Dnes pokračujeme vyprávěním o kanadských médiích. Zároveň možná navnadíme některé milovníky krátkých vln. Podíváme se na vysílání Kanadského rozhlasu do zahraničí. Ten ušel od začátku do dnešní doby pěkný kus cesty. Vždy se ale jednalo o váženou stanici, kterou posluchači respektovali. Po celých 45 let se z Kanady vysílalo dokonce i v češtině.
Už ve třicátých letech se objevila myšlenka založit kanadské zahraniční vysílání, které by svět informovalo o kanadském pohledu na události. Začátkem čtyřicátých let došel parlamentní výbor pro vysílání k závěru, že zahraniční vysílání je nutné. V roce 1942 oznámil předseda vlády King, že Kanada zahájí na krátkých vlnách vysílání zpráv a zábavy pro své vojáky na zahraničních misích. Dalšího dva a půl roku se intenzivně pracovalo na zřízení zahraničního vysílání. Studia byla umístěna do Montrealu, vysílače v Sackville v provincii New Brunswick. Během roku 1943 se tady nainstalovali dva padesátikilowattové vysílače. Testovací vysílání začalo až v dalším roce a to 25. prosince 1944. Tehdy se ozval v angličtině a francouzštině první program pro kanadské jednotky v Evropě. Testování trvalo dva měsíce. Oficiální start proběhl 25. února 1945.
Z počátku se vysílalo 6 hodin denně. Kromě úředních jazyků Kanady angličtiny a francouzštiny se připravoval i německý program. Vysílání bylo zaměřeno na Velkou Británii a západní Evropu. Popularita stanice CBC International Service rostla a ladilo ji stále více lidí. Hlavním posláním bylo informovat o kanadské kultuře a životě v Kanadě. CBC International Service proto přinášel dramata, zpravodajské magazíny, komentáře a hudební pořady. Velice populární byla Canadian Chronicle. Patnáct minut denně od distingovaných kanadských novinářů a komentátorů. Canadian Chronicle přinášela pestrou směsici témat. A tak se tu objevila třeba i reportáž o prérijním dobytku. Podobné rubriky obsahovala i francouzská a německá verze. Les Actualités Canadiennes se vysílají do dnes. Německé vysílání přineslo pořad pro ženy Für die Frau.
V roce 1946 přibyla do portfolia jazyků i čeština a holandština. Pak se přidala švédština a dánština a později i norština. V listopadu se začalo v angličtině vysílat pro Karibik. V neděli mohli ladit obyvatelé Kuby, Kolumbie, Peru a Ekvádoru španělské a brazilci portugalské vysílání. Denní vysílání ve španělštině a portugalštině začalo až 6. července 1947. Vysílače v Sackville tehdy začalo používat také OSN pro šíření svého programu odbavovaného z New Yorku. Ze Sackville se signál rádia OSN šířil do 29. listopadu 1952, kdy se začaly používat silnější vysílače Hlasu Ameriky.
V polovině roku 1947 odstartovalo vysílání v angličtině do Austrálie a na Nový Zéland. Tou dobou vznikl i posluchačsky velice oblíbený pořad Listener´s Corner (Posluchačský koutek). V lednu 1949 se zahájilo vysílání v italštině a od prosince 1950 byla jednou týdně slyšet na CBC International Service i finština. Ve francouzské redakci tehdy působil jako reportér René Lévesque, který se později stal premiérem Quebecu.
Stanice byla oblíbená i díky kvalitnímu a čistému zvuku. S rušením se začalo teprve až v padesátých letech, kdy Kanaďané vysílali necenzurované zprávy do komunistických zemí. K češtině a slovenštině, ve kterých se už vysílalo, přibyla v lednu 1951 ruština a v září 1952 ukrajinština. O rok později se přidala ještě polština. Ve vysílání se nejprve objevovaly hlasy Kanaďanů, kteří těmito jazyky hovořili, později tu pracovali uprchlíci z daných zemí. Mezi ně patřila například i česká výtvarnice Dagmar Šmídová Karell.
V polovině padesátých let došlo k první reorganizaci. Ta vedla ke zrušení finského vysílání 29. ledna 1955. Anglické a francouzské vysílání bylo omezeno. Rozšířilo se jen vysílání pro Austrálii. Místo dvakrát týdně dostával tento kontinent prostor každý den. Rozšířilo se české, slovenské, německé a ruské vysílání.
Padesátá léta také přinesla omezení hudební produkce. Více místa se věnovalo mluvenému slovu. Každá relace začínala zprávami a komentářem. Přesto se CBC International Service pokoušel vytvářet přátelskou atmosféru a šířit ke svým posluchačům pohodu. Rádio proto vysílalo například už zmiňovaný Listener´s Corner. Hudba se do programu vrátila až koncem padesátých let. V roce 1960 tak už zněl na vlnách CBC International Service jazz, dramata a také pořad o hokeji.
