Český rozhlas dnes provozuje tři stanice mluveného slova. Generální ředitel Richard Medek původně plánoval dvě povídavé stanice sloučit do jedné jenže tento plán je zatím hudbou budoucnosti. Jenže základní otázka zní – kolik stanic mluveného slova vlastně rozhlas potřebuje? A jak se mohlo stát, že vůbec vznikly tři programy s podobným formátem uvnitř jedné instituce?
Český rozhlas dnes disponuje třemi programy, které se orientují na zpravodajství a analytické pořady, nepočítaje regionální stanice. Nejznámějším slovně-hudebním rádiem je ČRo 1 Radiožurnál, o něco méně známý je program Český rozhlas 6 a do profilu zapadá i čistě zpravodajské ČRo Rádio Česko. K tomu všemu ještě rozhlas plánuje vytvořit čtvrtou stanici mluveného slova, která by měla – naštěstí – některé formátově podobné stanice pohltit.
Historické důvody
Vzniku většiny těchto stanic předcházely historické důvody. Za normálních okolností by žádný management nepřistoupil k vytvoření několika stanic s téměř identickým formátem ale rozdílnými redakcemi. Kdysi Český rozhlas spolupracoval se Svobodnou Evropou na projektu ČRo 6 Rádio Svobodná Evropa. Po ukončení působení české redakce RFE se projekt podařilo zachovat na středních vlnách v podobě „večerného“ analytického a diskusního klubu, který dostal název ČRo 6.
Rádio Česko dostalo své opodstatnění díky televizní digitalizaci. Český rozhlas usedl na jednu loď s Českou televizí a využil nabídnutý prostor v televizním DVB-T multiplexu pro několik nových stanic – hudebně-alternativní ČRo Rádio Wave, vědecké ČRo Leonardo, hudební ČRo D-Dur věnované „klasice v digitální kvalitě“ a zpravodajské ČRo Rádio Česko. To se později jako jediné dostalo i do FM éteru – díky smlouvě s BBC může Český rozhlas omezeně využívat frekvenční síť BBC v krajských městech.
Spuštění „digitálních“ programů bylo předčasné
Jak se ale ukazuje, televizní digitalizace rozhodně neovlivnila tu rozhlasovou. První „ostré“ multiplexy se sice očekávají v nejbližších letech, ale výrazná penetrace digitálních přijímačů v domácnostech je zatím v nedohlednu. I Český rozhlas pochopil, že iniciativa s novými čistě digitálními programy byla předčasná a vycházela spíš z tehdejší „digitální euforie“ než z racionálních úvah. I proto je tato sekce první „obětí“ plánovaného šetření uvnitř ČRo.
Kolik stanic bude mít Český rozhlas ve zrekonstruované historické budově ve Vinohradské ulici?
Sloučení „povídavých“ rádií bude obtížné
Otázkou ale zůstává, co s těmito stanicemi nyní udělat. Jejich formát je v mnoha aspektech podobný, zaměření a posluchačská základná je odlišná. Skloubení obsahu i redakcí Českého rozhlasu 6 s Radiožurnálem nebo Rádiem Česko půjde opravdu těžko. Pokud vedení rozhlasu přistoupí k programové reformě a sjednotí tyto tři stanice do dvou, nevyhne se obětem jak na straně redaktorů, tak i posluchačů. A nezapomínejme, že nespokojení intelektuálové z řad posluchačů ČRo 6 dokážou významně projevit svou nevoli. Pokud se k tomu přičítá i nevole uvnitř redakce, může to mít zajímavou mediální dohru podobnou té, která se odehrála kolem ČRo 1 Radiožurnálu krátce po nástupu Barbory Tachecí. Dobře víme, jak posluchačská revolta dokáže rozkolísat i ty nejvýznamnější židle uvnitř rozhlasu.
Pokud bude mít generální ředitel Richard Medek, nebo jeho zástupce Peter Duhan, odvahu udělat tyto změny, bude se muset výrazně obrnit vůči různým mediálním útokům. A zároveň vzít svou kůži na trh a vyrovnat se s možnou ztrátou funkce. Příklad Václava Kasíka naznačuje, jak až se může situace zvrtnout, pokud se některé kroky ředitele znelíbí rozhlasové radě. Nebo pokud se celková mediální atmosféra vyhrotí natolik, že ji negativně podlehnou i členové kontrolního orgánu. Tak to bylo s Rádiem Wave, tak to může brzy dopadnout i se stanicí mluveného slova. Byť v tom druhém případě má zatím management rozhlasu plnou důvěru i podporu samotné rady.
Foto: Český rozhlas, ČTK
