V rámci seriálu RadioTV o financování veřejnoprávních médiích v následujících dvou dílech nabídneme zajímavé názory, které přímo souvisejí s touto problematikou. S Protokolem o vysílání veřejné služby nás dnes seznámí Albert Scharf, prezident EBU (1999).
Otázku financování nelze zkoumat izolovaně, ale je třeba se na ni dívat ve světle komunikačních potřeb veřejnosti v konkrétním státě a úkolů, jež jednotlivé státy svým veřejným vysílatelům svěřily. Dalším faktorem je organizace a struktura veřejného vysílání v daném státě, která by měla skýtat záruky nezávislosti, plurality a veřejné odpovědnosti vysílatelů.
Toto vše souvisí s novým přístupem k financování, který se odráží v Protokolu o vysílání veřejné služby. Tento protokol, jenž byl součástí amsterodamské novely Smlouvy o založení Evropského společenství z roku 1997 je výsledkem obecného celoevropského konsensu o principech veřejného vysílání a jeho financování, a vstoupil v platnost v květnu 1999.
Protokol uznává právo členských států definovat obsah závazku veřejné služby v závislosti na demokratických, společenských a kulturních potřebách každé společnosti a vytvářet odpovídající organizační struktury a instituce, jež budou tyto potřeby uspokojovat. Jasně také stanoví, že finanční podpora, kterou vysílací organizace dostávají z veřejných zdrojů k tomu, aby mohly své závazky plnit, je v zásadě slučitelná s komunitárním právem. Je to nicméně podmínka, že financování nesmí ovlivnit „podmínky obchodu a soutěž ve Společenství v míře odporující společnému zájmu, přičemž se přihlédne k realizaci pravomocí této veřejné služby“. Tuto komplikovanou formulaci – kompromisní výsledek jedenáctihodinového jednání – lze chápat jednoduše tak, že financování má být adekvátní závazku veřejné služby a nemělo by bezdůvodně bránit rozvoji vnitřního trhu.
Rozhodně nelze očekávat, že vstup Protokolu v platnost vyřeší všechny kontroverzní otázky a ukončí veškeré debaty o financování veřejného vysílání. Protokol nicméně vytváří nový prostor pro diskusi a měl by napomoci k vyjasnění hlavních problémových bodů.
Už nyní můžeme jmenovat čtyři principy financování na něž se příští diskuse pravděpodobně soustředí – stabilitu, nezávislost, proporcionalitu a transparentnost.
Stabilita – potřeba pevně stanoveného systému financování
Je třeba vyvinout průhledný a stabilní mechanismus, jehož prostřednictvím budou veřejní vysílatelé dostávat prostředky pro výkon svého poslání a díky němuž budou moci kontinuálně a spolehlivě plánovat své rozpočtové výdaje.
Finanční prostředky by měly být poskytovány na pevné časové období, přičemž je třeba brát v úvahu takové faktory jako je inflace či pravděpodobný pokles komerčních příjmů. Tímto způsobem by se mělo předejít nouzovému deficitnímu financování či opakovanému přidělování financí ad hoc.
Nezávislost – ochrana před politickými a hospodářskými tlaky
Mechanismus financování a zvláště rozhodovací proces, který je s veřejným financováním spojen, by měl zabránit tomu, aby byli vysílatelé při sestavování programu přímo vystaveni ekonomickému nátlaku či politickému ovlivňování.
Je třeba respektovat jejich redakční autonomii – a v tomto ohledu mohou sehrát důležitou roli nezávislé orgány pro vysílání zřizované jednotlivými členskými státy.
Proporcionalita – financování odpovídající potřebám vysílatele
Objem finančních prostředků poskytovaných veřejnoprávním vysílatelům byl měl postačovat k tomu, aby mohli plnit své poslání, ale neměl by překročit hranice nezbytných nákladů. Jinými slovy, financování by mělo být úměrné potřebám. Tomu může napomoci objektivní odhad finančních potřeb vysílatele nezávislým orgánem.
Transparentnost – průhledné postupy a veřejné skládání účtů
Plnění závazku veřejné služby a hospodaření s přidělenými financemi pečlivě sledují dozorčí orgány, ochránci veřejného zájmu. Odpovědnost vůči veřejnosti může dále posílit nezávislá účetní kontrola, otevřenost a každoroční zveřejňování účetnictví. Pokud se veřejnoprávní vysílací organizace rozhodne mimo svůj závazek veřejné služby provozovat i čisté komerční aktivity, zárukou transparentnosti by mělo být oddělené účetnictví či institucionální oddělení těchto dvou oblastí.
Evropská vysílací unie a její členové jsou připraveni aktivně se účastnit současné diskuse. Cílem by měla být shoda všech evropských států a příslušných institucí na některých základních zásadách financování. V tomto ohledu lze stavět na pevných základech amsterodamského Protokolu a na stávajících rezolucích a doporučeních Evropského parlamentu a Rady Evropy.
