20 let svobodných médií : Technický pokrok televizního vysílání

Velká část tehdejších diváků sledovala televizní přenosy Československé televize z listopadových demonstrací na Letné v roce 1989 ještě na černobílých televizorech. Co se změnilo za dvacet uplynulých let v technickém zákulisí čarovné bedýnky, která se pro většinu lidí stala hlavním objektem v jejich obývacích pokojích?

Do prvních let svobody vstupovalo vysílání Československé televize v barevném systému SECAM. Zahájeno bylo 9. května 1973 na druhém programu. První se vybarvil na den přesně o dva roky později. Tak jako byla Evropa rozdělena politicky, jiné byly i televizní systémy v jednotlivých oblastech používané. Západní státy měly nastavený systém PAL, země sovětského bloku v jednom šiku daly přednost SECAMu. I přesto drtivá většina televizorů vyrobených či dovezených do Československa byla schopna zpracovávat signál v obou normách. Diváci v příhraničních oblastech tak mohli využívat jakéhosi dalekohledu do svobodného světa, kterými pro ně bylo vysílání rakouských či německých veřejnoprávních stanic ORF, ARD, ZDF či BR. Pro úplnost dodejme, že se v dalších částech světa používá ještě další norma NTSC.

Díky zmíněné duálnosti televizních příjímačů se velkým problémem nestal polistopadový přechod na normu PAL. Na kanálu ČTV k němu došlo 1.července 1992. Zajímavé je, že se už v éře Československé televize pořady natáčely v západoevropské normě a pro vysílání v SECAMu byly přepisovány. Těsně před změnou politických poměrů se na obrazovkách ČST objevil i teletext. Prvním dnem řádného provozu byl 1.květen 1988. Až po revoluci doprovodily televizní vysílání vymoženosti jako jsou stereofonní zvuk či kód VPS. Ten umožňuje nahrání vybraného pořadu v celém rozsahu i v případě zpoždění programového plánu.

Obdobný technický princip jako při stereofonní vysílání je využíván při produkci duálního zvuku. Na jednom z kanálů jde český překlad, na druhém pak originální stopa. Druhý zvukový kanál se dá zvolit na televizorech s možností sterea a dvoukanálové volby. „Na úplné dostupnosti vysílání pořadů s dvoukanálovým zvukem pro všechny diváky ČT spolupracuje Česká televize s Českými Radiokomunikacemi a.s. – je totiž závislá na parametrech vysílačů, které nejsou vlastnictvím České televize a musí si je od této společnosti pronajímat,“ vysvětluje veřejnoprávní stanice na svém webu.

Samotný televizní signál postupem času tedy dokázal přinášet tuzemským divákům všechny popsané vymoženosti, které využívali i sousedé z vyspělejších zemí. Češi si tak v devadesátých letech mohli číst v teletextu, poslouchat Mozartův koncert ve stereu nebo si pustit film Woodyho Allena v originále. V čem tuzemsko zaspalo a západoevropského trendu se nedrželo, byl masivní rozvoj vysílání přes satelit. Sice se v první porevoluční vlně našly i u nás desetitisíce nadšenců, kteří si pořizovali satelitní komplety kvůli zpravodajství CNN, tehdejší zlaté éře MTV či německých lechtivých komedií na RTL. Ale o opravdovém boomu této technologie v Česku můžeme paradoxně hovořit až s pomalým rozjezdem pozemního digitálního vysílání před třemi roky. Hlavní brzdou pro rychlejší nástup satelitní technologie byla absence tuzemských stanic na orbitu.

Naopak pšenka kvetla kabelové televizi. Do listopadové revoluce zcela neznámá služba si brzy získala přízeň zdejších diváků, kteří byli odkojeni dvěma tuzemskými kanály a eventuální možností přijímat podobný počet stanic ze sousedních zemí. Najednou se objevila možnost vybírat si z desítek programů, postupně se zvyšoval i počet kanálů v české mutaci. V lednu 1991 byla založena společnost Kabel Plus, která se z lokální severomoravské firmy postupně stala tuzemským lídrem v této oblasti. Budovala kabelové sítě v největších městech, dokázala oslovit stovky tisíc domácností a tak není divu, že uvízla v hledáčku nadnárodní firmy US WEST International (dnes známa jako MediaOne International). Ta v říjnu 1996 odkoupila většinový podíl, aby ho přesně o tři roky později prodala nizozemské společnosti United Pan-Europe Communications N. V. (UPC) za 5 miliard korun.

V dalších letech se jednoznačně nejvýznamnější událostí v technickém zázemí televizního vysílání stal nástup zemského televizního vysílání (DVB-T). To při postupném zprovozňování v jednotlivých oblastech nahradí původní analogový signál. Tento přechod je po zavedení barevného vysílání největší technologickou změnou v téměř šedesátileté historii televizního vysílání v tuzemsku. Diváci byli nuceni se na této změně aktivně podílet. Pro sledování digitální televize museli dovybavit svoji domácnost buď set-top-boxem či moderním televizorem s digitálním tunerem. Na mnoha místech muselo dojít k revizi anténních systémů či nové instalaci antén. Odměnou za investovaný čas a prostředky je širší programová nabídka z pozemního vysílání, kvalitnější obraz a zvuk a další doplńkové služby (Např. EPG – elektronický programový průvodce).

První zkušební provoz DVB-T v České republice spustila společnost Radiokomunikace a.s. v květnu 2000 na dvou vysilačích: Praha-město a Praha-Cukrák. Pro testování byl vyhrazen 25. kanál. Od 25. listopadu 2004 se také rozjelo zkušební vysílání i v Brně na 40. kanálu. 20.října 2005 bylo spuštěno řádné vysílání multiplexu A na 25. kanálu v Praze. Během čtyř let pozemní digitální signál pokryl západní polovinu České republiky, Brněnsko a Ostravsko. Nejnověji se zemské digitální vysílání rozšíří na jižní Moravu. V souvislosti se spouštěním jednotlivých digitálních kmitočtů jsou postupně vypínány ty analogové. Poslední z nich by měl být nadobro zrušen v polovině roku 2012 na Tlusté hoře na Zlínsku.

Co dál nás čeká v technologickém rozvoji televizního vysílání pro nejbližší období? Velkou oblibu si získává přicházející HDTV – program ve vysokém rozlišení obrazu. Za několik let se možná vymění i kompresní technologie v digitálním vysílání z MPEG 2 na MPEG 4. A těmito změnami vývoj určitě nekončí.