Jak už jsem slíbil minule, po prvním rockovém díle ze seriálu recenzí Volume doprava? je na řadě další. Stanic (šířících po svých vlnách rockovou hudbu) je opravdu více než požehnaně, a právě proto bych se rád zaměřil na prezentaci co nejširšího portfolia českých rockových stanic.
V rockových recenzích budu hodnotit „tvrdost muziky“, poměr zahraniční a české tvorby, úroveň mluveného slova, dojmy ze zvukového obalu a reklamu (konkrétně její množství). Do celkového hodnocení nezapočítávám „tvrdost muziky“, stejně tak jako poměr zahraniční a české tvorby. Celkový dojem jednoduše značí pocity a zážitky získané během poslechu. Ačkoli nejsem přímo „rocker“, což mi bylo minule vyčítáno, rád bych podotknul, že rockovou muziku mám rád. To, že nejsem „rocker“ znamená, že rocková hudba není jediná, kterou poslouchám. :-)
U každého z rádií najdete tradiční playlist odehraných skladeb a grafické hodnocení, nakolik je dobré zesílit v každém z případů úroveň hlasitosti přehrávače (škála 1-10). V případě kritéria „reklama“ hodnotím i tentokrát odlišně, čím více se blíží hodnocení k 10, tím méně reklamních bloků jsem ve vysílání zaznamenal. Při kliknutí na logo rádia budete přesměrováni na licenční podmínky každého rádia.
Tentokrát se blíže zaměřím na dvě rockové sítě – nejprve se blíže zaměřím na Rock Rádia (Šumava, Gold, Prácheň) a posléze na rádia Hey!, ta prochází poměrně rozsáhlými změnami. Pro zajímavost jsou zmapována česká a moravská rádia zvlášť.
RockRádio; středa 21.října 2009; 11:00-12:00 + 13:00-14:00
|
|
|
První orientační poslech jsem zacílil na srovnání v nuancích mezi jednotlivými stanicemi. Tři rádia z této sítě servírují stejné mluvené slovo i shodný playlist, jako je tomu například u Fajnrádií. Liší se reklamní bloky a regionální rubriky „Co se děje…„, v nichž se posluchačům dostanou tipy na zajímavé akce. Z poslechu jsem vynechal čas 12-13 hodin, protože v této době jsou v éteru písničky na přání posluchačů (program Elektrický oběd), který nemusí vždy odpovídat tradiční hodině.
Začnu asi tou nejdůležitější složkou každého hudebního rádia (dobrá, ne asi, ale určitě) – a tou je logicky hudba. Motto rádia zní: „Rock je slušná muzika“ a myslím, že svému sloganu se snaží dostát opravdu doslova. Posluchače se nesnaží šokovat „tvrdým nášupem“ hudby pro otrlé, ale míří na širší publikum. I přesto se nebojí experimentovat – během poslechu dvou hodin (11-12 a 13-14 hodin) jsem narazil na tvrdší kousky.
Rádio také vsází na rockové legendy a klasiku. Odpoledním skvostem se staly „nebeské legendy“ – Eric Clapton (Tears In Heaven) a Led Zeppelin (Stairway To Heaven). Hrají je sice i popová rádia, no myslím si, že ani jeden z geniálních songů jen tak někdo nepřekoná. Ale nenechte se mýlit, nasazeny jsou i songy z novější doby.
U rádií se většinou obávám české muziky, protože neustále ty samé a omílající se songy lezou na nervy snáze, jsou-li právě českého původu. Lucie (Černí andělé) se tomuto kritériu sice nevyhne, no Vladimír Mišík a Co jsem si vzal, není v českém éteru často hraná a přitom nabízí skutečnou lahodu (a příjemnou změnu od Stříhali dohola malého chlapečka). O tom, že hranice mezi rockem a popem jsou mnohdy pro laika tenké, může svědčit právě tento příklad.
Mluveného slova není v proudu vysílání příliš mnoho. Ačkoli mi to většinou vadí, někdy nastane situace, kdy si toho ani nevšimnu, zaujme-li muzika. V případě moderátora Martina Drtinu těžko říci. Moderátorský projev speakera je spíše zaměnitelný, svému řemeslu však vládne poměrně solidně. Upřímně však musím říci, že mému uchu příjemnější je Katka Miklošová či Milada Štěchová a jejich zprávařské minuty.
