Ještě než nabídneme názory a úvahy k financování veřejnoprávních domů, věnujme se v dnešním dílu opět německému modelu. Tentokrát si podrobně rozebereme systém uživatelských poplatků a navíc přinášíme seznam světových veřejnoprávních institucí.
Kromě zvláštního případu zahraničního vysílání Deutsche Welle, které je financováno z federálních zdrojů, mají veřejní vysílatelé dva hlavní zdroje příjmu – uživatelské poplatky a ve značně menším rozsahu reklamu . V tomto dílu seriálu RadioTV budeme tyto dva zdroje zkoumat na pozadí diskusí o německé mediální politice.
Povinnost platit uživatelské poplatky: Od zrodu vysílání v Německu, v roce 1923 tvořily uživatelské poplatky největší zdroj příjmu veřejnoprávního vysílání. Nejsou platbou za nabídku pořadů ani za užívání určitých programu; povinnost platit se vztahuje na každého kdo „má v držení přijímací zařízení za účelem příjmu“. Toto stanovení se vztahuje v principu na každý rozhlasový nebo televizní přijímač, přesto existuje z něj řada výjimek. Předně se poplatek neplatí z druhého či dalšího přijímače v domácnosti; od poplatku jsou osvobozeny také přijímače, které vlastní osoby s nízkými příjmy, přijímače v sociálních zařízeních (nemocnicích, domovech důchodců) a přijímače používané ve školách. V roce 1997 se tyto výjimky vztahovaly asi na 8% z celkového počtu registrovaných přijímačů. Jelikož kritériem pro platbu poplatku je vlastnictví přijímače, platí se poplatky měsíčně – rozhlasový „základní“ poplatek činil např. 9,45 DM a televizní 18,80 DM. Průměrný německý vlastník přijímačů tedy za měsíc zaplatil na uživatelských poplatcích 28,25 DM.
Stanovení výše poplatku: Výše uživatelského poplatku se stanovuje smlouvou, kterou mezi sebou uzavírají spolkové země. Námi citované poplatky nabyly účinnosti k 1.1.1997 a v této výši setrvaly následující čtyři roky. Výše uživatelského poplatku se určuje tak, aby se v první části poplatkového období vytvořily určité finanční přebytky a rezervy, jež pak mohou pokrýt deficit přirozeně vznikající v druhé půli.
Od roku 1975 se výše poplatku určuje ve dvoufázovém řízení:
- Proces začíná doporučeními komise KEF, která určuje finanční požadavky vysílatelů. Tato komise se skládá z šestnácti nezávislých odborníků – vědců, ekonomů a státních účetních revizorů. Komise KEF činí doporučení na základě vysílatelova střednědobého plánu finančních požadavků. Její dvanáctá zpráva obsahovala doporučení i pro poplatkové období 2001 až 2004.
- Druhou fází určování výše poplatku tvoří jednání předsedů zemských vlád, kteří nejsou doporučeními KEF vázáni a v minulosti už se od nich v některých případech odchýlili. Tato jednání směřují k podepsání smlouvy o financování vysílání, kterou mezi sebou uzavírají země a která musí být ratifikována zemskými parlamenty.
Rozdělování příjmu z uživatelských poplatků: Příjmy z uživatelských poplatků plynou vzhledem ke své teritoriální vázanosti především zemským vysílatelům, ačkoli až po řadě srážek – z měsíční částky rozhlasového a televizního poplatku, která činila 28,25 DM se odečítají následující položky:
- 0,57 DM zemským mediálním institutům (kontrolním orgánům pro vysílání)
- 0,68 DM do rozpočtu Deutschland Radio
- 0,01 DM komisi KEF
- 0,40 DM na projekty ARD a ZDF, Kinderkanal a Phoenix
- 0,11 DM na projekt DAB
- přibližně 0,73 DM na evropský kulturní program Arte, který dostává z televizních uživatelských poplatků částku 210 milionu
- 6,06 DM do rozpočtu ZDF, která dostává 36,0122% ze zbývající částky vybrané na televizních poplatcích.
Po odečtení všech výše uvedených položek tedy na zemské vysílatele např. v roce 1997 zbylo 19,68 DM za osobu .
Uživatelské poplatky v současných diskusích o mediální politice – problémy s výší a strukturou: S blížícím se koncem současného poplatkového období se přirozeně oživují diskuse o financování z uživatelských poplatků. Zpravidla se v nich mluví o dvou typech problému.
