Nedávné odmítnutí zrušení koncesionářských poplatků na Slovensku znovu otevřelo debaty o smysluplnosti této daně. Původně měly přímé platby od občanů zajistit nezávislost médií veřejné služby od veřejné moci. To se tak úplně nepovedlo.
Smysluplná investice
Platit něco přes stokorunu měsíčně za to, že máte možnost sledovat vysílání České televize a poslouchat Český rozhlas se jeví jako smysluplná investice. Veřejnoprávní média nehledě na výhrady poskytují na některých kanálech skutečně unikátní program, který by se běžným komerčním médiím nevyplatil. Kontrast se projevuje zejména na rozhlasovém trhu, kde je Český rozhlas skutečně nepostradatelným médiem ve srovnání se soukromými stanicemi.
Na televizním trhu je situace jiná – s přibývajícím množstvím různých soukromých televizí slábne tvrzení o tom, že by Česká televize byla na trhu nenahraditelná. Její funkce a menšinové programové prvky by mohly nahradit komerční televize na svých divácky méně exponovaných doplňkových programech. Je ale otázkou, zda by investovaly do náročnějších pořadů, pokud by neměly k dispozici jistou formu dotací, například v podobě koncesionářských poplatků.
Jsou lepší koncesionářské poplatky nebo přímé státní dotace?
Základní spor ale netkví v tom, zda televizní a rozhlasové vysílání dotovat či nikoliv, ale jakou cestu zvolit. V obou zemích někdejší československé federace máme zkušenosti pouze s přímým placením koncesionářských poplatků. Původně měly přímé povinné platby od občanů zajistit nezávislost médií veřejné služby od veřejné moci. To se tak úplně nepovedlo.
Kontrolní rady obou médií veřejné služby jsou do dnešního dne dosazovány na základě politického klíče a rovněž šéfové těchto institucí jsou voleni s ohledem na shodu politických stran. Formální nezávislost veřejnoprávních médií na politicích je sice zachována, reálně jsou ale tato média závislá na většinové politické vůli.
Na Slovensku se prosazují oba způsoby
Za těchto okolností je tedy otázkou, zda má smysl lpět na přímém financování těchto médií občany přes koncesionářské poplatky, nebo zda postačí každoroční jasně stanovený transfer prostředků ze státního rozpočtu. Mimochodem, na Slovensku se v posledních letech prosazují oba způsoby. Větší část peněz plyne veřejnoprávnímu telerozhlasu z povinných poplatků, zhruba čtvrtinu rozpočtu ale vykrývá stát dotacemi na konkrétní tvorbu.
Lze tedy říci, že by byla slovenská RTVS více závislá od státu a politiků než je Česká televize s Českým rozhlasem? Ve skutečnosti nikoliv. Ředitel slovenské instituce je volen stejným způsobem jako šéfové českých médií veřejné služby a musí čelit podobným politickým tlakům. Nezávislost média může uhájit pouze tak, že on sám se bude chovat nezávisle.
