Po pauze způsobené Vánocemi se vracím se svými poznatky ohledně úrovně ranního vysílání jednotlivých rozhlasových stanic. Bylo rozhodnuto, že nový rok otevřeme s dalším regionálním rádiem spadajícím pod křídla Českého rozhlasu. 2. ledna 2008 padla volba na střed Moravy – Olomouc. Od 6.00 do 8.00 jsem naladil a poslouchal. Zde jsou výsledky a mé závěry.
M O D E R Á T O Ř I
Ranní pořad na ČRo Olomouc má jednoduchý název – Dobré ráno z Olomouce a každý den startuje v 5.00 a končí v 9.00 (v neděli pak končí o hodinu dřív). Moderátorkou středečního vysílání byla Petra Ševců. Druhým do party byl Aleš Spurný, jenž přišel právě na ony dvě hodiny, kdy jsem poslouchal. Tento zvláštní způsob má jedno velké úskalí – k „rozjeté“ moderátorce se přiřadí čerstvý kolega a je otázkou, jak dlouho oběma potrvá, než naleznou stejný rytmus a souzvuk. Na ČRo Olomouc to vyřešili šalamounsky, protože prvním společným vstupem bylo Kalendárium a „ladění se na stejnou notu“ jde přece jenom lépe nad papírem, ze kterého se střídavě předčítají údaje, než při vstupu, kde se téma probírá „z patra“.
Zajímavým a relativně odvážným krokem je fakt, že moderátoři jsou minimálně o jednu až dvě generace mladší (Petra Ševců se pohybuje přibližně na půli cesty mezi 20 a 30 a Aleš Spurný se věkově umisťuje někde kolem 30.) než cílová skupina jejich posluchačů. Oba dva si jsou této skutečnosti plně vědomi a jejich práce je prosta rozjuchaného a ukřičeného projevu, kdy nad srozumitelností a inteligencí si nikdo hlavu neláme. (Je zajímavé kolik mladých moderátorů si myslí, že je jedno, co říkají hlavně, když u toho dostatečně hýkají a dusí se smíchy.) Petra Ševců i Aleš Spurný hovořili klidně s velkým důrazem na srozumitelnost a výslovnost. Petra Ševců pak navíc vládne zajímavým, mírně nakřáplým a zastřeným hlasem. Díky němu dosahuje u posluchačů snadné rozpoznatelnosti, po čemž touží každý moderátor.
Co se týče obsahu, tak zde se jevil Aleš Spurný jako zkušenější a pohotovější. Obé se v plné míře ukázalo, když elegantně utnul nekonečně dlouho hovořící ředitelku psího útulku nabízející psy ze svých kotců. Chvílemi však prosvítala u Aleše Spurného škrobenost a jeho řeč jednou nebo dvakrát „zašustila papírem“. Petra Ševců zase zněla přirozeněji, avšak místy se objevil závan nejistoty a párkrát závěr své myšlenky poněkud zamotala.
Celkově lze zhodnotit práci obou moderátorů jako nadprůměrnou (Nechyběl důležitý ranní údaj – přesný čas.) s občasným škobrtnutím.
Je zvykem, že vysílání stanic Českého rozhlasu je obohacováno různými pravidelnými pořady. Nejinak je tomu i v Olomouci. Kromě již zmiňovaného Kalendária a telefonátu do psího útulku to byla Minuta pro tebe, v níž Jiřinka Stoklasová diktovala nějaký zdravý recept, soutěž Ranní sprcha, kde šlo o novou dálniční známku a veselou náladu zase měla dodat nějaká stará estrádní scénka (Bohdalová, Kopecký, Brabec). Skutečnost, že se scénka za hodinu opakovala, měla nejspíš vézt k posluchačovu opravdovému veselí a pobavení. Za zmínku pak stojí i Hudební kalendárium Českého rozhlasu Olomouc, v němž se ve středu v rychlosti probral životopis Leony Machálkové a regionální bedekr Křížem krážem.
R E D A K C E
Je zvykem klást na zpravodajství stanic Českého rozhlasu ty nejvyšší požadavky. V tomto směru byl pro mě ČRo Olomouc mírným zklamáním. Středu měl na starosti Igor Polák. Pokud jde o zpracování, tak bylo vše v naprostém pořádku, ale zprávy se často opakovaly (Nemám nic proti opakování „headline“ zprávy, ale zde by repetice měla skončit.) a chybělo mi více sportovních informací a hlavně více dopravních aktualit – Zelená vlna jednou za hodinu je opravdu žalostně málo. V opozici k dopravnímu zpravodajství bylo počasí v regionu. To zaznělo každou čtvrt hodinu a bylo doplněno telefonátem do ČHMÚ.
