ROZHOVOR – Jaký je systém přidělování dokrývačů? Získá dokrývač opravdu kterýkoli broadcaster, bez ohledu na původní rozsah vysílání? Jak funguje monitoring médií a hrozí Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, že při stále vzrůstajícím počtu regulovaných subjektů, jednoho dne přestane fungovat? Server RadioTV vám přináší obsáhlý rozhovor s předsedkyní Rady Kateřinou Kalistovou.
Kromě těchto temat jsme se bavili o odlišnostech regulace a přidělování licencí na českém a slovenském trhu, o šanci pro hyperlokální rozhlasové stanice a případné regulaci internetových rádií. Jaký má názor předsedkyně RRTV na situaci ohledně Rádia Dálnice? O tom všem si můžete přečíst ve dvoudílném rozhovoru, který vám přináší server RadioTV.
Slovenský model nárokovosti by u nás nefungoval
Začneme u přidělování licencí. To je věc, která trápí řadu příznivců rozhlasového vysílání, i potenciálních broadcasterů. Často se dívají na Slovensko, kde funguje systém, v němž sice zákonem zaručena nárokovost licencí není, ale přesto jakási funguje, takže provozovatel, který frekvenci zkoordinuje ji má z 90 procent jistou. Jde dokonce o určitý konsenzus mezi provozovateli a Radou, kdy ani Rada neudělí většinou licenci někomu, kdo si ji nezkoordinoval. Myslíte si, že by bylo vůbec možné, aby podobný systém fungoval i u nás?
Kateřina Kalistová: Ani slovenský model oporu ve slovenském zákoně nemá, a z 95 procent je skutečně naplňován, tzn. v těch 95 procentech rada respektuje určitý konsenzus, nebo to tak zvenku vypadá. Je to ale spíše otázka dohody mezi žadateli a provozovateli, aby kmitočet získal ten žadatel, který si ho našel a nechal zkoordinovat.
Aplikovatelnost v České republice je prakticky nulová, šlo by o obcházení zákona, kdyby tomu tak bylo, protože Rada uděluje licence a dokrývače na základě kritérií, které jsou v §17, ods. 1 zákona. To že někdo ten kmitočet nalezl, není žádným zákonným kritériem. Opora v zákoně tam tedy není, a i otázka určitého konsenzu je do jisté míry pochybná.
Myslíte, že by tedy podobný systém v České republice nefungoval? Že u nás broadcasteři nejsou schopni domluvit?
Kateřina Kalistová: Myslím, že to je vidět v praxi. Když si někdo na Slovensku najde kmitočet, a je vyhlášeno licenční řízení, tak už se konsenzus projevuje v tom, že se do tohoto řízení ostatní žadatelé hromadně nehlásí. U nás se, za dobu co jsem v Radě, na podobnou situaci nepamatuji. Je to tedy spíš otázka pro provozovatele. Ale kdo pozorně sleduje činnost rady z výstupů, z tiskových zpráv a ze zápisů případně z rozhodnutí soudu, která jsou zveřejňována na webových stránkách Rady, ten si o tom může udělat představu.
V zákoně je několik ustanovení, která lze vnímat přinejmenším jako sporná. Jedním z nich je například podmínka finanční připravenosti, kterou musí žadatel o licenci dokladovat. Teoreticky jde o podmínku logickou, ale v praxi, vzhledem k možnostem a kompetencím Rady, je vlastně naprosto nesmyslná. Většinou stačí, aby v daném momentě kdy se pořizuje výpis z účtu, měl žadatel příslušnou částku na účtu. Ale to neznamená, že ji tam bude mít za týden, za měsíc, za rok, nebo upřímně řečeno i za 20 minut. Nestálo by za to iniciovat v tomto případě změnu zákona? Buď směrem k posílení kompetencí Rady, například o možnost finančního auditu žadatele, nebo naopak k úplnému vypuštění podmínky ekonomické připravenosti ze zákona?
Kateřina Kalistová: Problém tzv. ekonomické připravenosti žadatele o licenci vnímáme a skutečně žádný audit dělat nemůžeme. Když Rada nějakým způsobem rozhodla v neprospěch žadatele s odůvodněním ekonomické nepřipravenosti, tak s ní bylo soudem zameteno velkým způsobem. Máme doloženo potvrzení z bank a obchodní plány provozovatele a to je jediné, co můžeme posuzovat. Jiná otázka by byla, kdyby v době přidělování licence byl žadatel v insolvenci. Tam už jde o prokazatelný fakt, a k tomu bychom přihlédli, ale jiné možnosti nemáme. Kdykoli jsme se pokusili posuzovat ekonomickou připravenost striktněji, tak nám soudy rozhodnutí vracely.
