ROZHOVOR – Novinář a mediální manager Václav Sochor má zajímavou profesní minulost. V minulosti působil 13 let v české redakci BBC, profesně pamatuje začátky TV Nova, byl u původního projektu televize Z1 a nyní šéfuje zpravodajskému Rádiu Česko. V druhém z řady letních rozhovorů RadioTV se dotkneme nejen těchto témat ale i otázky redakční svobody médií na českém trhu.
Dnešní rozhovor bude mít dvě samostatné části. V té první se v krátkosti zaměříme na působení dnes již zaniklé zpravodajské televize Z1 a role Václava Sochora v Rádiu Česko, které je jedinou čistě zpravodajskou stanicí Českého rozhlasu. Prestiž tomuto médiu dodává i fakt, že na základě dlouhodobé smlouvy vysílá na analogových FM frekvencích BBC World Service v České republice. Tato spolupráce měla původně skončit v roce 2012, kdy české pobočce BBC vyprší původní platnost licence. Jenže už teď je jasné, že BBC může vysílat až do roku 2025 na základě tzv. kompenzační licence. Provoz samostatné české redakce ale obnovit nehodlá – bude i nadále přebírat program Rádia Česko.
Vedení Rádia Česko v čele s ředitelkou zpravodajských stanic Hanou Hikelovou a šéfredaktorem Václavem Sochorem představilo začátkem června nové vysílací schéma. Po rozšíření vysílání ze šesti na deset hodin plánuje další programovou expanzi v rámci ranního vysílání a chce atakovat hranici 30 tisíc posluchačů denně. Tyto podrobnosti se můžete dočíst v článku Zpravodajská stanice Českého rozhlasu plánuje rozšířit program.
V rozhovoru s šéfredaktorem Václavem Sochorem jsme se zaměřili především na fungování českého trhu a roli jednotlivých médií. Dnes bude řeč o televizi Z1 a Rádiu Česko. Příští týden se dotkneme fungování BBC v České republice a obecně otázky redakční svobody médií na českém trhu.
K TÉMATU: Václav Sochor novým šéfredaktorem Rádia Česko
Václav Sochor, v současnosti šéfredaktor zpravodajské stanice ČRo Rádio Česko. Foto: Český rozhlas
Televize Z1 mohla úspěšně fungovat i vedle ČT 24
Krátký čas jste působil ve zpravodajské televizi Z1, která byla jedním z prvních projektů celoplošné terestrické digitální televize v České republice. Na trhu se ale udržela pouze necelé tři roky. Vy jste byl v týmu prvního ředitele Martina Mrnky. Jak se díváte na tento projekt s odstupem času?
VÁCLAV SOCHOR: Já jsem byl součástí toho úplně původního projektu ještě když se projekt Z1 ucházel o licenci. To bylo před několika lety a v původním projektu jsem byl šéfem zahraniční redakce. To bylo právě v době kdy končila česká redakce BBC a přišlo mi to jako zajímavá možnost a výzva. Jenže pak byla digitalizace zastavena z důvodu probíhajících právních sporů mezi televizemi, které se ucházely o licence. Za ten rok, kdy vlastně se nic nedělo si všichni z toho původního projektu museli najít jiné aktivity, aby se uživili. Já jsem pak začal působit v časopisu Strategie a další spolupráce se Z1 byla už jen na externí bázi. Společně s dalšími kolegy ze Strategie jsme začali vyrábět magazín Z1 Marketing. Pokud jde o samotný projekt Z1, tomu jsem věřil a doteď si myslím, že si mohl získat své místo na trhu.
Takže máte pocit, že Z1 v té původní podobě zpravodajské televize měla šanci na trhu přežít i vedle veřejnoprávního programu ČT 24?
VÁCLAV SOCHOR: Já jsem byl přesvědčen že ano, ale přišlo rozhodnutí investora, který nejprve výrazně seškrtal rozpočet Z1 a pak později pod panem Šámalem ten projekt úplně ukončil. To bylo ze strany vlastníka televize, společnosti J&T, překvapivé. Obecně jsem tomu projektu velice věřil. Stanice tohoto typu se dokáží udržet na trzích, které jsou i menší než je Česká republika. Na Slovensku běží soukromá televize TA3 už řadu let, což je mimochodem projekt který byl rozjet taky společností J&T, a funguje v silné konkurenci na trhu, který je poloviční. Těch příkladů po světě najdeme více, čili to že se to nepovedlo v České republice, konkrétně v případě Z1 mě mrzí a nečekal jsem to.
