RadioTV nabízí všem, co se zajímají o zahraniční média, další, tentokrát už čtvrtý, díl seriálu o veřejnoprávních televizních domech. První velká kapitola se zabývá financováním a stručným představováním vybraných společností. Tentokrát nizozemských.
Úvodem je nutné poděkovat Miroslavovi Kabelovi, který žije v nizozemském Haarlemu, za poskytnutí potřebných informací, jenž umožnily vzniknout tomuto dílu.
Nizozemci mají pro televizní a rozhlasové vysílání společný název – omroep. Tento termín vychází ze slova „vyvolávat“ a původně se vztahoval k vyhlašování zpráv bubeníkem v obci. Omroep organizace je výraz pro vysílací, tedy rozhlasovou nebo televizní společnost.
Nizozemský rozhlasový televizní systém se vyvinul z místní společenské tradice a je jí dosud jasně poznamenán. Nizozemská společnost na přelomu 19. a 20. století byla rozdělena do několika izolovaných náboženských a ideologických skupin, de facto zcela soběstačných společenství. Spolupráce s jinými segmenty společnosti se akceptovala v případě, že to bylo nutné. Představitelé protestantů, katolíků, sociálních demokratů, liberálů a konzervativců se v takových případech snažili dospět ke kompromisům a tímto způsobem zemi společně spravovali. Školství, zdravotnictví, sociální a charitativní péče, sportovní organizace, odbory, politické strany, ale také hromadné sdělovací prostředky jako tisk a rozhlas, to vše bylo rozděleno do těchto společenských „sloupů“. Většina občanů byla členy jedné z těchto skupin, posílala děti do příslušných škol a sportovních organizací, odebírala pouze ty noviny, které patřili k její skupině, a poslouchala jen vysílání vlastní rozhlasové stanice. I když ideologicky zaměřené společenské skupiny dominovaly, existovala od počátku také málo výrazná, tichá skupina „neutrálních“ , kteří se neztotožňovali s dominantními společenskými proudy. Tato ideologicky neangažovaná část občanů si vytvořila vlastní, nezávislé organizace a také rozhlasovou a později televizní společnost AVRO.
S vlastním televizním vysíláním se v Nizozemsku začalo v říjnu 1951. Mnozí kritici viděli v televizi nebezpečí. Od roku 1955 se však počet vlastníků televizních přijímačů zvětšoval, takže již v polovině šedesátých let minulého století se televize stala běžnou součástí společnosti. Od ledna 1968 pak v Nizozemsku začalo fungovat barevné televizní vysílání.
Nizozemský parlament a vláda jsou přesvědčeny, že veřejnoprávní rozhlasové a televizní vysílání je jedinou zárukou, že občanům bude nabídnut kompletní výběr všech druhů informací a programů: nezávislé zprávy, informace a komentáře o událostech, kulturní a umělecké pořady, reportáže o různých společenských, kulturních a sportovních akcích , pořady zábavné a vzdělávací. Podle zákona musí každá státem uznaná vysílací společnost nejméně 20% vysílání věnovat kultuře (a polovinu tohoto času umění) a 30% informacím, komentářům, společenským akcím a vzdělávacím tématům. Kromě toho čtvrtina programů musí pocházet z dílny evropských producentů.
První zásadní úpravu rozhlasové a televizní problematiky přinesl Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání (Omroepwet) z roku 1969. Státní správa poskytuje rozhlasovým a televizním společnostem (omroepverenigingen) povolení vysílat v případě, že jsou nezávislé, nekomerční a finančně soběstačná. Na základě tohoto zákona byla vytvořena společnost NOS, která tvoří jakousi páteř nizozemského rozhlasového a televizního vysílání a koordinuje spolupráci jednotlivých vysílacích soukromých společností na určitých polích. Pokud ale jde o jejich programovou skladbu, jsou soukromé společnosti zcela autonomní.
V roce 1988 uzákonil parlament nový Zákon o vysílání (Mediawet), který určuje pravidla pro fungování tištěných médií a rozhlasového a televizního vysílání. Tento zákon byl později doplněn a pozměněn s cílem umožnit veřejnoprávním organizacím lepší konkurenční pozici vůči komerčním společnostem a zvýšit jejich profesionalitu. Organizace NOS se reformovala, ale byl jí ponechán úkol koordinovat programy všech veřejnoprávních společností.