Nebylo by tedy možné iniciovat změnu zákona, aby vůbec Rada nějaké možnosti měla?
Kateřina Kalistová: My nemůžeme iniciovat změnu zákona, Rada je orgán aplikace práva. Když máme nějaké problematické aspekty v zákoně, kterých je celá řada, tak komunikujeme s Ministerstvem kultury, které je oprávněno iniciovat nějakou změnu.
A komunikovali jste podobný návrh vůči Ministerstvu kultury nebo o tom přemýšlíte?
Kateřina Kalistová: Za dobu, co jsem v radě, jsme podobnou změnu, nenavrhovali a jestli tomu bylo předtím, to nevím. Nějaké ekonomické aspekty se ale v širším slova smyslu komunikovaly.
Pokud by Rada podobnou kompetenci měla, nakolik by případný audit zkomplikoval nebo prodloužil licenční řízení?
Kateřina Kalistová: Nemám představu, jak by se to dělalo, a hlavně kdo by to zaplatil. Čili je to nejen otázka metodiky, ale i otázka peněz protože pro vykonání auditu potřebujete mít k dispozici další prostředky.
Zmínila jste opakovaně soudy, které vám vracejí rozhodnutí, s poukazem na nedostatečnou argumentaci nebo zdůvodnění některých kritérii. Neberou české soudy až příliš do rukou roli regulátora?
Kateřina Kalistová: Určitě. Myslím, že RRTV není v České republice orgánem, který vytváří hranice regulace, tím je u nás Nejvyšší správní soud v rámci jeho výkladu zákona o vysílání. Polemika nad jeho rozhodnutími je ale spíše výjimečná.
Rada nepřestane fungovat nikdy
Poslední dobou můžeme sledovat výrazný nárůst regulovaných subjektů. Například před 3-4 lety Rada regulovala čtvrtinu, možná třetinu dnešního počtu licencovaných subjektů. Přesto nemám pocit že by se úřad Rady dočkal nárůstu pracovních sil, spíš naopak. Kde je hranice, kdy přestane regulace v ČR fungovat?
Kateřina Kalistová: Tak regulace nepřestane fungovat nikdy, i když monitoring děláme poměrně zevrubně. Samozřejmě, licencuje se spousta nových provozovatelů, například jen v roce 2008 a 2009 bylo registrováno 49 nových satelitních televizí, které jsme povinni monitorovat. Monitoring ale děláme na bázi vzorkování což je metoda standardní i v řadě jiných zemí. Navíc jsme na podzim rozšířili monitoring o tzv. „screenery“, což jsou velmi těžce zdravotně postižené osoby, které se v tomto případě zaměřují na monitoring satelitních televizí apod. Krom toho jsme dostali od Ministerstva financí dokonce navýšení prostředků přímo určeno na další screening. Díky tomu můžeme zaměstnat dalších 6-7 osob zdravotně postižených, a chtěli bychom screening rozšířit i na rádia – kde budou například screeneři z řad nevidomých. Takže kontrolní činnost je zintenzivněna, což vyplývá i z počtu analýz, které provádí Úřad Rady. Rada tedy bude pracovat normálně dál. Náš tým analytiků je sice hodně vytížen, ale praxe screenerů nám hodně pomáhá.
Můžeme tedy v tuto chvíli mluvit o ideálním počtu pracovníků a spolupracovníků?
Kateřina Kalistová: Kdyby to šlo, samozřejmě bychom přivítali rozšíření. Ideální není nic. Stále monitoring zdokonalujete a můžete ho dělat podrobněji, jenže pak bychom tu měli celou armádu lidí, a to by zřejmě nemělo moc smysl. Metoda vzorkování je dostačující, přičemž celoplošné televize mají kontinuální monitoring, a provozovatelé mají povinnost uchovávat záznamy po dobu 30 dní, takže v tomto směru je vše v pořádku.
Máte vytvořený systém na kontrolu autenticity těch záznamů vysílání, které vám provozovatelé dodávají? Protože někdy se může stát, že dodaný záznam neodpovídá tomu, co skutečně bylo odvysíláno…
Kateřina Kalistová: Vysílání celoplošných televizí monitorujeme a natáčíme kontinuálně. U satelitních provozovatelů spoléháme na to, co nám dodají. Ale za dobu co jsem v Radě se nám nestalo, že by tam byl výrazný rozpor, spíš někdy bývá problém s technickou kvalitou záznamů.
