Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století vznikla nad městem Liberec unikátní stavba architekta Karla Hubáčka. Dnes tento rotační hyperboloid mimo jiné rozsévá do svého okolí signál rozhlasové stanice Radio Contact Liberec. Ve středu 31. října jsem od 6.00 do 8.00 poslouchal, abych zjistil, že RCL je ve své podstatě také dost unikátní stavba.
M O D E R Á T O R
Každý všední den od pěti do osmi vysílá RCL pořad Dobré ráno s RCL. Středeční ráno jej moderoval Lukáš Fridrich. Můj platonický vztah k jeho projevu si za ty dvě hodiny poslechu prošel zajímavým vývojem. Nejprve jsem nevěřil svým uším. Fridrichovo naivní frázování mě donutilo rychle se probrat a začít hledat možnost, že Lukáš Fridrich uchopil svoji práci vysoce originálním způsobem a své moderování upletl z tenkých nitek jemných narážek a přesného parodování současné metody moderace v komerčních rádiích. Záhy jsem však pochopil, jak hluboce byly mé myšlenky liché a touhy bláhové.
V hlase Lukáše Fridricha převládala nejistota, nervozita a šponovanost umocněná snahou, o co nejkvapnější přečtení připraveného vstupu. Ona rychlost měla za následek časté „šumlování“, přeskakující hlas, zasekávání se, „přebrepty“ a to vše v množstvím větším než malém. Patřím k lidem, kterým nevadí přízvuk jiného regionu, a většinou ho ani nepostřehnu, ale Fridrichův „český zpěv“ nešel přeslechnout a postupem času tahal za uši víc a víc.
Lukáš Fridrich svou práci odráží od hlášení přesného času, ten oznámí vždy, a někdy když se mu jeho vstup protáhne třeba i na minutu, ohlásí přesný čas pro jistotu ještě jednou. Občas také moderátor promluvil o hrané hudbě, ale kontakt byl pouze zběžný, letmý a obvyklý, stejně jako témata, o nichž mluvil. Ani ta nevybočovala z běžného průměru českého éteru (výročí ke dni, narozeniny osobností, pranostika, atp.), ale jejich zpracování „šustilo papírem“ a umělostí, což bylo navíc zesíleno prkenným přednesem dotyčného. Jako příklad mohu uvést situaci, kdy Lukáš Fridrich ve zkratce oznamoval, jakou muziku bude hrát příští hodinu. Jedním dechem a spojkou dal dohromady kapelu Elán, jež měl v závěru svého seznamu a zprávu, kterou za chvíli podrobněji rozebere zpravodajství. Výsledek zněl takto: „…Elán a neonacisté se pochodu nevzdávají….“
Celkově působil Lukáš Fridrich dojmem amatéra a naprostého začátečníka, který moderuje svůj první pořad a nikdo mu neřekl základní věci, jichž by se měl držet. Ale hlavně by si měl projít nějakým kursem mluvy, aby se člověk nebál každé jeho věty.
R E D A K C E
K mému překvapení nebylo o šesté hodině ranní obvyklé zpravodajství, ale Kulturní servis skládající se z pozvánek na různé regionální akce. Kulturní servis připravený Mílou Šajbenovou však svým zpracováním připomínal hrubě otesaný kámen, který nebere žádný ohled na posluchače. Tomu je ve výsledku servírována nezajímavá lavina informací, kterou není schopen pojmout, vstřebat, nebo si z ní dokonce vybrat.
Zprávy o počasí se ve vysílání objevovaly dvakrát do hodiny. Na starosti je měl Lukáš Fridrich, ale nebylo z nich patrno, zda se týkají celé České republiky, nebo regionu. Z logiky věci vyplývá to druhé, avšak z vyznění spíše ta první možnost.
