Jaká je budoucnost veřejnoprávní stanice pro mladé. Čeká ji brzký konec, přeformátování, nebo dostane šanci v současné podobě. A měla by šanci dostat? Server RadioTV vám dnes přináší článek mapující vývoj stanice, která se stala synonymem novodobého boje o Český rozhlas i synonymem nelibosti posluchačů vůči systému voleb do mediálních rad. Přečtěte si jaké byly první čtyři roky Rádia Wave.
Nová vize Petera Duhana
„Wave, tak jak byl naprogramován, byl naprogramován velmi úzce…“ řekl mimo jiné v pondělním pořadu Hydepark na ČT 24 prozatímní ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan. Toto nenápadné prohlášení je po třičtvrtě roce první, které se nechtěného dítka ČRo, Rádia Wave, týkalo a prvním náznakem jakou budoucnost pro Rádio Wave vedení rozhlasu vidí.
Řadě příznivců této stanice ale nepochybně po prohlášení prozatímního ředitele ČRo zatrnulo. Pokud v nějakou budoucnost pro Wave doufali, potom to nepochybně není přeformátování, nebo dokonce zrušení stanice.
Petr Duhan dále uvedl, že podle jeho názoru by byla ideální stanice, která by zasahovala posluchače ve věku 15-30 let a že právě tuto skupinu posluchačů rozhlas dlouhodobě zanedbává.
Vize Petera Duhana ale paradoxně poměrně přesně koresponduje s původním programovým záměrem Wave, které mělo být streetovým rádiem pro cílovou skupinu, kterou Duhan uvedl. Jenže právě tato koncepce pravděpodobně stála za tlaky, které Wave nakonec dostaly z éteru a následně z něj vytvořily dnešní klubově-alternativní stanici. S trochou nadsázky lze říci, že ze street rádia vytvořily stylem a do značné míry i doslovně basement rádio. Přestože je tedy vize Petera Duhana z programového hlediska logická, je otázkou zdali by měla šanci i v praxi.
Peter Duhan stanici pro maldé posluchače nevzdává (foto: Týdeník Rozhlas)
Pondělní prohlášení prozatímního ředitele veřejnoprávního rozhlasu k budoucnosti rádia pro mladé tedy sice musíme zatím brát spíš jako zoufalé přání než jako možnou realitu. Bylo ovšem více než vhodným úvodem pro článek, který jsme právě Rádiu Wave, asi nejméně šťastnému projektu Českého rozhlasu za několik posledních desetiletí, chtěli věnovat. Třináctého ledna tomuto totiž byly přesně čtyři roky co se Rádio Wave, tehdy ještě Český rozhlas 4, poprvé objevilo v nabídce rozhlasových stanic.
Tsunami před vlnou
Snad o žádné ze stanic Českého rozhlasu nebylo napsáno tolik článků jako o Rádiu Wave. Kvůli žádné jiné stanici lidé nedemonstrovali a žádná jiná stanice patřící do rodiny veřejnoprávních médií nezískala punc stanice kultovní. Žádná jiná stanice Českého rozhlasu se ale taky tak výrazně nezměnila jako právě Wave.
Už v šedesátých a později v devadesátých letech minulého století existovaly v Československém a později v Českém rozhlasu plány na vybudování stanice, která by oslovila mladé posluchače. Zlomovým se stal až rok 2005, kdy se projekt dostal do fáze příprav. Iniciátorem projektu, ze kterého nakonec vznikl Wave, byl Ladislav Kylar, který měl v té době na starost projekt Českého rozhlasu Rádium. To bylo jakýmsi předobrazem Rádia Wave a zároveň opravdu prvním pokusem o vytvoření, alespoň internetového vysílání pro mladé v rámci veřejnoprávního rozhlasu. Z týmu, který připravoval pořad a internetový proud Rádium se také rekrutoval základ týmu pro právě vznikající Wave.
Zlomovým se stalo datum 13. ledna 2006, kdy se posluchači konečně dočkali a s úderem třinácté hodiny odstartoval čtvrtý okruh Českého rozhlasu, nazvaný Rádio Wave. Krom nadšení posluchačům ale přinesl ještě před startem i nervozitu do řad komerčních broadcasterů. Ti ji sice později popírali, ale pravdou je, že nejedno rádio začalo bezprostředně po oznámení startu Rádia Wave chystat programové změny, které měly na vznik nové stanice reagovat. Důvod tohoto šoku byl přitom prostý. O Wave se dlouho mluvilo jako o stanici čistě digitální a i tak byla původně koncipována. Teprve na poslední chvíli přišel Václav Kasík s nápadem pustit stanici pro mladé i do analogového, terestrického vysílání. To se paradoxně nakonec stalo nikoli vítězstvím, ale zkázou Wave.