Týká se vlastní monitoring i celoplošných rádií?
Kateřina Kalistová: Ano.
Monitorujete i řadu cizojazyčných provozovatelů, jak to zvládáte po jazykové stránce?
Kateřina Kalistová: Zatím nemáme výraznější problémy. Těžkosti jsou jen s některými jazykovými mutacemi například Rádia Svobodná Evropa, které vysílá i v paštůnštině a na tento jazyk nemáme specialistu. Například na gruzínštinu jsme specialistu sehnali, ale s některými jazyky může být problém. Takže tam nějaká omezení jsou.
Dokrývače: Provozovatelé, požádejte a dostanete
Na serveru RadioTV jsme se nedávno věnovali události, kdy pražské Ethno rádio získalo dokrývač v Brně. Toto rozhodnutí bylo mírně řečeno překvapením, protože pro dokrývače, které vlastně nemají konkrétní oporu v zákoně a jejichž přidělování funguje spíš na dohodě mezi Radou a provozovateli než na čemkoliv jiném, v minulosti platila nepsaná praxe, kdy dokrývač musel dokrývat stávající pokrytí provozovatele. Praha a Brno ale lze označit za sousedící oblasti jen velmi těžko. Takže jaký je vlastně systém přidělování dokrývačů?
Kateřina Kalistová: Nemůžu souhlasit s tím, že by nebyla podpora v zákoně. Zákon zná změnu územního rozsahu, to je v rámci změny licenčních podmínek a vedle toho existuje ještě i změna souboru technických parametrů, ta je upravena v §20 zákona. A vzhledem k těmto ustanovením Rada nejenže může udělovat dokrývače, ale dokonce musí. Je to spojeno i s pozitivní fikcí 60 dnů. Co se týče toho procesu přidělování dokrývačů, ten zákonem zcela upraven není. To ale dnes, (v květnu 2010) už není problém, protože proces´přidělování dokrývačů je docela podrobně popsán v bohaté judikatuře, kterou Rada za předchozí roky nasbírala z rozhodnutí Městského soudu v Praze i Nejvyššího správního soudu v Brně. Tam došlo k tomu, že Rada rozhoduje podle kritérii §17, jak při udělování licencí tak i při přidělování dokrývačů. Změna územního rozsahu není odvislá od skutečnosti, zda nový kmitočet je uvnitř již pokrytého území, na jeho hranici, nebo zcela mimo.
Ještě bych k tomu chtěla říct, že termín dokrývač, který samotným výrazem evokuje, že dojde k dokrývaní území, vůbec nemá oporu v zákoně, ale jde o vžitý výraz na trhu. Takže i metodika, která k tomu byla kdysi Radou přijata, byla přebita rozsudky Městského soudu i Nejvyššího správního soudu. V případě Ethno rádia by se nám při zamítnutí udělení dokrývače asi těžko argumentovalo, že není přínosem pro rozmanitost programové nabídky v daném území.
PODROBNOSTI: Ethno rádio dokryje Prahu Brnem, co to znamená?
To tedy znamená, že kterýkoli provozovatel může žádat o další frekvenci kdekoliv, nezávisle na tom, kde až doposud vysílal…
Kateřina Kalistová: Určitě. A taky to tak dělají, už docela dlouho. Tak to funguje léta, a nevím, proč jste si vybrali právě nynější příklad Ethno rádia v Brně.
No, když malé pražské rádio dostane frekvenci v Brně, pak si toho všimne opravdu každý. Navíc když licenci pro vysílání tohoto rádia vlastní bývalý člen RRTV Petr Žantovský (majitel licencované společnosti Ultravox, s.r.o., pozn. RadioTV), většina lidé se neubrání ani myšlence možné protekce.
Kateřina Kalistová: Polemizuji už s označením malé rádio. Pokrytí zhruba 300 tisíc obyvatel v Praze za zanedbatelné nepovažuji. Nevím ani, jak bychom argumentovali proti rozmanitosti a přínosu k rozmanitosti v případě Rádia Ethno. To dostalo licenci, a nabízí unikátní program vzhledem k nabídce v nepokrytých regionech, a jen stěží by se dalo argumentovat proti této interpretaci. Navíc, zákon nestanovuje, že Rada zváží udělení změny souboru technických parametrů. V zákoně se přímo píše, že Rada udělí souhlas k této změně a to za hodnocení kritérií uvedených v§17. Takže jakákoliv osobní vazba nebo známost jde okamžitě stranou, v zákoně je jasně napsáno Rada udělí…
…takže provozovatelé, požádejte, dostanete?
