Před týdnem RadioTV nabídlo první část nového seriálu, který se zabývá televizí veřejnoprávní služby. Pokračujme ve stručném představení veřejnoprávních společností ve vybraných zemích. Netradiční formou se dnes věnujme BBC, která je mnohými považována za symbol toho, jak by veřejnoprávní vysílání mělo vypadat.
Zdůrazněme ještě, že všechny úvodní díly jsou součástí první velké kapitoly, která se zabývá financováním veřejnoprávní televize. V následujících týdnech se můžete těšit na veřejnoprávní domy v Itálii, Nizozemsku, Řecku, Španělsku a Portugalsku. V závěru této kapitoly se ještě vrátíme k německému modelu, jenž jsme si představili před týdnem a více si rozebereme jeho financování.
Tento díl konkrétně nabízí pohled na BBC z roku 1999 očima Willa Wyatta, ředitele BBC Broadcast.
V roce 1999 se v Londýně odehrálo několik mimořádných a zdrcujících incidentů. Postupně zde vybuchly tři bomby, zjevně nastražené jediným extremistou, který pracuje na vlastní pěst, a každá zasáhla centrum některého z menšinových společenství. První útok se odehrál v Brixtonu, jen pár metrů od místa, kde před několika lety Nelson Mandela promlouval k jásajícím příslušníkům zdejší afro-karibské komunity. Druhý v Brick Lane v East Endu, v srdci bengálské menšiny. A třetí zasáhl homosexuální bar v Old Compton Street, kde při výbuchu zahynuli tři lidé a sedmdesát pět jich bylo zraněno, mnozí z nich těžce. A uprostřed toho všeho byla – naprosto nevysvětlitelně, bez jakýchkoli souvislostí a motivu – před svým domem z bezprostřední blízkosti zastřelena jedna z nejoblíbenějších moderátorek BBC, Jill Dandová.
Co má tohle všechno společného s financováním veřejného vysílání? Z určitého pohledu nepochybně nic. I kdyby neexistovala BBC, všechny tyto události by se stejně dostaly do komerčního zpravodajství a na stránky novin. A Jill Dandová byla žena s takovým vrozeným talentem, že by byla dosáhla celonárodní popularity i kdyby jí nebyla dána možnost uplatnit se na regionálních programech BBC, v jejím celostátním zpravodajství a při moderování zábavných pořadů.
Pohlédneme-li ale na tyto události jinak, všechny poukazují na obrovský význam vysílání v životech lidí, význam který může někdy být i otázkou života a smrti. Nejde jen o to, že jednotliví moderátoři zvláště, jsou -li inteligentní a přitažliví, mohou podnítit a ovlivnit myšlení celého národa. Ani jen o to, že netuctové pořady či seriály dokáží lidi poučit o světě v němž žijí, inspirovat je, provokovat a rozšiřovat jim obzory. A konečně nejde výlučně ani o důležitost jako má pro každého spolehlivé, nestranné, nezávislé zpravodajství, které se nežene za senzacemi a snaží se proniknout pod povrch věcí.
Ne, jde také (a ještě významněji) o to uvědomit si, že tento důležitý aspekt moderního světa, který se dotýká našeho společenského demokratického, duchovního a citového života, nelze ponechat napospas ničím neomezovanému trhu. Rozmanitost názoru, záruky kvality, univerzální dostupnost a skutečná služba veřejnosti si musejí ve vysílání podržet své nezastupitelné místo a jediný způsob, na který lidstvo zatím přišlo, a kterým lze toto vše zajistit, je existence silných, oblíbených a jasně vyprofilovaných veřejných vysílatelů, kteří skládají účty svým divákům, posluchačům, uživatelům on-line služeb a plátcům poplatku. Nelze myslím pochybovat o tom, že v nadcházející digitální éře tomu bude stejně, jako tomu vždycky bylo v analogovém věku.
Otázka tedy zní jednoduše – „Jak to zaplatit?“ – zvláště v době, kdy se inflace v celém odvětví téměř vymyká kontrole.
V minulosti měla BBC štěstí. Oddělené uživatelské poplatky pro majitele černobílých a barevných televizorů umožnily, aby příjmy BBC rostly přinejmenším úměrně inflaci, protože s tím, jak si stále více domácností pořizovalo barevný televizor, se zvyšovala i suma vybraných poplatků. Nyní už ale žádnou podobnou výhodu nemáme a náš příjem určuje výhradně rozhodnutí vlády o výši uživatelského poplatku, která je pro současné pětileté období vázána na růst indexu spotřebitelských cen. Inflace v ostatních oblastech vysílacího sektoru mezitím prudce poskočila, stejně jako příjmy komerční televize.
Tlak, který toto vyvíjí na klíčové oblasti naší činnosti, zejména pokud jde o práva ke sportovním přenosům a honoráře nejlepších moderátorů, herců, režisérů a scénáristů, je veliký a k tomu abychom mohli zachovat nejlepší možnou úroveň programové nabídky, jsme museli radikálně omezit výdaje na jiné aspekty naší činnosti.
Zmíněný vývoj se ale bude v nejbližší budoucnosti zrychlovat. Namísto kdysi jednotného systému přenosu, dnes máme systémy čtyři a brzy budeme mít pět, jen co bude uvedeno do chodu digitální kabelové vysílání.
Provozujeme nové nekódované programy, které jsou všechny plně financovány z uživatelských poplatků a poskytovány divákům zdarma – BBC News 24, BBC Choice, BBC Parliament a také BBC Knowledge.