Samotný start Rádia Wave nebyl nejšťastnější. Stanici pro mladé totiž už od prvního okamžiku skandály. První se zrodil z nešťastného prohlášení tehdejší hudební dramaturgyně Wave Markéty Peškové, na předstartovní tiskové konferenci, kdy nepřímo označila pražskou kultovní stanici, Radio 1 za neprofesionální. Její slova „Nevykrádáme Rádio 1. To vzniklo z čistého nadšení, ale je to v podstatě nekompatibilní žánr. My nebudeme parta nadšenců, co dělá rádio, ale profesionálně dělaná stanice“, zapůsobila jako červený hadr na býka a zvrhla se v ostrou mediální přestřelku.
Některé věci, jako vyjádření na tiskové konferenci, zkrátka zpátky nevezmete (foto: Digizone.cz)
Boje mezi vlnami
Wave měl původně velmi dobře nakročeno k oslovení své cílové skupiny. Streetové rádio, jak se stanice prezentovala, v té době v Praze opravdu chybělo a existovala významná skupina posluchačů, kteří byli ochotní na takové rádio přeladit. Osobně dodnes považuji druhých šest měsíců fungování Rádia Wave za nejlepší období v jeho dosavadní existenci. V té době už se zdálo, že má program i hudební dramaturgie své dětské nemoci za sebou a Wave nabízel zajímavou alternativu, která byla přijatelná pro relativně širokou skupinu posluchačů. Bohužel, ve druhém roce existence se rádio dostalo do výrazných problémů.
Nejprve šlo o problémy uvnitř stanice. Její tehdejší vedení bylo některými redaktory kritizováno za nedostatečnou komunikaci, i za další nedostatečné manažerské dovednosti. To vedlo k celé řadě konfliktů, jejichž výsledkem byl vyhazov několika redaktorů a následný, tentokrát už dobrovolný, odchod dalších redaktorů. Wave si dokonce prožil pokus o převrat uvnitř stanice, kdy se několik redaktorů pokusilo prosadit sesazení tehdejšího ředitele Rádia Wave Ladislava Kylara.
Těžko z vnějšího pohledu hodnotit kdo, nebo co bylo příčinou těchto problémů. Vztahy uvnitř rádia ale rozhodně nepřipomínaly dynamické pracovní prostředí.
To se navenek projevilo dočasnými programovými změnami, jenže jak je známo, tak jednotkou dočasnosti je jeden furt. Asi nejcitelnější ránu zaznamenalo ranní vysílání, které vedení stanice dočasně nahradilo blokem pojmenovaným „Ráno pětkrát jinak“. V praxi to znamenalo, že se místo dosavadních dvou, začalo v ranním bloku střídat celkem pět moderátorských dvojic a každá z nich pojímala vysílání dramaturgicky naprosto odlišně. Toto nouzové řešení, nad kterým by každý šéf programu nevěřícně kroutil hlavou, předznamenalo konec původních programových plánů veřejnoprávního rádia pro mladé. Rádio Wave se postupně začalo měnit ze stanice rozhlasové na stanici odbojovou.
Jedna z podob raního bloku s názvem Ráno z milosti. (foto: ČRo Wave)
Boj o vlnu
Na dalším vývoji stanice se výrazným a do značné míry zkázonosným způsobem podepsal orgán, jehož úkolem je, coby zástupce veřejnosti, dozorovat veřejnoprávní rozhlas. Zatím co ještě v roce 2005 Rada ČRo projekt rádia pro mladé podporovala a to včetně myšlenky vysílání této stanice prostřednictvím pozemních analogových vysílačů, tak v roce 2006 nastal v jejím přístupu zvrat. Rada se rozdělila na dvě názorové skupiny, z nichž z počátku nebyla ani jedna dostatečně silná aby dokázala prosadit svůj názor. Postupně se ale dařilo získávat na síle skupině, která požadovala vypnutí analogového vysílání Rádia Wave.
V únoru 2007 potom Rada ČRo poprvé vyzvala tehdejšího generálního ředitele rozhlasu Václava Kasíka, aby frekvence, na kterých vysílá Wave, vrátil zpět ČRo Region střední Čechy, tedy okruhu, který na nich byl ke slyšení dříve. Český rozhlas se tak dostal do paradoxní situace. Jeho vlastní rada bojovala proti jedné z jeho stanic.
Netřeba do detailu rozepisovat co vše se v rámci boje o Wave událo. To už popsali jiní a jinde. Podstatné ale je, že všechny události, které následovaly, odvoláním ředitele Rádia Wave a nejmenováním jeho nástupce počínaje, přes dlouhé dohady o vypnutí či nevypnutí stanice, až po nesmyslnou kauzu se skladbou Swastika Eyes a následné vítězství Rady ČRo a vypnutí analogového vysílání, měly jeden neočekávaný a v Českém rozhlasu dosud nevídaný efekt.
Dlouhým bojem za přežití stanice, se z rádia Wave a celé jeho redakce stali bojovníci za svobodu, lidé mající svou svatou pravdu. A i když je tato obraná reakce lidí, kteří bojují za existenci logická, tak pro funkčnost jakékoli firmy, či organizace, rozhlasovou stanici nevyjímaje, je tento stav velmi nezdravý.
V pokračování tohoto článku vám nabídneme podrobnou recenzi vysílání Radia Wave.
