Divák koncesionář si zřejmě v nejbližších letech bude muset vybrat, zda skousne návrat reklamy do vysílání České televize nebo případné zvýšení koncesionářského poplatku. Podobné opatření není na pořadu dne, časem však bude nutností.
UPRAVENO, DOPLNĚNO 11:52: V původní verzi článku jsme mylně uvedli, že generální ředitel České televize Petr Dvořák hodlá v nejbližších letech prosazovat zvýšení koncesionářského poplatku. Není to pravda, Česká televize ve svých pětiletých plánech nepočítá se žádnou úpravou výše koncesionářských poplatků a debatu o tomto tématu ani neiniciovala. Za chybnou interpretaci se omlouváme.
Česká televize se vzdala reklamy, zavedla ve větší míře sponzoring
Koncesionářský poplatek za Českou televizi nyní činí 135 korun měsíčně. Když za tuto sumu před lety loboval tehdejší šéf televize Jiří Janeček, obhajoval to mimo jiné tím, že se televize časem vzdá reklamy a na dlouhou dobu půjde o poslední zvýšení poplatku. Jenže už tehdy bylo jasné, že přijde doba, kdy i 135 korun měsíčně bude málo, a že je potřeba se zamyslet i nad jinými formami financování.
Česká televize mezitím skutečně přišla o možnost vysílání reklamy, ale jen na svém prvním programu a na zpravodajské čtyřiadvacítce. Divákům ale začala ve větší míře servírovat sponzorské vzkazy a různé minipořady obalené právě sponzorským sdělením. Vůči tomuto postupu nelze nic namítat – o reklamní prostor ve vysílání České televize je a bude mezi inzerenty zájem nehledě na to, zda jde o klasické spoty nebo „jen“ sponzoring.
Poplatky nebo přímé dotace od státu?
Pokud však jde o možné zvýšení koncesionářských poplatků, v tomto směru je vedení televize opatrné a prozatím jakékoliv pohyby vylučuje. Rovněž je namístě otázka, zda by šlo o vývoj správným směrem. Koncesionářský poplatek má totiž formu určité extra daně a na televizním trhu z něj těží prakticky pouze jeden subjekt. Existují však i jiné formy financování média veřejné služby. Jedním z nich je přímý transfer peněz ze státního rozpočtu v podobě určitého podílu na hrubém domácím produktu.
Podobný model chtěli před několika lety zavést i politici na Slovensku, kde jednu dobu dokonce došlo ke zrušení koncesionářských poplatků. Jenomže náhlé střídání vlád v roce 2012 tento plán zhatilo a nastupující levicová vláda se rozhodla koncesionářské poplatky ponechat. Lidé jsou na tento poplatek zvyklí a tak nehrozí, že by se tento krok setkal s výrazným veřejným nesouhlasem.
Financování ze státního rozpočtu nemusí zvýšit závislost médií na politicích
Financování médií veřejné služby – pokud se správně nastaví – však má i své výhody. Když se politici zákonem zavážou, že budou každoročně odvádět určitý malý podíl státních příjmů médiím veřejné služby a tato částka se bude každoročně zvedat o inflaci, tak média veřejné služby budou mít v nejbližších letech jistotu stabilního příjmu, který nebude devalvovat. Obavy o to, že by veřejnoprávní média byla následně závislá na státní moci, nejsou racionální. Politické tlaky na tato média jsou i dnes, nehledě na to, zda je financují občané přes tzv. koncesionářský poplatek nebo formou určité přímé daně.
Pokud však má divák do budoucna skousnout jakékoliv zvýšení koncesionářského poplatku, je zároveň potřeba zdržet se snah o navrácení plnohodnotné reklamy do vysílání České televize. Nebo si vybrat jedno z těchto dvou řešení. Reklama by část problémů s financováním vyřešila, vůči divákům veřejnoprávních médií by to však nebylo fér. Na druhou stranu, znovuzavedení reklamy by mohlo být určitým kompromisem, aby se časem nemusel zvyšovat právě koncesionářský poplatek.