Razantně jsme vstoupili do internetového věku – stránka BBC Online je nejnavštěvovanější v Evropě. Za své uživatelské poplatky mají tedy diváci k dispozici větší sortiment služeb než kdy dříve.
Samozřejmě jsme také rozšířili komerční činnost, abychom plátcům poplatku mohli zajistit lepší návratnost jejich investic. To není žádná novinka. Koneckonců BBC již mnoho desítek let produkuje Radio Times. Nyní jsme ale založili dvě nové komerční přidružené společnosti, jejichž je BBC stoprocentním vlastníkem – BBC Worldwide, jež buduje v zahraničí i doma nové komerční televizní programy a prodává všechno od videokazet pořadů či třeba kuchařek BBC po Teletubbies a BBC Resources, která vlastní vybavení, natáčecí studia a budovy. Tím jsme dosáhli úplného oddělení komerčních aktivit a činnosti financované z uživatelských poplatků. Zároveň jsme zlepšili schopnost nacházet pořadům, programům, videokazetám a knihám BBC nové zahraniční diváky a čtenáře.
Současné televizní kanály jsou následující: BBC One, BBC Two, BBC Three, BBC Four, CBBC, Cbeebies, BBC News 24, BBC Parliament. Součástí hlavních okruhů jsou i kanály pro Skotsko, Wales a Severní Irsko.
Pravidla pro veškerou komerční činnost jsou jasná:
- Veřejné financovaná činnost a komerční podnikání jsou od sebe jasně odděleny, pokud jde o provoz i vedení účetnictví – komerční přidružené společnosti BBC mají své vlastní správní rady a publikují vlastní roční zprávy a účetní uzávěrky.
- Komerční pobočky platí za veškeré zboží či služby, které dostávají od jiných součástí BBC, běžně požadované ceny, čímž je zaručeno, že veřejné prostředky se nebudou vynakládat nebo riskovat při komerčním podnikání.
- Veřejně financovaných služeb BBC nelze v rozporu s pravidly hospodářské soutěže užívat k propagaci komerčního zboží a služeb, jež BBC nabízí.
Stejně důležité ovšem je, aby se celý veřejnoprávní kolos nestal závislým na svém komerčním „ocásku“, a proto zůstávají uživatelské poplatky nadále v jádru budoucího vývoje BBC, neboť zajišťují nezávislost, která je jedním z nejdůležitějších aspektů činnosti. Jelikož příjmy z komerčních aktivit v současné době představují méně než čtyři procenta celkového ročního rozpočtu BBC, uživatelské poplatky jsou a budou i nadále hlavním zdrojem příjmu.
Uživatelský poplatek není samozřejmě náhodně určovanou částkou. Naopak minulé vlády věnovaly velké množství času a energie tomu, aby spravedlivě stanovily jeho optimální výši.
BBC obdržela svou současnou Chartu, která umožňuje její existenci a ukládá jí soubor povinností například proto, aby zajistila univerzální dostupnost svých služeb. Tato charta platí do roku 2006.
Za minulé vlády také byla na pět let stanovena metoda výpočtu uživatelských poplatků, která počítá s každoročními změnami závislými na pohybech indexu spotřebitelských cen. Platnost tohoto stanovení skončila v roce 2002.
Vláda jmenovala nezávislou komisi pro uživatelské poplatky (tj. nezávislou na stát i na BBC), která bude vypracovávat veřejná doporučení týkající se struktury financování BBC a jejích komerčních aktivit. Předtím než příslušný ministr učiní konečné rozhodnutí, se bude konat veřejná porada – a rozhodnutí ministra pak ještě bude podléhat ratifikaci Parlamentem. Je to přímočarý, transparentní a otevřený postup, který umožňuje, aby proběhla zasvěcená a živá veřejná diskuse o úloze a závazcích BBC, a nezávislým osobám dává reálnou možnost nahlédnout do chodu a financování této veřejnoprávní korporace.
Politici se nikdy nepokoušeli – a domnívám se, že moudře – předepisovat BBC její programové schéma či stanovovat konkrétní procentní podíly pro jednotlivé žánry, ale respektovali důležitý princip
její naprosté redakční autonomie.
Jmenování generálního ředitele BBC, šéfredaktora, je svěřeno správní radě korporace, jejíž členové nejsou zástupci žádné konkrétní zájmové organizace, ale garanty veřejného zájmu. BBC je nicméně odpovědna Parlamentu, jenž její činnost pečlivě sleduje.
Na závěr dlužno dodat, že financování veřejnoprávního vysílání, ať už nabývá jakékoli podoby, musí vysílatelům umožnit dosáhnout cílů, které jim byly stanoveny. Rychle se měnící vysílací prostředí, v němž se pohybujeme, je totiž finančně náročné a trpí chronickou inflací. Pokud tedy mají mít veřejní vysílatelé nějakou šanci – a nejen šanci vyrobit pár dobrých pořadů, ale přinést Evropě všechny vymoženosti informační společnosti – budou si muset udržet jak svoji popularitu, tak svoji výjimečnost a nabízet něco, co bude mít pro každého skutečnou, intenzivně vnímanou hodnotu.
Vzhledem k provázanosti veřejnoprávní televize a rozhlasu ještě nabízíme seznam jedenácti rádiových stanic BBC: Radio 1, Radio 2, Radio 3, Radio 4, Radio Five Live, Radio Five Live Sports Extra, 6 Music, 1Xtra, BBC 7, BBC Asian Network, BBC World Service. Součástí celé sítě jsou ještě národní okruhy pro Skotsko, Wales, Severní Irsko a regionální stanice pro jednotlivé regiony.
