Dnešním dnem zahajujeme další nový seriál, jehož cílem je informovat širokou veřejnost o veřejnoprávním televizním vysílání v zahraničí. RadioTV má zájem skoncovat s neznalostí, a naopak nabídnout informace českému a slovenskému čtenáři. Je nutné se zmínit, že je čerpáno z mnoha zdrojů. Podstatná část je zpracována z textů České televize, která v roce 2001 vydala v edici Public Relations & Promotion poměrně obsáhlý materiál stejnojmenného názvu. Konkrétně v tomto dílu je čerpáno i z ročenky ARD 1998.
Seriál se v jednotlivých dílech bude zabývat určitou problematikou veřejnoprávní televizní služby. Abychom snadněji přiblížili čtenáři tematiku, rozhodli jsme se, že úvodní díly budou věnovány veřejnoprávní televizi jako instituci v několika evropských zemích. Pro českého čtenáře a zároveň diváka je přirozeně ze zahraničních subjektů nejznámější německá veřejnoprávní televize. Té se budeme věnovat v tomto dílu. Následovat by měla BBC, italská RAI, Nizozemská televize, a veřejnoprávní domy v Řecku, Španělsku a Portugalsku. Nebude chybět ani přehled světových veřejnoprávních domů.
Veřejnoprávní vysílání v Německu má mnoho organizačních forem, programových služeb a modelů financování, které jsou v Evropě unikátní. V roce 1997 zdejších čtrnáct veřejnoprávních vysílacích organizací provozovalo samostatně, nebo na bázi spolupráce padesát tři rozhlasových stanic v němčině a třináct televizních programů. Vzhledem k tomu, že se v Německu televize a rozhlas prolínají, budeme se i jemu věnovat.
Tato rozmanitost je dána historickými kořeny federální vysílací struktury. Patnáct německých spolkových zemí má na základě své ústavní autonomie v kulturních otázkách pravomoc určovat vlastní politiku v oblasti vysílání. Spolková vláda v souladu s principem subsidiarity zasahuje do otázek vysílání jen v jednotlivých výjimečných případech.
Struktura veřejného vysílacího sektoru v Německu je tak možno rozdělit na čtyři podsystémy z nichž každý funguje na odlišném historickém základě se specifickým posláním a modely financování.
Zemské vysílací organizace jsou nejstarší a v současné době dominantní součástí vysílací struktury Spolkové republiky Německo. Byly založeny současně se vznikem jedenácti německých spolkových zemí po druhé světové válce a v pěti dalších východoněmeckých zemí po sjednocení Německa jakožto veřejné instituce pro jednu či více z těchto spolkových zemí. Svůj právní základ mají v zemském zákonodárství a ve smlouvách mezi zeměmi, které vysílatelům zaručují správní autonomii. Jejich dozorčí orgány se skládají z delegátu zemských parlamentu (a v některých případech zemských vlád) a zástupců obcí, církví a kulturních či společenských organizací jejichž spektrum odráží pluralitu názoru ve společnosti.
V roce 1997 jedenáct zemských vysílatelů provozovalo ve svých oblastech působnosti celkem padesát rozhlasových stanic. Všechny byly vysílány na vlnách FM a většina prostřednictvím kabelu a satelitu, v ojedinělých případech se vysílalo také na krátkých a středních vlnách. Programy si svůj profil tvoří podle zemí na jejichž území vysílají nebo na základě specifického žánrového zaměření (např. zpravodajství, kultura, pop). V roce 1997 nabízeli zemští vysílatelé osm částečně koprodukovaných regionálních programů šířených terestricky a v některých případech prostřednictvím kabelu a satelitu.
Svou účastí v konsorciu ARD (založeno v roce 1950) se zemští vysílatelé podílejí také na programové nabídce prvního celostátního televizního kanálu – Erstes Deutsches Fernsehen. Ten je v současné době dostupný terestricky i přes kabel a satelit. Prostřednictvím ARD se zemští vysílatelé partnersky účastní také produkce pořadů pro evropský kulturní program Arte (společně s ZDF a francouzskou stanicí La Sept), pro nekomerční dětský program Der Kinderkanal (s ZDF), pro dokumentární a publicistický kanál Phoenix (s ZDF) a pro satelitní televizní program 3sat určený širšímu německy mluvícímu publiku (společně s ZDF, rakouskou ÖRF a švýcarskou SRG).
