Je divnej, říkalo se o něm. Mnohým byl k smíchu. Jiní ho už zbožňovali, zatímco ostatní teprve zjišťovali, co je vlastně zač. Dnes ho zná téměř každý. Je idol teenagerů. Jeho rádiová ranní show se poslouchá kvůli němu. A na televizní Eso se kouká vlastně taky.
Seznamte se, Leoš Mareš. „Když je někdo proti vám a vy ho dostanete na svou stranu, nebo aspoň nalomíte, je to vaše vítězství,“ řekl vloni po moderování Českého slavíka. Právě tato velká moderátorská akce ho katapultovala tam, kde nyní momentálně je. Nejžádanější mladý moderátor v Česku.
Jeho vzestup na pomyslný český Olymp českého showbyznysu není krátkodobá záležitost. Nikdo o něm nemůže říci: To je klasická rychlokvaška. Za tím, kde dnes je, je velká práce.
Z Berouna přes Cheb do Prahy
Ti, kdo byli v roce 1996 u toho, musí žasnout, kam až se dostal. Nevýrazný mladíček s brýlemi. Žádný playboy, po kterém by šílely holky. Bylo mu dvacet let. Ale už dva roky moderoval v Radiu Egrensis. Z rodného Berouna po absolvování gymnázia odešel do západočeského Chebu. Tady vystudoval Vysokou školu ekonomickou a právě v místním rádiu si přivydělával jako moderátor.
V roce 1997 odchází do Prahy. Radio Evropa 2 se mění. Končí jedna éra a začíná nová. Hodně moderátorů odchází společně se svým vedením. Do šéfovských křesel nastupují Roman Ondráček a Miloš Pokorný. Tvoří nový program, nový styl. Ale také nový moderátorský tým. Toho právě využívá Mareš. Je po studiích. Získal zkušenosti v rádiu. Má praxi.
„Byl na ránu,“ s oblibou prohlašuje tehdejší programový ředitel Pokorný. Právě on ho do Evropy 2 přijal a později držel nad ním ochrannou ruku. Měl s ním trpělivost. Dodnes se traduje, že Mareš byl jednou nohou na dlažbě. Dostával pokuty. Nedařily se mu ani konkurzy do televize Nova. Už tehdy zkoušel, zda by se mohl stát moderátorem Esa či Snídaně s Novou. Bezúspěšně. Vypadalo to na krach.
Mareš jako moderátor Evropy 2 vyčníval. Jeho projev byl prostě jiný. Chytlavý. Jeho vstupy hýřily ironií, štiplavým humorem. Leckoho uchvátily. Přesto měl hlas, který se pletl s kolegou. S Markem Řeřichou, který byl také nováčkem Evropy 2. Oba si toho byli vědomi. Jednou přistoupili k mikrofonu společně a posluchačům demonstrovali, že každý má jinou barvu hlasu.
Po Pokondrech ranní show Evropy 2 začal dělat Dalibor Gondík. Později si k sobě vzal svou sestru Adélu. Řeřicha si prosadil u vedení svůj taneční pořad – Dance Extravaganza. Jen Mareš byl stále pouhým moderátorem „běžné frekvence“.
Až druhý v pořadí
Gondíci odcházejí na TV Nova moderovat Snídani. Začíná dilema. Koho do ranní show? Rádio jako Evropa 2 potřebuje mít výraznou osobnost. „On je zosobněním lidí s rádiem. Když děláte lokální rádio, třeba nepotřebujete hvězdu. Ona už je hvězdou jenom proto, že ve městě s 50 tis. obyvateli jej každý zná. Místní lidé registrují, že je to ten kluk či ta holka, co vysílá v tom jejich místním rádiu. Děláte-li rádio, které pokrývá nějakých 40-50% obyvatel země, tak už to takto nejde. Musíte pracovat na image moderátorů,“ řekl letos v dubnu v rozhovoru pro RadioTV o Leoši Marešovi prezident Evropy 2 Michel Fleischmann.
Traduje se historka, že Pokorný s Ondráčkem nabídli dělat ranní show dvěma neznámým moderátorům. Byli jimi Libor Zajíček a Michal Sroka. Ti dva se dobře znali právě s Pokondry. Možná, kdyby jen tak náhodou nevlastnili Rádio North Music v Ústí nad Labem, dneska byli novou mediální dvojicí.
O tom, že je tato nabídka pravdivá, svědčí mnohé indicie. Tuto „bombu“ do éteru svého vlastního rádia provařili už na konci 90. let. Naposledy s ní vyrukovali sami Pokondři na plesu k osmým narozeninám North Musicu letos v únoru v ústeckém Kulturním domě.
