Deset let uplyne na podzim od chvíle kdy kamenný stereotyp brněnského éteru narušila první soukromá rozhlasová stanice. Nastalo období aktivního experimentování s posluchačským zájmem, které trvalo čtyři roky.Deset let uplyne na podzim od chvíle, kdy kamenný stereotyp brněnského éteru s jediným programem pro mladé lidi v podobě hodinové podvečerní „Diskotéky na přání“ Jindřicha Eliáše, narušila první soukromá rozhlasová stanice. K ní se po pár měsících přidala druhá. Nastalo období aktivního experimentování s posluchačským zájmem, které trvalo čtyři roky. Již takřka šest let však v éteru jihomoravské metropole takříkajíc chcípnul pes…
Ale od začátku. Počátkem října 1991 si mohli Brňané poprvé naladit vysílání Rádia Brno 957. Jeho pestrý program by mu dnes mohla mnohá rádia závidět. Posluchače budilo „Radioráno“, následovalo pestré celodenní vysílání s řadou hostů, s hudebními novinkami seznamoval Brňany Big Boss z poněkud kontroverzní skupiny Root. O víkendu se vyprávěly pohádky pro děti, soutěžilo se v „Race“, stále dokola se na přání hrálo „Když jde malý bobr spát“.
Kdo se však k rádiu dostal po 13. dubnu 1993, byl poněkud překvapen. Na frekvenci 95.7 FM se místo starých známých moderátorských hlasů ozývala jen hudba a předtočené pozvánky na akce. Po sporu s vedením museli všichni moderátoři takřka na hodinu opustit stanici. V dnešní době se svému původnímu povolání věnují jen tři z nich – Borek Kapitančik, Petr Holík a Renata Jandzisová. Vít Starka zmizel beze stopy, Aleš Zbořil uvádí AZ kvíz, Naďa Jandová a Martina Loupová se občas objeví v televizi, Tomáš Čisárik režíruje české znění Dallasu.
Odosobněně, jen se zpravodajstvím ve všední dny a s krátkými magazíny (např. o nových knihách) rádio vysílalo až do 17. 11. 1997. Tehdy se do programu vrátily moderované bloky – ovšem zároveň se radikálně změnil hudební formát. Kompakty s popovou a taneční hudbou byly pomyslně smeteny do koše – a vzniklo „Radio Brno ve stylu Country“. Po sporech s pražským Country Radiem se od ledna letošního roku změnil název na Radio Brno Valc FM 103.4 (Na vysvětlenou – slovo Valc je příjmení majitele – Zdeňka Valce).
Taktéž radikální vývoj zaznamenala stanice, která se o slovo přihlásila 24. 2. 1992 jako Rádio Hády. Z malého domečku na dvoře jednoho z královopolských domů se během týdne vysílaly snad úplně všechny hudební žánry (s výjimkou dechovky). Stejně jako obsah byly zajímavé i moderátorské osobnosti: jazzu se věnoval houslista Jan Beránek, „Hudbu ve fraku“ uváděla Regina Zavadilová, „Metal Fox Show“ měl na starosti Marek Liška, s elektronickou hudbou seznamoval posluchače Tomáš Kedzior.
Z klasických moderátorů se určitě do paměti zapsaly minimálně dva hlasy – tehdy studenta JAMU a dnes herce Městského divadla v Brně Martina Trnavského a taktéž studentky (střední školy) zvané Sýkorka – které zejména rannímu vysílání dodávaly šťávu. Vstávat při ranní pohádce nebylo k zahození. Patrně jedním z největších plusů Rádia Hády byl fakt, že do éteru se dostaly skutečně neznámé kapely, které se normálně do vysílání dnešních stanic nemají šanci propracovat. Také proto patřila takzvaná Demoparáda mezi nejposlouchanější. Stejně tak se těšilo úspěchu „Album na dva večery“.
Kromě poslechových pořadů nebyly výjimkou setkání se zajímavými hosty a kvalitní kulturní servis. Od března 1995 však profilové hudební pořady postupně zanikaly a nahrazovaly je neutrální hudební bloky. Název se změnil na Rádio Hády Plus 88,3 FM. Od 8. 11. 1995 stanice vstoupila do sítě Kissrádií jako Kiss Hády 88,3 FM.