Výhradu bych měl i k čtení titulků a témat z novin. (Petra Ševců obstarávala regionální tisk a přílohy, Aleš Spurný četl z celostátních deníků.) Je opravdu tak těžké najít jiná témata, když se čtení za hodinu opakuje? A když už tedy noviny nic nenabízí, je problémem zabrouzdat na internetu, kde tiskoviny mají své elektronické a často rozšířené verze?
Pozitivně hodnotím devítiminutovou zpravodajskou relaci Události regionu, která běžela v 7.00 a byla sestavena výhradně z regionálních zpráv. Během oněch devíti minut dokázala redakce vyčerpávajícím způsobem podat obraz o událostech v celém Olomouckém kraji.
M U Z I K A
Po děsivém zážitku na ČRo Plzeň jsem byl velice zvědav, jak se s problémem hudby na stanicích Českého rozhlasu vypořádali v Olomouci. Je třeba říct, že jsem byl příjemně překvapen. Hudební dramaturgie je sice nevyvážená a kostrbatá, ale můžeme z ní cítit snahu o zlepšení a zkvalitnění. Vše odstartovala nesmrtelná mumie Karel Gott s nějakou – mě neznámou – diskopopovou písní z 80. let, a pak už se střídala šmíra s kvalitou v přibližném poměru 50:50 – Wham se slaboduchým popěvkem Wake me up before you go go, Toto a jejich největší hit Afrika, u Marie Rottrové ukázali tu slabší stránku, když zahráli podprůměrnou disko píseň To má čas, proti tomu lze postavit Michala Prokopa se silným blues V hospodě na věčnosti, hráli také nekorunovaného krále českého swingu Karla Hálu, Karlem Plíhalem pak ukojili mou potřebu, aby na regionálních stanicích ČRo hráli umělce se silným vztahem k danému místu. Nejhorší zážitek jsem si odnesl ze dvou českých cover verzí slavných hitů. Nejprve Leona Machálková marně bojovala s oscarovou písní Raindrops are falling on my head, následoval vrchol české popové zhůvěřilosti, když nějaká česká zpěvačka (snad Ilona Czáková) neuvěřitelným způsobem zprznila píseň It hurts to say GoodBye , která je u nás známá z kongeniálního přezpívání Hanou Hegerovou pod názvem Rýmování o životě. Jméno hrané verze mi zůstalo utajeno.
Ve směrnicích Českého rozhlasu nejspíš existuje ustanovení, které nařizuje hrát před osmou hodinou ranní kýč jménem Píseň lesů, vod a strání. Jinak si shodu s vysíláním ČRo Plzeň nedokážu vysvětlit a jsem velmi zvědav, kolikrát tuto záležitost ještě budu nucen poslouchat.
O B A L + R E K L A M A + I N T E R N E T
Znělky a předěly svou unylostí a jednoduchostí připomínají českou variantu žánru Muzak (hudba určená do výtahů, supermarketů, atp.). Vysíláním se nesly věty jako „Český rozhlas Olomouc vám přeje dobrý den. Český rozhlas Olomouc – vaše moravské rádio.“, atp. Jedinou výjimku tvořila znělka soutěže Ranní sprcha, jež jakoby svou mocnou žesťovou sílou byla vykousnuta z Televarieté.
Reklamu jsem během dvouhodinové poslechu – kromě asi dvou sponzorovaných pořadů – nezaznamenal, což bylo po vánočním náporu velkou úlevou.
Silné výtky směřuji směrem k internetovým stránkám. Jsou žalostně neaktuální: jméno Aleše Spurného jsem tam hledal marně, u Petry Ševců jsem objevil pouze fotografii, jako moderátoři ranního vysílání jsou uvedeni úplně jiní lidé než ti, co jsem ráno poslouchal. Toto mé rozčarování nezachránil ani fakt, jinak jsou stránky plné informací. Stejně u mě zůstal usazený dojem, že si na této stanici myslí, že jejich posluchači internet neznají, a proto není důležité aktualizovat.
Z Á V Ě R
Stanice kvůli svým znělkám působí příliš ospale a utahaně. Nebál bych se více šlápnout do hudební dramaturgie a zamyslel bych se i nad obsahovou stránkou zpravodajství. Svěže působí mladá moderátorská dvojice, u Petry Ševců bych si vzhledem k poměru věk/kvalita (zejména hlasová) dovolil předvídat zajímavou budoucnost, protože nedostatky, jež se u ní projevují lze odstranit. Určitě můžu říct, že má nakročeno.
Hodnocení (1=nejhorší, 5=nejlepší)
Moderace – 3 body
Redakce – 3 body
Muzika – 3 body
Obal, reklama, internet – 2 body
Celkové hodnocení – 2,75 bodu