Přehled německých zemských vysílatelů
- Bayerischer Rundfunk (BR), vysílá pro Bavorsko
- Hessischer Rundfunk (HR), vysílá pro Hesensko
- Mitteldeutscher Rundfunk (MDR), vysílá pro Sasko, Sasko-Anhaltsko, Durynsko
- Norddeutscher Rundfunk (NDR), vysílá pro Hamburk, Dolní Sasko, Šlesvicko-Holštýnsko, Meklenbursko-Pomořansko
- Radio Bremen (RB), vysílá pro Brémy
- Saarländischer Rundfunk (SR), vysílá pro Sársko
- Rundfunk Berlin-Brandenburg (RBB), vysílá pro Berlín a Braniborsko
- Südwestrundfunk (SWR), vysílá pro Bádensko-Würtembersko, Porýní-Falcko
- Westdeutscher Rundfunk (WDR), vysílá pro Severní Porýní-Vestfálsko
V roce 1997 činily celkové výdaje zemských vysílatelů přibližně 10202 milionu německých marek. Příjmy za rok 1997 byly 10620 milionu marek a plynuly převážně z rozhlasových a televizních poplatků z provozní činnosti a z reklamy.
Program Zweites Deutsches Fernsehen (ZDF) – Německá televize 2 – byl založen v roce 1961, tj. jedenáct let po vzniku ARD. Založení ZDF bylo reakcí na požadavek spolkové vlády, aby mohla více ovlivňovat charakter veřejného vysílání. Adenauerova vláda se ale ve své snaze vytvořit spolkovým zákonem provládní televizi setkala s odporem zemí i Spolkového ústavního soudu. ZDF byla proto založena spolkovou smlouvou všech zemí, jakožto veřejnoprávní instituce v jejíchž kontrolních orgánech musí zasedat zástupci federace i delegáti jednotlivých zemí, církví, a občanských sdružení.
Od roku 1964 provozuje ZDF sídlící v Mohuči celostátní vysílání, které bylo původně šířeno terestricky a dnes využívá také kabel a satelit. Jako veřejnoprávní instituce vstupuje ZDF také do partnerských projektů jako jsou programy Arte, Kinderkanal, Phoenix a 3sat.
V roce 1997 činily výdaje ZDF 2737 milionu marek. Její příjmy z téhož roku dosáhly 2898 milionu marek získaných převážně z uživatelských poplatku, z provozní činnosti a z reklamy.
Deutschland Radio je celostátní rozhlas založený v roce 1993 jako veřejnoprávní korporace, jejímiž členy jsou zemští vysílatelé sdružení v ARD a ZDF. Jeho právním základem je smlouva mezi všemi spolkovými zeměmi, Úmluva o rozhlasovém přenosu z roku 1993 a spolková Smlouva o vysílání z roku 1991.
Samosprávná rada pro programové otázky (Rada pro rozhlasové vysílání) sdružuje zástupce federace zemí, církví a občanských sdružení. Korporace, jež má své sídlo v Berlíně a v Kolíně nad Rýnem, vznikla sloučením tří stanic – západoněmecké celostátní stanice Deutschlandfunk, stanice DS Kultur, která nahradila celostátní východoněmecký rozhlas a RIAS amerického rádia v Berlíně.
Deutschland Radio provozuje dvě celostátní rozhlasové stanice, jež vysílají na vlnách FM, AM a satelitně – první z nich Deutschland Radio Berlin je zaměřená kulturněji, druhá Deutschlandfunk Köln vysílá převážně zpravodajství.
Zatímco vnitrostátní vysílání je víceméně zemskou záležitostí, zahraniční vysílání je doménou federace. Deutsche Welle (DW) byla založena spolkovým zákonem v roce 1960 jakožto provozovatel zahraničního vysílání Spolkové republiky. Její pořady mají poskytovat zahraničním posluchačům „celistvý obraz o politickém, kulturním a hospodářském životě Německa a předkládat a dokumentovat německá stanoviska k důležitým otázkám“.
Členové dozorčího orgánu vysílatele jsou jmenováni spolkovým parlamentem, spolkovou vládou, spolkovým prezidentem a různými sdruženími. Deutsche Welle, která sídlí v Kolíne nad Rýnem, je od roku 1962 členem ARD.
DW nabízí čtyřiadvacetihodinové vysílání v němčině a pětatřiceti dalších světových jazycích vždy pro určitý kontinent, region a zemi. Vysílání je doma i v zahraničí šířeno převážně na krátkých vlnách a kromě toho také na vlnách středních, FM a pomocí satelitu. DW provozuje vlastní přenosové stanice v africkém Kigali v Portugalsku, na Maltě, Antigue a Srí Lance. V roce 1992 uvedla do provozu zahraniční televizní vysílání v němčině, které je šířeno satelitně a produkováno bývalou televizní sekcí RIAS v Berlíně.
Zvláštní postavení DW jakožto federální instituce pro zahraniční vysílání se odráží i v jejím financování – je jediným veřejným vysílatelem, který není financován z uživatelských poplatku. V roce 1997 činily výdaje DW přibližně 677 milionu marek. Příjmy za příslušný rok byly 670 milionu marek, z čehož většinu představují federální subvence. Tak jako Deutschland Radio, i Deutsche Welle má ze zákona zakázáno vysílat reklamu.
