.
Je třeba ale také podotknout, že nikdy těmto politickým principům nepodléhala celá rada. Vždy se v ní našli členové, kteří buď sice byli díky přízni některé z politických stran zvoleni, ale její linií se ve výsledku neřídili, nebo které bylo možné označit za nezávislé. Rozhodování rady se pak řídilo vždy podle toho, jaký byl poměr členů v uvozovkách „závislých“ a členu nezávislých. V současnosti nelze tento poměr s jistotou rozklíčovat, ale je relativně vysoká pravděpodobnost, že by se mohlo podařit nezávislé členy přesvědčit pro jednoho vybraného kandidáta.
Měl by tedy být generální ředitel zvolen, i když to bude znamenat, že by volba mohla být spíš nouze než ctnost, nebo máme raději doufat, že si veřejnoprávní rozhlas na nového ředitele ještě nějaký ten pátek počká? Osobně bych byl spíš pro druhou variantu. Jednomyslná rozhodnutí totiž při nejmenším znamenají vždy velkou dávku kompromisu a kompromis je to poslední, co by Český rozhlas potřeboval. Tato instituce, která se už několik let potácí v nejistotě, bez definitivních plánů a žije tedy v zoufalém provizoriu, by si zasloužila ředitele se silným mandátem. Otázkou ale je, jestli současná minimalistická rada může takového zvolit. Obávám se, že asi ne.
V každém případě už za bolševika se s oblibou používalo heslo: ,,Ryba smrdí od hlavy…“ Tedy v tomto případě od Rady ČRo. Ta již několikrát prokázala naprostou neschopnost a nekompetentost. Diskutovalo se, jak o snížení počtu členů, tak o zvýšení počtu členů. Tak o změně způsobu volby členů. Byly i návrhy na zrušení těhle rád. A byl i návrh na sloučení rad ČRo, ČT a ČTK do jedné jediné ,,mediální“ rady. Domnívám se, že už by bylo opravdu na čase, když se stále ukazuje, že to není schopno fungovat, tak aby této situaci, věnovali poslanci pozornost a tento stávající systém rad, byl kompletně přepracován, na nějaký jiný, který bude funkčnější. Chyba se stát samozřejmě může. Ale je už blbostí, neschopností a leností, takovou chybu neodstranit, když se o ní ví. Pokud chtějí být poslanci, ještě někdy, znovu volení, měli by s těmito radami začít urychleně něco dělat.
Jo, on to bude muset být spolehlivý soudruh, který vyhoví Jaklové. Milice není na závadu a VUML je dobrá kvalifikace:-)))))))))))