Šedesátá léta přinesla kompletní reorganizaci. Padlo rozhodnutí nevěnovat se tolik západoevropským zemím, ale soustředit se spíš na východoevropské posluchače, kteří měli větší potřebu dostávat kvalitní informace. Zároveň se tehdy ale snížil rozpočet, což vedlo k tomu, že 4. března 1961 utichlo dánské, holandské, italské, norské a švédské vysílání. Německé vysílání se začalo víc zabývat NDR. Zároveň se posilnilo anglické a francouzské vysílání do Afriky.
Stanice se snažila být svým posluchačům dobrým přítelem. Řídila se sloganem “your friend on shortwave“ – Tvůj přítel na krátkých vlnách. Kromě dopisů posluchačů se zavedl další interaktivní pořad a to písničky na přání. Roku 1963 vzniká Radio Canada Shortwave Club. Jednou ročně dokonce vydával seznam svých členů. Kluby existovali nejen při anglickém vysílání ale i při českém, polském nebo portugalském.
V průběhu šedesátých let se zároveň rozšířilo pokrytí, protože v Sackville přibyl další vysílač. Zároveň se začaly v Evropě používat převaděče signálu. Posluchači ve světě tak mohli sledovat oslavy stého výročí Kanady v roce 1967. CBC International Service proto vyhlásil pro posluchače soutěž na téma Člověk a jeho svět, které bylo také námětem výstavy Expo 67 konané v Montrealu. CBC se zároveň staralo o technické zázemí pro zahraniční rozhlasy, které přijely na Expo.
Zahraniční vysílání nikdy nepatřilo pod CBC, bylo samostatnou jednotkou ale bylo s CBC propojené. Roku 1968 došlo ke sloučení. Peníze na zahraniční vysílání nebyly přidělovány státem zvlášť, ale byly součástí rozpočtu CBC. Ačkoliv organizačně se zahraniční vysílání přimklo těsněji k vnitrostátnímu, navenek se od něj trochu distancovalo. A to změnou názvu v červenci 1970, kdy se začalo používat současné jméno Radio Canada International. Zkratka je RCI. Protože RCI ladilo čím dál tím víc mladých lidí, kteří objevili kouzelný svět krátkých vln, začal se program omlazovat zařazením většího množství kontaktních pořadů.
Sedmdesátá léta přinesla zlepšení pokrytí signálem. Začal se používat vysílač o výkonu 250 kW a řada převaděčů. Aby RCI nemuselo platit za používání portugalského vysílače v Sines, který přenášel signál do SSSR, nabídlo jeho provozovateli německé Deutsche Welle, že může recipročně využít vysílače v Sackville. V polovině sedmdesátých let se přistoupilo k dalším úsporným opatřením. Řada pořadů se začala přebírat od CBC. Například zprávy. Většina pořadů byla přitom dřív původních.
V roce 1979 se vysílalo v jedenácti jazycích. Anglicky, francouzsky, španělsky, portugalsky, německy, česky, slovensky, polsky, maďarsky, rusky a ukrajinsky. V osmdesátých letech se RCI rozhodlo expandovat na západ a tak 6. května 1984 spustilo japonské vysílaní. O pět let později vzniklo i čínské. Jako upoutávka na něj posloužil kurz angličtiny Everyday English natočený RCI, který před zahájením vysílaní do Číny, přinášely místní rozhlasové stanice např.: v Pekingu nebo Šanghaji. Po čínském vysílání se přidalo i arabské, jehož rozšíření si vyžádala válka v Perském zálivu.
Od devadesátých let je zahraniční vysílání financováno z grantů ministerstva zahraničí. RCI zároveň převzalo výrobu pořadů pro armádní rozhlas, který vysílá pro vojáky na zahraničních misích podobně jako americké AFN nebo německé Radio Andernach. 25. března 1991 skončilo vysílání v šesti z celkem třinácti jazyků. Kromě češtiny šlo i o němčinu, maďarštinu, japonštinu, polštinu a portugalštinu.
Radio Canada International vysílá přes KV, satelit, DRM a po internetu. Nabízí i podcast. Vysílací plány jsou ke stažení zde: http://www.rcinet.ca/rci/en/horaires.shtml. Současné vysílání se už zabývá i imigranty, kteří přicházejí do Kanady. Těm je dokonce věnován internetový portál RCI Viva.
RCI nyní vysílá v devíti jazycích. Angličtině, francouzštině, španělštině, ruštině, ukrajinštině, arabštině, portugalštině a mandarínské a cantonské čínštině. Řada pořadů z produkce RCI se vysílá na partnerských stanicích po celém světě. Radio Canada International zároveň vysílá řadu jazykových kurzů angličtiny a francouzštiny.
Znělkou RCI jsou první čtyři noty kanadské hymny O Canada. Radio Canada International je členem AIB (Association for International Broadcasting), NABA (North American Broadcasters´Association), CBA (Commonwealth Broadcasting Association), CBU (Caribbean Broadcasting Union), ABU (Asia-Pacific Broadcasting Union), DRM (Digital Radio Mondiale) a přidruženým členem EBU (European Broadcasting Union).