Na jedné straně se debatuje o budoucí výši poplatku, a tedy o rozsahu poslání a povinností veřejných vysílatelů. Veřejní vysílatelé a jejich spojenci v politických a kulturních kruzích především trvají na všeobecné náplni veřejného vysílání, která by zahrnovala zpravodajství, kulturu i zábavu.
Za druhé se vysílatelé dovolávají svých ústavně zakotvených „záruk rozvoje“, které jim z jejich pohledu garantují možnost angažovat se v projektech digitálního rozhlasu a televize. To všechno – práva ke sportovním přenosům, filmová práva a nové technologie – stojí peníze a vyžadovalo by to zvýšení uživatelského poplatku. Komerční vysílatelé a politici, kteří považují vysílání čistě za věc tržní konkurence, vymezují naopak poslání veřejnoprávních programů úžeji a omezují ho jen na ty oblasti, které nepokrývá vysílání komerční. Proto také odmítají zvyšování uživatelského poplatku.
Zároveň se diskutuje i o strukturálních problémech zemského vysílacího systému. Jelikož jednotlivé oblasti vysílání a tedy i výše sumy vybrané v dané oblasti na uživatelských poplatcích se velmi liší podle velikosti území příslušné spolkové země ve financování zemských vysílatelů dlouho existovaly disproporce. Tyto disproporce se v minulosti vyvažovaly dvojím způsobem – jednak tím, že menší vysílatelé vstupovali do společných podniků se svými většími sousedy a jednak pomocí fondu finančního vyrovnání v němž se v současné době každoročně shromažduje 186 milionu marek (cca 93 mil. EUR). Tento fond podporuje tři nejmenší zemské vysílací organizace. Při jednáních o příští smlouvě mezi zeměmi, která se bude týkat financování vysílatelů, se o tomto systému vyrovnávacích plateb velmi vzrušeně debatuje zejména v těch zemích, jež mají bohaté vysílací organizace „živitele“, nebot tito vysílatelé přirozeně chtějí každoroční vyrovnávání zrušit. Toto stanovisko je ale odmítáno zejména vládami menších spolkových zemí, které vnímají ohrožení svých „vyživovaných“ vysílacích organizací jako ohrožení samotné své zemské identity.
Reklama ve veřejném vysílání: Historie: Stejně jako financování z uživatelských poplatků, i financování z reklamy stojí u samých začátků vysílání v Německu. Od roku 1924 existovala reklama ve veřejnoprávním rozhlase a od roku 1956 se reklama vysílá i na veřejných programech zemských vysílatelů sdružených v konsorciu ARD. Díky tomuto faktu proběhla v Německu úvodní fáze zavádění televize bez zvyšování uživatelských poplatků. Z toho také vyplynulo, že reklama se z rozhodnutí spolkových zemí stala druhým zdrojem financování i pro ZDF, když byla v roce 1961 tato stanice založena. Naopak v případě Deutchland Radio a Deutsche Welle vyžaduje spolkové právo a příslušná smlouva mezi zeměmi, aby se jejich vysílání obešlo bez reklamy.
Právní regulace: Reklama ve veřejnoprávním vysílání podléhá přísným pravidlům. Televizní reklamu je možno vysílat jen na společném programu ARD „Das Erste“ a na ZDF. Reklamní spoty lze zařazovat o všedních dnech pouze do 20.00 hodin. Celková doba věnovaná reklamě nesmí přesáhnout dvacet minut. V případě rozhlasu povoluje smlouva o vysílání uzavřená mezi zeměmi v roce 1991 maximálně devadesát minut reklamy denně. Většina zemských vysílatelů rozděluje tento čas tak, že jedna nebo více jejich stanic vysílá zcela bez reklamy.
Reklama v současných diskusích o vysílání – zachovat či zakázat? Tak jako v případě uživatelských poplatků i debata o budoucnosti reklamy ve veřejnoprávním vysílání stále trvá. Lobby komerčních vysílatelů ze zjevných důvodů chce „osvobodit“ veřejnoprávní vysílání od jakékoli reklamy. V tom ji podporují někteří zemští politikové, kteří dávají přednost systému s jasnou hranicí mezi vysíláním financovaným z poplatku a soukromým vysíláním financovaným z reklamy.