Kateřina Kalistová: Při splnění zákonných kritérií to tak v podstatě je. Můžou na to být různé názory. V zahraničí jsou jiné úpravy, například v Rakousku je to hodně vyprecizované. Naše praxe je v Evropě svým způsobem neobvyklá, ale člověk, který byl u přípravy mediálního zákona, mi řekl, že to ustanovení – že Rada udělí souhlas – bylo do zákona vsunuto schválně proto, aby Radě nebyl ponechán žádný prostor pro nějaké správní uvážení, na rozdíl od licenčních řízení. Aby Rada provozovatelům prostě vyhovět musela. Takže pokud to dneska někomu nevyhovuje, tak možná může iniciovat změnu zákona. Ale odmítám jakoukoliv spekulaci o známosti či neznámosti někoho v Radě. Například já dnes znám prakticky všechny provozovatele osobně, občas chodí i na Radu, takže rozhodně tím to ovlivněno není.
Jakou má tedy Rada možnost odmítnou přidělení určitého dokrývače?
Kateřina Kalistová: V případech, kdyby nově pokrývaný program nebyl přínosem pro programovou nabídku území, které má být nově pokryto. Tzn. na daném území již existuje shodný, nebo velmi podobný program.
Existují nicméně příklady provozovatelů, kteří část přidělených frekvencí použili pro vysílání formátově odlišného programu. Mám na mysli olomoucké Rádio Haná Sky Rock nebo brněnské Rádio Čas Country. Není v tom přeci jen nějaký rozpor?
Kateřina Kalistová: Já jsem u tohoto rozhodování tenkrát nebyla, a kdybych u toho byla, určitě bych se rozhodla stejně jako bývalý předseda RRTV Václav Žák, který k tomu vyjádřil menšinové nesouhlasné stanovisko. V současné době tyto případy přezkoumává soud, takže se k nim nemohu dále vyjadřovat.
Když udělujete některému z broadcasterů dokrývač, tak je dotyčný subjekt jediným účastníkem řízení nebo lze toto rozhodnutí napadnout i ze strany jiných provozovatelů, i když účastníky řízení nejsou?
Kateřina Kalistová: Nám se taková věc (Poznámka RadioTV: rozhodnutí Městského soudu v Praze v případě přidělení dokrývačů Rádiu Dálnice) stala prvně, že by rozhodnutí Rady napadly společnosti, které nebyly účastníky řízení. Nyní je vše u Nejvyššího správního soudu takže uvidíme, jak se s tím účastenstvím vypořádá.
Jak to vnímáte vy z pohledu právničky? Je v takovém případě nárokovost přezkoumání toho rozhodnutí i ze strany konkurenčních provozovatelů?
Kateřina Kalistová: V případě že by přidělení dokrývače žaloval subjekt, který nebyl účastníkem řízení o licenci, čili nějaký úplně třetí subjekt, tak si myslím, že ta aktivní legitimace tam absolutně není. Dokonce i v případě že by dotyčný subjekt byl účastníkem původního licenčního řízení, ke kterému je ten dokrývač, tak si myslím, že jeho žalobní legitimace je pochybná, protože když se na to podíváme z jiného úhlu, tak pak by jiné subjekty mohly nechat přezkoumávat třeba i změnu společenské smlouvy některého provozovatele a další kroky, které jsou v zákoně nárokovatelné. Nemůže se to tedy paušalizovat, ale v tomto případě počkáme na rozhodnutí soudu a podle toho se zařídíme.
Já jsem těmito úvahami chtěl plynule přejít k případu Rádia Dálnice, které získalo desítky dokrývačů, ale soud toto rozhodnutí Rady nakonec zrušil…
Kateřina Kalistová: S rozhodnutím Městského soudu v Praze zásadně nesouhlasím. Čekáme na písemné vyhotovení rozsudku a následně bude Rada rozhodovat o kasaci.
Mají v ČR šanci hyperlokální a neziskové stanice? Je čas na regilaci internetových rádií? A jak se RRTV tváří na sloučení s radou Českého telekomunikačního úřadu? Druhou část rozhovoru s předsedkyní Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Kateřinou Kalistovou, najdete na RadioTV přesně za týden.