V půl sedmé vysílala jistá Lucie pozvánky do regionálních kin. I zde bylo možno vystopovat prvky amatérismu, když Lucie postupovala v přehledu od města k městu, takže se jí několikrát stalo, že musela jeden film uvádět opakovaně a zmatek v posluchačově hlavě vesele rostl. Mám pocit, že kdyby Lucie uchopila provaz za druhý konec, totiž, kdyby nejprve ohlásila název filmu, a pak kina, ve kterých se hraje, vše by se zjednodušilo a zpřehlednilo.
V 7.00 proběhlo solidně zpracované zpravodajství – několik informací z regionu, jednou z Česka, ze světa a ze sportu (Míla Šajbenová), počasí (opět jsem nezjistil, jaké oblasti se týkalo) a dopravní servis – ten byl pravidelně aktualizován.
Zpravodajství je na RCL pestré a zajímavě poskládané. Ovšem veškerou originalitu drtí k zemi diletantské zpracování. Výjimku tvoří pouze klasické zprávy a dopravní informace.
M U Z I K A
Hudební dramaturgie dosahuje na průměr českých nevyprofilovaných rozhlasových stanic. Písničky leží nevyrovnaně na jedné hromadě a nikdo nemá snahu je nějakým logickým způsobem srovnat a prezentovat. Tuto neschopnost hudebních dramaturgů vykonávat své povolání alespoň na elementární úrovni jsem zde již mnohokrát kritizoval a pomalu si připadám jako kolovrátek. Přesto je hudební složka tím nejlepším, co RCL má. Písně vysílají celé, jen závěr skladby moderátor ukončí rychlým fade outem – mimochodem jediným „efektem“, který RCL v roce 2007 používá!!!. Hudby hrají opravdu hodně – za jednu hodinu jsem napočítal 14 skladem, což je nadprůměr.
O B A L + R E K L A M A + I N T E R N E T
Znělky rozhlasové stanice RCL jsou prostými variacemi slov: RADIO CONTACT LIBEREC – RCL – FM 101,4, popřípadě nejdelší slogan „RCL – den plný hudby.“. Slovo „prostý“ je zde zcela na místě, protože znělky nejsou nijak upravovány, žena nebo muž ve studiu namluví na mikrofon daný slogan, technik ustřihne počáteční a závěrečné ticho a jingl může jít do vysílání. Šéfové by si mohli uvědomit, že znělky jsou sebereklamou a reklama je „navoněná zdechlina“, kdežto na RCL můžeme bez problémů z oné průpovídky odstranit přídavné jméno.
Množství té klasické reklamy je odpovídající a ve své kvantitě nepřekračuje únosnou mez. Ještě kratší bude hodnocení internetových stránek, protože nelze hodnotit něco, co neexistuje. Radio Contact je totiž v Česku unikátem, za více než 16 let své historie žádné internetové stránky nevytvořilo.
Z Á V Ě R
Na RCL je problém v tom, že zní, jakoby začalo vysílat před týdnem. Parta kamarádů si pořídila základní vybavení a rozjela vysílání z pokoje nějakého bytu v panelákovém domě. Kdyby to byla pravda, všechno to neumětelství, amatérismus a chyby by mohly být omluveny. Jenže Radio Contact Liberec vysílá již od roku 1991 a já mám dojem, že celých 16 let v nezměněné podobě. Lidé ve vedení nejspíše zamrzli někdy v začátku a dodnes žijí v jakési izolaci, kdy se k nim nedostalo nic nového z oblasti technického vybavení a profesionálního přístupu k vysílání. Jestli vydrží, tak se někdy dočkají doby, kdy bude „in“ retro z první poloviny 90. let. V té chvíli bude RCL na špici – jako skanzen prvních komerčních rádií. Expozice by se mohla nazývat třeba „Jak jsme začínali.“
Hodnocení (1=nejhorší, 5=nejlepší)
Moderace – 1 bod
Redakce – 2 body
Muzika – 3 body
Obal, reklama, internet – 1 bod
Celkové hodnocení – 1,75 bodu