Jak se dělá hvězda? Většinou to začne na neformálních setkáních. Pije se pivo, vínko, pojídají chlebíčky. A nezávazně se povídá. Pokorný si nemohl nevšimnout, že v rádiu má kluka, který vyčnívá. Má moderátora, který je svým způsobem extrovert a umí dělat legraci. Navíc Mareš je vystudovaný ekonom. Pyšní se bakalářským titulem.
Vystudovaný ekonom překvapuje
„Je to inteligentní kluk,“ řekl o něm Richard Krajčo, frontman skupiny Kryštof. Pochybovače navíc nalomil svým IQ. V Testu národa na Nově skončil mezi celebritami třetí. Najednou se začalo říkat: Hele, Pán kožichů docela překvapil. Mareš nevěřícně kontroval slovy: „Vážně si o mně mysleli, že jsem idiot…“ Za všechny to shrnul Pavel Zuna, někdejší náměstek pro program na Nově: „Je to chytrý kluk, i když měl dlouho jinou image.“
Svou image si Mareš začal tvořit, když dostal možnost moderovat svou one man morning show na Evropě 2. Aby ji navíc podpořil, začal jezdit po diskotékách. Hlavně tam, kde Evropa 2 už standardně působila v místním éteru. „Lítal jsem po diskotékách v kožichu, ale těm lidem tam se to líbilo. Bavili se,“ říká Mareš o svých začátcích.
A skutečně. Třeba v Ústí nad Labem v roce 1999 v tehdejší diskotéce Singl. Mareš sice ne v kožichu, ale celý v černém. Sako a kalhoty. Začíná hudba a on plíživě proplouvá na taneční parket. Začíná dělat show. Jakmile vyskočí na barový pult, holky začínají ječet. Blesky fotoaparátů cvakají o sto šest. Jejich idol z Prahy přijel k nim na „venkov“. Sobotní zábava může začít…
Marešova ranní show byla dobře rozjetá. Později se k tomu přidala páteční hitparáda Pepsi Top 20. I té propůjčil nadějný moderátor svou image. Jakmile odjel na dovolenou, ve vysílání se neobjevila. Nikdo za něj nezaskakoval. Až dnes.
Mezitím jakoby mimochodem světlo světa spatří písnička Tři slova. Mareš v ní nezpívá, ale spíše recituje. Známá melodie, dojemný text. K tomu poprvé se začíná na veřejnosti objevovat v kožichu. Vytváří se nová image, která má zasáhnout kdekoho, aby si všiml, že on existuje. „Chápu, že když pak někdo viděl fotku v kožichu a neznal prostředí, myslel si, že jsem divnej,“ řekl jednou.
Paradoxně si lidé začali Mareše všímat jako toho, co zpívá v kožichu, nikoliv toho, co moderuje rána na Evropě 2. „Neznali mě, soudili z krátkých článečků a fotek. Mysleli si, že jsem kluk, co se pokouší zpívat a neumí to,“ postěžoval si na adresu těch, co ho veřejně odsuzovali, aniž si pořádně zjistili fakta. „První úspěch přišel v branži, kde jsem to nechtěl. Já nejsem zpěvák. To, co umím, najednou zůstalo v pozadí,“ dodal.
Víc než dva roky
Na Evropě 2 šel vývoj dál. Pokondři už také odešli. Sílily hlasy, že by se ranní show už měla změnit. Volalo se: Vyměňte moderátora! Je totiž zvykem, že taková show se dá dělat maximálně dva roky. Poté posluchače přestane bavit, její osazenstvo se zprotiví. Nové vedení rádia však Mareše podrželo. A aby přece jen byla změna, přišla omlazovací kúra. K Marešovi byl dosazen Patrik Hezucký.
Zdálo se: to je nesourodá dvojice. A skutečně. Mnohdy to z vysílání bylo cítit, že ti dva si moc nepadli do oka. Trvalo nějakou dobu, než se stali sehraným tandemem. Mareš zřetelně dominoval, Hezucký se učil. Vždyť do té doby nebyl moderátorem, četl zprávy.
Mareš naplno rozjíždí svou solovou kariéru. Jezdí po diskotékách, moderuje firemní večírky a velké společenské akce. Jeho jméno začíná být magnetem. Pořadatelé zjišťují, že pokud se na plakátu objeví velkými písmeny Leoš Mareš, lidé přijdou. To, že zajímá a táhne, navíc dosvědčuje prodej první desky. Prodalo se jí 45 tisíc. K tomu se stává Skokanem roku ve Slavíku. Kritici zuřili a řvali: To je výsměch!