Generální ředitelé ARD a ZDF přesto opakovaně poukazovali na to, že ztráta příjmu z reklamy by pro jejich organizace měla vážné důsledky. Za prvé díky reklamě se uživatelské poplatky mohou udržovat na nízké úrovni. Za druhé příjmy z reklamy zaručují nezávislost veřejných vysílatelů a jejich schopnost oslovit široké spektrum diváku – bez nich by hůře odolávali současným snahám zatlačit je na okraj zájmu a dělat z nich pouhé poskytovatele doplňkových služeb, zejména vzdělávacího a kulturního charakteru.
Přehled významných světových veřejnoprávních vysílatelů
Tam, kde v puvodních materiálech název stanice není v původním jazyce – např. kvůli jinému systému písma – a není uveden ani jeho přepis do latinky, ponecháváme anglický překlad názvu, vzhledem k jeho patrně nejčastějšímu užití v mezinárodním styku – např. Saudi Arabian TV.
| země (stát) | název instituce | Poznámka |
|---|---|---|
| Argentina | Argentina TV Color – Channel 7 | 1 |
| Austrálie | ABC TV – Australian Broadcasting Corporation | 2 |
| Belgie | RTBF – Radio Télévision Belge de la Comunauté Française | 3 |
| Bulharsko | Balgarska Nacionalna Televizija | 4 |
| Česko | ČT – Česká televize | 5 |
| Čína | CCTV – China Central Television | 6 |
| Dánsko | DR – Danmarks Radio | 7 |
| Egypt | Egyptian Radio and TV Union | 8 |
| Filipíny | ABS/CBN Broadcasting Corp | 9 |
| Finsko | YLE | 10 |
| Francie | France 2; France 3 | 11; 12 |
| Chile | Television Nacional de Chile | 13 |
| Island | RUV – Rikisutvarp Sjonvarp | 14 |
| Indie | Doordarshan | 15 |
| Irsko | RTE – Radio Telefis Eireann | 16 |
| Itálie | RAI – Radiotelevisione Italiana | 17 |
| Japonsko | NHK | 18 |
| Jihoafrická rep. | SABC – South African Broadcasting Corporation | 19 |
| Jižní Korea | KBS – Korean Broadcasting System | 20 |
| Kanada | CBC – Canadian Broadcasting Corporation | 21 |
| Maďarsko | Magyar Televizió Rt | 22 |
| Německo | ARD; ZDF | 23 |
| Nizozemsko | NOS | 24 |
| Norsko | NRK – Norsk riksringkasting | 25 |
| Nový Zéland | TVNZ | 26 |
| Pákistán | Pakistan Television Corporation | 27 |
| Peru | RTP – Radio Televisión Peruana | 28 |
| Polsko | TVP – Telewizja Polska SA | 29 |
| Portugalsko | RTP – Radiotelevisao Portuguesa | 30 |
| Rakousko | ÖRF – Österreichischer Rundfunk | 31 |
| Rusko | ORT – Obšcestvennoje rossijskoje televidenije | 32 |
| Řecko | ERT – Elliniki Radiophonia-Tiolerasi SA | 33 |
| Saúdská Arábie | Saudi Arabian TV | 34 |
| Singapur | Television Corporation of Singapore | 35 |
| Slovensko | STV – Slovenská televízia | 36 |
| Španělsko | TVE – Televisión Espanola | 37 |
| Švédsko | SVT – Sveriges Television | 38 |
| Švýcarsko | SSR – Sociéte Suisse de Radiodiffusion et Télévision | 39 |
| Thajsko | Bangkok Broadcasting and TV Company | 40 |
| Tchaj-wan | China Television Company | 41 |
| Turecko | TRT – Turkish Radio and TV Corporation | 42 |
| Velká Británie | BBC – British Broadcasting Corporation; Channel Four TV Corporation; S4C – Siannel 4 Cymr | 43; 44; 45 |
| USA | PBS – Public Broadcast Service | 46 |
Poznámky:
1. Provozuje jeden program financovaný ze státního rozpočtu a z reklamy.
2. Poskytuje regionální služby v každém státě a teritoriu; finanční prostředky získává ze státního rozpočtu prodejem pořadů a marketingovou činností.
