Nový generální ředitel Českého rozhlasu Richard Medek hledá podporu pro úplně novou stanici mluveného slova. Tu chce zavést co nejdříve, a požaduje kvůli tomu i úpravu legislativy. Český rozhlas má ale dnes tři programy s podobnou orientací. I když je od nápadu k realizaci ještě hodně dlouhá cesta, podívejme se, co může podobný formát posluchači nabídnout.
Je podobný formát opodstatněný?
Český rozhlas momentálně provozuje tři stanice, kde převažuje mluvené slovo. Hlavní program ČRo 1 Radiožurnál nabízí zprávy a publicistiku s hudebním doprovodem, který je často terčem kritiky. Posluchači, kteří mají výhrady k hudbě, můžou si zpravodajství a publicistiku poslechnout online v čisté podobě, nebo v mírně přizpůsobeném formátu na čistě zpravodajském a publicistickém Rádiu Česko bez hudby. To vysílá několik hodin denně přes veřejnoprávní DVB-T multiplex, a posluchači jej mohou ladit i na frekvencích sítě BBC v FM pásmu.
Třetím rádiem orientovaným na mluvené slovo je analytická stanice ČRo 6. Tento program obsahuje komentáře, rozhovory, fejetony a další žánry mluveného slova. Nevysílá rovněž žádnou hudbu a výsledný produkt je hodně konzervativní po programové i imageové stránce. Český rozhlas 6 ale vysílá jen 6 hodin denně, od 18.00 do 24.00.
Mluvené slovo je i doménou vědecko-populárního digitálního programu ČRo Leonardo nebo regionálních programů v krajských městech. Tam ale zasahuje i hudba, takže čisté mluvené slovo to není. Generální ředitel Richard Medek chce všechny tyto proudy zkombinovat do jedné krystalicky čisté stanice mluveného slova, přičemž ale všechny tyto programy budou i nadále fungovat samostatně s výjimkou ČRo 6 a Rádia Česko, které by se sloučily.
Nejdražší rádio v době šetření?
I když má Český rozhlas nejlepší předpoklady vybudovat podobnou stanici s využitím obsahu svých nynějších programů, v době šetření, které Richard Medek rovněž ohlásil, bude velmi náročné podobný program vybudovat a plnohodnotně provozovat. Jde totiž o jeden z nejnáročnějších formátů zejména po personální stránce. Pokud chcete vysílat mluvené slovo 24 hodin denně, musíte mít k dispozici doslova armádu moderátorů a reportérů, zásobu stálých redaktorů a hostů, k tomu všemu i vynikající a obětavou produkci. A jelikož je podobné médium velice náročné na pozornost a soustředění posluchače, dá se očekávat, že poslechovost bude nízká.
Médium veřejné služby ale může podobný projekt uskutečnit s odkazem právě na veřejnou službu, aniž by se vynaložené náklady musely někdy vrátit. Jenže v době, kdy Český rozhlas plánuje omezit rozvoj rozhlasové digitalizace a ohlašuje šetření ve všech svých divizích, může být budování čistě „povídavé“ stanice vnímáno jako zbytečný luxus. Nehledě na to, že již dnes můžou posluchači v DVB-T multiplexu a na internetu poslouchat kombinaci stanic mluveného slova Rádio Česko a ČRo 6. Pokud se tedy rozhlas chce opravdu soustředit na samostatný program mluveného slova, bylo by žádoucí spíš přeformátovat tyto dvě stanice a případně je sloučit. Richard Medek o sloučení ve svém kandidátském projektu na generálního ředitele ČRo skutečně uvažuje, ale výsledný produkt je zatím ve hvězdách.
Důležitá bude dynamika
Klíčovým prvkem v programu nové stanice by měla být dynamika. Zatímco Rádio Česko si ve vysílání pomáhá dlouhými a zajímavými předěly, které vysílání oživují, u Českého rozhlasu 6 může mít posluchač někdy dojem, že jde o vhodnou stanici pro usínání. Dynamika tohoto programu je prakticky nulová, ČRo 6 nedisponuje sourodou zvukovou grafikou, a všechny programové prvky vyžadují nucenou pozornost posluchače. ČRo 6 tedy vychází z předpokladu, že posluchač se dobrovolně soustředí, aby slyšel to, co se ve vysílání odehrává. Nedovolí, aby jeho pozornost poklesla protože jinak by přišel o část programu, která může být i zajímavá.
Pokud by i nová stanice mluveného slova vycházela z této filozofie, pak by asi příliš mnoho posluchačů nezaujala. Byla by ale rozhodně zajímavá pro rozhlasové pamětníky protože podobným způsobem fungovalo rozhlasové vysílání v dávných dobách. Tehdy byl ale rozhlas jedním z mála informačních zdrojů obyvatelstva, a ze své podstaty byl pro lidi nejdůležitější a nejaktuálnější. Mezery v dynamice se tedy daly prominout. Jenže představa, že by podobně laděné vysílání dokázal posluchač strávit i v dnešní době, je poněkud lichá.
A co tak mluvený bulvár?
Mluvené slovo se však dá skloubit dohromady i s atraktivitou. Pokud se dobře nastaví marketing, zvukový obal a program, a zapojí se do projektu dostatek velmi známých osobností, lze vytvořit atraktivní stanici mluveného slova i bez hudby. Jenže takováto podoba by už nutně hraničila s bulvárem. A je tedy otázkou, zda by se Český rozhlas bez ní neobešel.