Lze neúspěch Z1 na českém trhu přičíst pouze finanční krizi?
VÁCLAV SOCHOR: Samozřejmě do toho vstoupila i finanční krize, která se rozhořela krátce poté co Z1 začala vysílat. Byla tam spousta externích faktorů, které to negativně ovlivnily. J&T si to vyhodnotilo plošně a pokud vím tak omezilo celou řadu projektů včetně Z1. Z toho jak Z1 musela šetřit se pak už nikdy pořádně nevzpamatovala, protože ten rozpočet byl omezen natolik, že magazíny a pořady, které měly být přidanou hodnotou k „suchému zpravodajství“ už nemohly být produkovány.
Z ARCHIVU: Zpravodajská televize Z1 ukončila vysílání
Poslední verze webu televize Z1. Screenshot: RadioTV
Pro soukromou zpravodajskou televizi pořád existuje prostor i publikum
Takže i vy vnímáte ukončení vysílání Z1 jako velmi předčasný krok ze strany investora s tím, že televize by se časem sama uživila?
VÁCLAV SOCHOR: Nemyslím si, že to lze označit jako předčasné ukončení projektu. Je nutné rozlišovat dvě věci – nemůžete vybudovat novou televizi s tím podnikatelským záměrem, že bude po roce vydělávat. Tam musí být horizont nějakých pěti, šesti let. Čili z tohoto pohledu ten potenciál vidím, protože za několik let by se situace mohla zlepšit. A existují modely v zahraničí kde to funguje, ale samozřejmě ne v situaci, kdy je investor zklamán a vyhodnotí ten projekt „na zavření“ po pouhých dvou nebo třech letech jeho existence. Po tak krátké době nemůže fungovat žádná nová neplacená stanice, zpravodajská už vůbec. Nelze postavit investiční projekt tak, že začnu vysílat a okamžitě budu mít z toho peníze.
Když to tedy shrneme, vidíte prostor na českém trhu pro soukromou zpravodajskou televizi?
VÁCLAV SOCHOR: Dnes vidím prostor a vidím i potencionální obecenstvo pro další zpravodajskou televizi, ale nevidím tady investora, který by měl zájem investovat do podobného projektu. Dnes to vypadá tak, že investoři od velkých, drahých projektů spíše ustupují, ale může to být dočasně.
TIP: Rádio Česko rozšiřuje denní vysílání o čtyři hodiny
Pohled do studia Rádia Česko. Foto: Český rozhlas
Médium veřejné služby musí být nejen z principu nezávislé
Přejděme teď k vašemu působení v rozhlasové sféře. Působil jste v BBC, působíte v Rádiu Česko. Jaký je praktický rozdíl mezi tím dělat BBC, tedy stanici s podporou a vlastnictvím mimo Českou republiku a Rádio Česko, které je součástí veřejnoprávního Českého rozhlasu?
VÁCLAV SOCHOR: To je složitá otázka, já na ni odpovím nepřímo a doufám, že vám to nebude vadit. Dělali jsme kolokvium s britskými a českými žurnalisty, kde jsme se bavili na toto téma. Velice zajímavou věc tam řekl kolega Jan Macháček z Respektu. Řekl, že když jemu zavolá nějaký politik, že o něm psal špatně, tak se mu vysměje a ještě to zveřejní. Jenže kdyby mu zavolal (jakože nevolá) třeba majitel Respektu, tak by možná uvažoval, jestli s tím nemá „něco dělat“, když jde o jeho zaměstnavatele. Nicméně legislativní situace ve veřejnoprávních médiích by měla nahrávat tomu, abychom neřešili podobnou dilemu. Když by zavolal do toho Českého rozhlasu nebo do České televize nějaký podnikatel, že se o něm špatně píše, tak se může se zlou potázat a ještě se o něm může dělat nějaká reportáž.