3. Provozuje dva programy financované z uživatelských poplatků, reklamy a sponzorských příspěvků.
4. Provozuje dva programy financované z reklamy, ze státního rozpočtu a sponzorování.
5. Provozuje dva programy financované z uživatelských poplatků a z reklamy.
6. Provozuje osm programu financovaných ze státního rozpočtu, z reklamy, sponzoringu a prodeje pořadů.
7. Provozuje dva programy financované z uživatelských poplatků.
8. Provozuje osm celostátních a tři regionální programy, které jsou financovány ze státního rozpočtu, reklamy, sponzorských příspěvků a prodeje pořadů.
9. Provozuje jeden program financovaný z reklamy.
10. Provozuje dva celostátní programy financované z poplatku uživatelů a poplatků za vysílací licence.
11. Provozuje jeden program financovaný z uživatelských poplatků, z reklamy, ze sponzorských příspěvků a dalších zdrojů.
12. Provozuje jeden celostátní a třináct regionálních programu, jež jsou financovány z reklamy, sponzorských příspevků a uživatelských poplatků. Veřejné služby poskytuje i France 5 (La Cinquiéme) a německo-francouzský program uměleckých pořadu Arte.
13. Provozuje jeden program financovaný z reklamy.
14. Provozuje jeden program financovaný převážně z uživatelských poplatků a z reklamy.
15. Provozuje tři celostátní a šestnáct regionálních programů, které jsou financovány ze státního rozpočtu a z reklamy.
16. Provozuje tři programy financované z uživatelských poplatků a z komerčních příjmů.
17. Provozuje tři programy financované z reklamy, z uživatelských poplatků a z předplatného.
18. Provozuje pět domácích programů a dva celosvětové.
19. Provozuje tři celostátní programy financované z reklamy a z uživatelských poplatků.
20. Provozuje dva terestrické a dva satelitní televizní programy financované převážně z uživatelských poplatků.
21. Provozuje sít regionálních programů financovaných ze státního rozpočtu a z reklamy.
22. Provozuje dva programy financované z uživatelských poplatků, z reklamy, sponzorských příspěvků a ze státního rozpočtu.
23. Provozují společně třináct programů.
24. Provozuje tři programy financované z uživatelských poplatků.
25. Provozuje dva programy financované z uživatelských poplatků a z reklamy.
26. Provozuje dva komerční programy TV One a TV2, které oba poskytují čtyřiadvacetihodinové vysílání.
27. Provozuje šest programu financovaných z uživatelských poplatků a z reklamy.
28. Provozuje jeden program financovaný ze státního rozpočtu, z reklamy a z prodeje pořadů.
29. Provozuje dva celostátní programy a satelitně šířeno TV Polonia plus dvanáct regionálních programů financovaných z reklamy a uživatelských poplatků.
30. Provozuje pět programů mezi nimi i regionální kanály pro Madeiru a Azory.
Financovány jsou z reklamy a ze státního rozpočtu.
31. Provozuje dva programy financované z reklamy uživatelských poplatků a jiných zdrojů.
32. Provozuje jeden program financovaný ze státního rozpočtu a z reklamy.
33. Provozuje tři programy financované z uživatelských poplatků, ze státního rozpočtu, z reklamy a z prodeje pořadů.
34. Provozuje dva programy financované ze státního rozpočtu a z reklamy.
35. Provozuje dva programy financované z reklamy, z veřejných prostředků a z distribuce pořadů.
36. Provozuje dva programy financované z uživatelských poplatků a z reklamy.
37. Provozuje osm programů financovaných z reklamy a ze státního rozpočtu.
38. Provozuje dva programy financované z uživatelských poplatků.
39. Provozuje programy v němčině, francouzštině a italštině, ještě rozšířila služby poskytované každým z těchto kanálu.
40. Provozuje jeden program financovaný z reklamy.
41. Provozuje jeden program financovaný z reklamy.
42. Provozuje sedm programů financovaných z reklamy.
43. Provozuje terestrické programy financované z uživatelských poplatků a několik zahraničních kabelových a satelitních kanálů.
44. Provozuje jeden terestrický program financovaný z reklamy, sponzorských příspěvků a prodeje pořadů a filmů.
45. Provozuje jeden program financovaný ze státního rozpočtu a z reklamy.
46. Poskytuje televizní pořady 350 nekomerčním stanicím, které slouží divákům ve všech padesáti státech Unie a dále v Portoriku, na Panenských ostrovech, na Guamu a Samoi. Příjmy rozpočtu pocházejí z mnoha různých zdrojů.