Stát vychází z přesvědčení, že každý občan má právo slyšet a vidět, co se kolem něho děje. Proto chce ve veřejnoprávním vysílání obsáhnout všechny společenské skupiny. Podle Mediawetu se mohou nové společnosti zařadit do vysílání, jestliže jejich programy rozšíří pestrost dosavadní programové skladby. Kvalita je v tomto případě důležitější než kvantita, tedy počet členů organizace. Dosáhne-li určitý spolek, který si klade za cíl vysílat rozhlasové nebo televizní pořady, hranice 60 tisíc členů, může se přihlásit o členství. Uzná-li ministr, že má pozitivní přínos pro existující programy, akceptuje ho jako kandidáta a udělí spolku určitý čas vysílání.
Nizozemský mediální systém je unikátní. Nezávislé veřejnoprávní společnosti jsou zodpovědné za velkou část všeho, co rozhlas a televize vysílá. Zastřešující organizace nizozemského mediálního systému (Het Nederlands Omroepbestel) se skládá z těchto organizací, tak z vedoucích činitelů, kteří jsou jmenováni kontrolní radou a potvrzením ministrem.
Dnešní soustava veřejnoprávního rozhlasu a televize (publieke omroep) je tvořena osmi řádnými společnostmi (zendmachtigden), jedním uchazečem o řádné členství a koordinační organizací NOS. Na základě nizozemské tradice i dnes platí, že tyto vysílací společnosti zastávají nějaký náboženský, ideový nebo společenský směr. Každá společnost má povinnost vysílat všechny druhy programů (informační, kulturní, výchovný).
Mimo státní společnosti Nederlandse Programma Stichting (NPS), která je konstituována jako nadace a má za úkol pouze doplňovat programy státních společností, má sedm ostatních vysílacích společností právní formu sdružení. To v praxi znamená, že takové sdružení je tvořeno členy, kteří se nechají zastupovat voleným výborem, ale společně rozhodují o programu a plánech do budoucnosti. Všechny vysílací společnosti mají dohromady čtyři miliony členů.
Veřejnoprávní televizní a rozhlasové vysílání má vícestupňovou strukturu, již lze rozdělit na státní dozor a vlastní vysílací organizaci. Celé schéma vypadá následovně:
- Ministr školství, vědy a kultury určuje výši roční podpory rozhlasových a televizních společností, vydává povolení k vysílání a jmenuje část výboru NOS.
- Výbor pro média (Commissariaat voor de Media) zjišťuje, zda televizní a rozhlasové společnosti mají právo na vysílání, a navrhuje ministrovi, aby jim udělil povolení vysílat (nebo ho zamítl). Výbor pro média také kontroluje, zda jednotlové společnosti provádějí vysílání v rámci zákona. Jednotlivé společnosti u tohoto kontrolního orgánu také vykazují, zda fungují opravdu demokraticky, a jejich členové mají vliv na řízení společnost.
- Rada pro média (Mediaraad), byla založena v roce 1988, byla orgánem, který radil parlamentu a vládě v otázkách vysílání a kontroloval, zda společnosti plní předpisy týkající se reklamy. Tato rada se stala součástí Kulturní rady.
- Rada pro programy (Programaraad), jejími členy je 19 společenských a kulturních organizací jmenovaných ministrem. Rada každým rokem organizuje symposium o programové skladbě vysílání.
Nederlandse Omroepwep Stichting (NOS) je první organizace, která v této struktuře zajišťuje vlastní vysílání, byla založena v roce 1969. NOS nereprezentuje žádnou společenskou, kulturní, náboženskou nebo ideologickou organizaci, nemá členy a nevydává programové časopisy. Podle zákona má za úkol koordinovat druh vysílaných programů, určuje, zda společnosti plní podmínky, na jejichž základě jim bylo uděleno právo vysílat, a zastává společné zájmy všech mediálních společností a jejich jménem udržuje kontakt s ministerstvem.
NOS vysílá na všech třech televizních sítích, hlavně však na Radio 1. NOS je řízena Výborem Nos (Raad van bestuur) tvořeným předsedou a členy, kteří jsou jmenováni ministrem a jsou zcela nezávislí na vysílacích společnostech. Výbor určuje procentuální časové rozdělení vysílání mezi jednotlivé společnosti, dohlíží na rovnoměrné rozdělení různých druhů programů na třech televizních sítích a kontroluje také finanční výdaje společnosti. Jedním z úkolů výboru je vytyčit cíle pro budoucnost a sestavit konkrétní plány pro příští léta (např. získávání práv pro mezinárodní sportovní přenosy, zajištění vysílacího prostoru pro původní nizozemské divadelní hry nebo filmy).