Roste poslechovost Evropy 2. Na té se výraznou měrou podílí ranní show dvojice Mareš-Hezucký. Vzniká nový fenomén. První z nich navíc proráží ještě dál. Dostává se do vytoužené televize. Stává se novou tváří Esa. „Jsem exhibicionista. Už ve škole jsem byl ten, co baví ostatní. Ten, co nejvíc vyrušoval,“ říká o sobě, když chce sdělit počátky toho, kde se v něm vzalo kouzlo, které oslňuje dnešní mládež.
„Co je Leoš Mareš? Vyústění nějakého celkového trendu mladých lidí v Česku. Jeho úspěch je úspěchem nějakého zosobnění. Něčeho, co lidé měli v sobě a chtěli či viděli někde jinde. A jestli si myslíte, že je velký rozdíl mezi mladým klukem nebo holkou v Plzni nebo Ostravě, či v Paříži nebo Bordeaux, tak mi věřte, že ten rozdíl je minimální. Leoš Mareš by byl, kdyby česká Evropa 2 byla Europe 2, také ve Francii úspěšný. Protože je to něco, co odpovídá realitě mládeže. Jistě ale, že ne všech,“ řekl v rozhovoru pro RadioTV Fleischmann. O tom, že to tak bude, je patrné z výsledků sledovanosti. Na Eso se mladí dívají a těší se na Marešovu televizní one man show.
Dominový efekt
Avšak zásadní zlom přichází později. Dostává možnost moderovat galavečer Český slavík. Přenos
přenášela TV Nova a dívalo se na něj 2,7 mil. diváků. Přichází šok. Ti, co se Marešovi posmívali a dívali se na přenos kvůli tomu, aby viděli, jak se ztrapní, neradi připouštěli, že je překvapil. Vědělo se totiž, že Mareš nemá daleko k úletům. Často se potácí na hraně slušnosti. Nemá daleko k tomu, aby někoho urazil. „Ujede ve dvou procentech vtipů, víc ne,“ hájil ho Zuna. Právě on Mareše do „nováckého“ Esa přivedl. Navíc dodal: „Vím, že někdy plácne blbost. Ale tři hloupé nápady jsou lepší než nápad žádný.“ Sám Mareš o svém svérázném moderování říká: „Zatáčku můžete s formulí projet ve sto třiceti, ale když chcete být nejlepší, tak ve sto osmdesáti.“
Leoš Mareš za poslední rok stoupl na ceně. A to doslova. Nestane se, aby si za měsíc vydělal méně než sto tisíc korun. Začal fungovat dominový efekt. Má diář nabitý k prasknutí. O to to má horší, že nemá manažera. Vše si dělá sám. Jede od rána do noci. Málo spí. Jezdí po celé republice.
Vydřené peníze
Může mu kdokoliv závidět. Musí si ale uvědomit, že to, co dělá, je velmi náročná práce. Přitom každý má tu možnost. To jasně ukázala například vyhledávací show Česko hledá SuperStar. Jen to chce zarputilost, ambicióznost, šikovnost. A samozřejmě nezbytný kousek štěstí.
Navíc Mareš si vytváří další novou image: Já na to mám a nestydím se za to. „Když budu upřímný, tak jsem se dostal na vysokou cenu už dávno předtím, než přišla popularita. Bral jsem honoráře jako spousta hvězd, i když mě znal málokdo,“ vyznal se naposledy pro magazín MF Dnes. Navíc přiznává, že to nyní má usnadněné. Pořadatelé akcí se hlásí samy. Mareš bere vše. Je si dobře vědom, že stárne a může se omrzet. Stejně jako třeba profesionální fotbalisté. „Bojím se stárnutí, jako každý,“ přizná.
Někomu může připadat jako snob. Aby viděl fotbalové EURO, klidně v rozhovoru pro časopis Hattrick řekne: „Dal jsem za to šedesát tisíc.“ Navíc vlastní auto, které v Česku má málokdo – červené Ferrari. Plní stránky bulvárních i nebulvárních periodik. Má automobilové nehody. Naposledy třeba ze soboty. Zmačkaný předek. Škoda za milion.
Leoš Mareš je sen mnohých mladých moderátorů v českém mediálním prostředí. Každý má tu možnost. Jen chtít a tvrdě si jít za svým cílem. On je nejzřetelnější ukázkou toho, že z nuly se dá dostat až na vrchol. Avšak má před sebou novou výzvu. Udržet se na něm co nejdéle…