Co do obsahu vysílání, není příliš co vytknout. Proud hudby doplňují zprávy v celou, pokrývající především regionální informace. Dále se při poslechu dočkáme již zmiňované rubriky „Co se děje…“ (tu dostává každá ze stanic samostatně) a nechybí ani další speciality. Rocková klasická hudba v samostatné rubrice v každé hodině snad ani nesmí chybět. Trochu jsem z počátku nechápal z rubriky „Rockový hračky“ pro správné rockery a chlapy (hrát se zeleným laserem si asi nebudu). No ale na druhou stranu proč ne? Sranda musí být :-)
Zvukový obal je plný kytar a rockových motivů. Zdá se mi, že vyznění jinglů úplně nekoresponduje s hranou hudbou, která není tak tvrdá, ovšem tyto věci jsou zcela subjektivní, což znamená, že kritérium asi nebude tak úplně důležité.
ZÁVĚR: Pokud byste rádi objevili rockový formát a bojíte se narazit na tvrdou hudbu, dát se můžete touto cestou. Hudba není příliš tvrdá, přitlačit na strunu (zejména v klasičtější hudbě) se nebojí. Průvodci moderovaných vstupů vás rozhodně nijak neodradí. Přesto by se za mnohé hudební kusy nemusely stydět ani na ostřeji zaměřených stanicích.
Radio HEY!; středa 21.října 2009; 15:00 – 18:00
|
|
|
|
Radikální průlom ve změnách Rádií Hey! je znát. Ať už v dobrém či zlém, na české či moravské mutaci. U české mutace došlo jednoznačně k příklonu k rocku, na Moravě naopak rádia ubrala nohu z plynu. A do rockové omáčky byla přidána zásadní ingredience – sport. „Rock a sport – to můžeš!„, tedy to neříkám já, nýbrž slogany stanice.
Velmi těžko hodnotit hudbu souhrnně pro obě rádia. Moravská mutace sice trochu z plynu ubrala, ale stále hraje tvrdší rock (Dead By Sunrise, Lordi či Nirvana). Česká hudba potom míří na skladby jinde ne často hrané (Vypsaná fixa či Helmutova stříkačka, u druhé skupiny či tělesa mne napadají jen expresivní výrazy typu „týýý…, co to je??“). Rockeři si najdou své a výrazně popové věci v playlistu nenajdeme.
Studia z Čech potom míří na popovější rock, přesto je posun v hudbě opravdu velice patrný. Velmi příjemný poslech mne provázel celou hodinu, až na jednu píseň – Ewa Farná (V tichu) je prohřeškem proti vkusu a na rockové stanici zaslouží jedině odstřel, omlouvám se, ale jinak to nevidím.
A nyní k náplni. Od letošního podzimu se rádia Hey! začínají profilovat sportovněji. V éteru je ke slyšení jingl se sloganem „První sportovní rádio„. A naplnění se mu dostává opravdu plnou měrou. Slovo má logicky ve zprávách v celou (a dokonce i v půl, což u regionálních rádií nebývá zvykem). Pavel Skřivánek profesionálně provází výsledky, jež doplňuje rozhovory a reportážemi. Své místo mají i pravidelné rubriky a chybět nesmí dnes nezbytné dopravní zpravodajství.
V neposlední řadě jsou důležitými prvky každého vysílání jeho průvodci. Zatímco u HEY! Čechy jsem byl nadmíru spokojen (Robin Sobek), na Moravě to je trochu horší. Petra Hokszová (a její hlas) na mne působila dojmem mnoha prohýřených nocí s notnou dávkou cigaret a alkoholu. Tedy mikrofonu vládla, ovšem místy až znuděný projev ve mne opět vzbuzoval pocity zmaru a touhy po tom opustit svět (a to jsem rád, že jsem nemusel poslouchat jejího předchůdce.)
ZÁVĚR: Rádio Hey! je jednoznačně orientováno na sportovní informace, pro rockery pravděpodobně velmi užitečné (a chtěné) informace. Muzika z moravských studií bude asi pro rockery stravitelnější, ale osobně bych rád vyzdvihnul i česká studia. Ta se dala na náročnější cestu a hledá ten správný krok. Ta cesta však bude ještě dlouhá. Snad se neztratí.
Druhý díl je za námi. A už se chystám na díl třetí. Srdečně děkuji za vaše podněty, které rozhodně využiji.