V Nizozemsku existuje pět rozhlasových a tři televizní sítě. Každá rozhlasová síť má vlastní redakci a koordinátora. Také každá televizní sít má sítového koordinátora a sítový výbor. Koordinátor řídí a koordinuje denní vysílání jednotlivých stanic a sítí a stará se o to, aby večerní program byl přitažlivý a pestrý. Koordinátor může určitou společnost požádat o specifický program, protože vysílací společnosti fungují jako dodavatelé jednotlivých programů.
Síťový výbor dohlíží na charakter sítě. První síť (Nederland 1) přináší hlavně náboženské a společensky orientované programy. Druhá síť (Nederland 2) se zaměřuje na programy pro celou rodinu, vzdělávací pořady a programy pro budoucnost. Je to síť s lidskou tváří, příjemnou, intimní atmosférou. Třetí síť (Nederland 3) se zabývá různými postoji veřejného mínění a kritickými informacemi a komentáři o různých událostech. Také každá z pěti rozhlasových stanic má své osobité zabarvení. Radio 1 se zabývá hlavně zprávami, informacemi, komentáři. Radio 2 je informativní hudební stanice. Radio 3 vysílá populární hudbu, Radio 4 klasickou a Radio 5 různé komentáře o společnosti, kultuře a náboženských záležitostech.
Přehled dnešních rozhlasových a televizních společností:
- Algemene Vereeniging Radio Omroep (AVRO)
- Evangelische Omroep (EO)
- Katholieke Radio Omroep (KRO)
- Nederlandse Christelijke Radio-Verenging (NCRV)
- Televisie Radio Omroep Stichting (TROS)
- Verenging von Areiders Radio Amateurs (VARA)
- Vrijzinnig Protestantse Radio Omroep (VPRO)
- Veronica Omroep Organisatie (VOO)
- Mission Statement Vereniging BNN (BNN)
Financování veřejnoprávního vysílání v Nizozemsku je zajišťováno z daní, reklamy, členských poplatků mediálních společností a z předplatného programových časopisů. Zákon o médiích (Mediawet) vytyčil podmínky, které privátní organizace musí splnit, aby mohly být státem financovány.
V roce 1999 dostaly veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti 1409 milionů guldenu státních subvencí. Předpokládalo se, že se tyto subvence v roce 2002 měly zvýšit na 1448 milionů guldenů. Vysílací společnosti odevzdají ministerstvu každoročně peníze získané z reklamy a z příspěvků posluchačů, které platí každý občan nebo rodina vlastnící rádio nebo televizi. Každá mediální společnost přispívala patnácti guldeny za každého svého člena na každém vlastním vysílání.
Tvrdí se, že Nizozemci jsou se svým systémem veřejnoprávního vysílání spokojeni. Prý je lacinější než v Německu, Španělsku, Británii nebo Itálii. Tam údajně stojí až čtyřikrát více než v Nizozemsku.
Podívejme se ještě na tržní postavení veřejnoprávního vysílání v Nizozemsku. Klíčovým limitujícím faktorem v této otázce je skutečnost, že podle státních směrnic (Concessiebeleidsplan) musí rozhlasové a televizní vysílání veřejnoprávních stanic obsahovat určité složení témat. Předepsaná struktura je následující:
- 30% informace a výchovné programy
- 20% kulturní pořady
- 25% zábavné pořady
- 25% pořady dle vlastního výběru
Další předpis stanovuje, že má být:
- 50% evropská produkce
- 50% nizozemská produkce
- 50% pořady s titulky pro sluchově postižené
- 25% pořadů vyrobených nezávislými producenty
Televizní trh se v Nizozemsku otřásl v roce 1989, kdy začala vysílat lucemburská komerční televizní společnost RTL 4, která nabídla hlavně zábavné pořady. Nekomerční společnosti se musely nové situaci přizpůsobit. Veřejnoprávní televize se dnes snaží udržet 40% trhu. Dalších 40% patří mediální skupině Holland Media Group a zbytek je rozdělen mezi vysílání dalších komerčních místních stanic, zahraničních a satelitních. Pro zajímavost přehled komerčních stanic: RTL 4, RTL 5, Veronica (Yorin), SBS6, Net5, V8 (Fox), TMF.