Radio Krokodýl FM 103 se v Brně poprvé ozvalo první den srpna 1994. V takřka nezměněné podobě vysílá dodnes. Hudba, kterou od počátku vybírá Pavel Váně ze skupiny Progres, je klasickým středním proudem, který neurazí, ale ani nenadchne. V loňském roce se vedení rádia aspoň pokusilo o obměnu reklamních sloganů. Jingly „Ostré hity“ či „Ostrý čas“ však nové posluchače nepřivedly. Naopak odradily ty, kteří trpí aichmofobii (strachem z ostrých předmětů), takže vedení rádia po poklesu poslechovosti na 60 tisíc lidí od formátu „Ostrých hitů“ ustoupilo.
Čtvrtou soukromou brněnskou rozhlasovou stanicí je křesťanské Radio Proglas 107,5 FM, v poslední době hojně expandující i do dalších krajů republiky (severní Čechy, Příbramsko). To je určené pro specifickou skupinu lidí – věřících. Právě z jejich finančních příspěvků tato stanice, nevysílající reklamu, funguje.
Posledním fungujícím rozhlasovým studiem v Brně je Rádio Tesco. Vzhledem k tomu, že je jeho program slyšitelný jen v interiéru těchto obchodních domů, má však na brněnské posluchače dopad opravdu jen minimální.
Zatímco vysílání privátních rádií funguje jen na naprosto jednotvárné kombinaci hudba – moderátor – hudba – krátké zprávy – hudba, a do svého vysílání si až na výjimky nezvou hosty, pestřejším se stává vysílání brněnského studia Českého rozhlasu. Přestože jeho profilace (nejen hudební) je ženy 40+, ve vysílání se najdou (mezi unylými cajdáky a dechovkou, které občas uspávají) zajímavé pořady – zejména hudební bloky Marka Zouhara a Ireny Přibylové, odchovanců Rádia Hády.
Pokud by se srovnalo vysílání brněnského studia ze začátku devadesátých let a dnes, musí posluchač dojít k jednoznačnému rozhodnutí – ČRo Brno se zvedlo o tisíc procent. A to zejména v oblasti zpravodajství a publicistiky. Vedoucím zpravodajství je dlouhodoletý pracovník Rádia Krokodýl Honza Souček, který svým příchodem v redakci takříkajíc vyčistil zatuchlý vzduch. Zprávy fungují na jedničku a Brno je největším přispěvatelem do vysílání Radiožurnálu. O podobný trend se pokouší i publicistika (Argumenty dnes, Fórum). Mezi nejposlouchanější se také řadí ranní Trh práce či Radioburza.
Pravda, mladého posluchače patrně vždycky odradí „babské tlachání“ v podobě Rendez-vous nebo Apetýt, ale své příznivce si najdou mezi staršími. Brněnskému studiu se také nedá upřít velký podíl na tvorbě vysílání stanic Praha a Vltava, v Brně vždy vznikaly vynikající dramatické pořady. Stanice se také může pochlubit několika rozhlasovými cenami, naposledy za literárně-publicistický magazín Zelný rynk Aleny Blažejovské. Oproti komerčním rádiím je tedy vysílání ČRo barevné, hlavně díky zpravodajství, jež není jen upravený servis ČTK (na Rádiu Brno Valc dokonce zprávy připravuje pouhopouhý jediný člověk). Vlastní reportérské příspěvky „z terénu“ se občas objevují na Kiss Hády.
I off-air akce brněnských rádií jsou vcelku bez nápadu – Kiss Hády používají tradiční Nissan Kisspatrolky, Krokodýl jeden čas užíval anglický double decker (lidé však chodili spíše prohlížet autobus, než poslouchat rádio). Akce bývají většinou spojeny s propagací určitého výrobku či nového obchodu. Moderátoři rádií příležitostně mixují hudbu v brněnských klubech. Nic víc, nic míň. Nuda a šeď. Zda bude určitým oživením zatuchlého brněnského éteru připravované vytvoření nového lokálu Evropy 2, ukáže čas.