Předpokládám, že tak by to mělo být v praxi…
VÁCLAV SOCHOR: To že nespokojení politici někdy volají do České televize nebo do Českého rozhlasu je realita. Ostatně v interaktivních pořadech jsou slyšet jejich připomínky. Záleží jen na tom konkrétním médiu, jakým způsobem se s tím vypořádá a jak se s tím vypořádává kontinuálně. Zda má vůli si tu nezávislost, nestrannost a objektivitu zachovat. Což by samozřejmě měl být i společný cíl parlamentních i dozorových orgánů a všech redakcí.
Velmi pěkná diplomatická odpověď, ale tou otázkou jsme si o ni nepřímo koledovali. Vy jste vlastně nezažil v Českém rozhlase zatím ještě řádně zvoleného ředitele. Jak se stanovuje koncepce stanice, v tomto případě Rádia Česko v situaci, kdy se vlastně může celková koncepce rozhlasu v následujících měsících razantně změnit?
VÁCLAV SOCHOR: I když Český rozhlas nemá zvoleného řádného ředitele, náš tým svou stálou ředitelku má (zpravodajské stanice řídí Hana Hikelová – pozn. red.). Zadání z její strany bylo, abychom rozšířili vysílání v rámci současného personálního stavu a rozpočtu. To jsem udělal. A v jaké podobě bude rádio Česko fungovat za tři nebo pět let, to už není součástí ani mého zadání ani mé současné koncepce.
PŘEČTĚTE SI NA RADIOTV: Poslechovost Rádia Česko a dalších stanic v číslech
Studio Rádia Česko v rekonstruované historické budově Českého rozhlasu.
Nevěřím, že by se Český rozhlas vzdal blízké ‚digitální budoucnosti‘
Vše se ale může změnit i za tři až pět měsíců…
VÁCLAV SOCHOR: To bych neřekl, ale jestli narážíte na to, že v tomto horizontu bude znám nový generální ředitel Českého rozhlasu, tak určitě budeme všichni rádi. Ale pokud jde o programovou koncepci nebo o to jak Rádio Česko vypadá a co vysílá, tak to se nezmění. Alespoň dokud nedostanu nové zadání. Pakliže s ním budu vnitřně konvenovat, rád to splním. Jenže právě teď jsme udělali programové změny a myslím, že na podzim už nebudeme dělat nějaké zásadnější změny.
Jenže ani jeden z posledních dvou šéfů rozhlasu neměl úplně ucelenou představu a digitalizaci. Myslím bývalého ředitele pana Richarda Medka nebo Petera Duhana, který rozhlas vede nyní z pozice prozatimního ředitele. Oba pánové museli hledat úspory a pan Medek i vícekrát referoval, že chce ušetřit díky omezení digitálních stanic. Nemůže se tedy stát, že pokud rozvíjíte vysílání, tak nový šéf rozhlasu bude nucený digitálním stanicím ubrat? Mezi ně totiž patří i Rádio Česko…
VÁCLAV SOCHOR: Já nevěřím tomu, že by se omezovaly výdaje na digitál. Jestliže tohle byla idea pana Medka tak to se musíte zeptat jeho. Já věřím, že obecná budoucnost rozhlasu musí být v digitalizaci. Je tou jediná možnost vývoje v elektronických médiích. Proto má například tisk takové problémy, protože tam digitalizace z technických důvodů nemůže proběhnout a tisk jako médium se posouvá dál jen velmi pomalu a za cenu odlivu čtenářů od papírových novin a titulů. Z tisku se stane buď online medium nebo cosi co bude k dispozici na čtečkách. Jenže ubudou klasické noviny. Kdežto rádio má šanci přežít i v současné podobě, tedy jako jediné médium bez vizuální složky a medium, které jenom posloucháme. Ale z dlouhodobého hlediska může prosperovat jen na digitálních platformách. Takže vidím budoucnost rozhlasu pouze digitálně, a proto nevěřím, že by mělo dojít k výraznému omezení toho, co už Český rozhlas vybudoval.
Za rozhovor děkuje Jakub Bouček a Juraj Koiš.
Příští týden se blíže podíváme na působení Václava Sochora v české redakci BBC a podrobněji rozebereme formální i praktickou nezávislost médií v České republice a v zahraničí.
PŘEDCHOZÍ ROZHOVOR NA RADIOTV:
Renata Pešková: Public TV plánovala v září nasadit vlastní reality show
