V případě legendy tohoto formátu Oprah Winfrey se jedná o skupinovou terapii na televizní obrazovce. První kontaktní pořady se objevily v padesátých letech v rozhlase. Největší slávu zažil formát talk-show v devadesátých letech minulého století. Na řadě stanic v USA, ale i třeba v Německu, se střídala po celé odpoeldne jedna talk-show druhou. Dnes, v době internetových chatů, už ale zájem o tento formát upadá.
Podle časopisu Time patří Oprah Winfrey mezi sto nejvlivnějších osobností minulého století. Tato moderátorka je hvězdou vlastní talk-show. O ní si můžete více přečíst zde: Happy birthday Oprah, happy birthday to you . Oprah Winfrey nebyla první, kdo přišla s talk-show, ale teprve ona zvedla zájem o tento formát. Ten se už přitom začal objevovat v rádiích v padesátých letech jako tzv. chat shows.
Za tvůrce je v americkém televizním prostředí považován Phillip John Donahue narozený 21. prosince 1935 v Clevelandu v Ohiu. Po studiích začal v roce 1957 pracovat jako asistent produkce na KYW radio and television. Když jednoho dne nepřišel hlasatel do práce, Donahue za něj zaskočil. Pak se stal programovým ředitelem rádia WABJ. Vystřídal pár televizí a rádií, kde často dělal interview a v letech 1963 až 1967 moderoval na rádiu WHIO telefonickou talk-show Conversation Piece. Vedl i interview s občanskými aktivisty jako s Dr. Martinem Lutherem Kingem Jr. či Malcolmem X a s odpůrci války.
V roce 1967 odešel z rádia WHIO a přesunul i se svým pořadem do televize WLWD (dnes WDTN) v Daytonu, kde se začala vysílat The Phil Donahue Show. Od roku 1970 se pořad vysílal celoplošně. Tak tomu bylo až do roku 1996. Většinou probíral témata, která jsou jablkem sváru mezi republikány a demokraty jako jsou potraty, ochrana spotřebitelů, občanská práva a válečné protesty. Jeho častým hostem byl Ralph Nader, kterému Donahue vedl v roce 2000 předvolební kampaň, když Nader kandidoval na prezidenta USA.
The Phil Donahue Show v roce 1996 sice zmizela, Donahue ale nezmizel. V roce 2002 moderoval talk-show na MSNBC. Její počátky vypadaly slibně, pak ale začal pořad upadat, takže byl záhy zrušen. V letošním roce se jako výkonný producent podílel na dokumentárním filmu o veteránovi z války v Iráku Body of War, který zároveň režíroval společně s nezávislou filmařkou Ellen Spiro.
Phil Donahue sice nakousl řadu témat, která byla do té doby tabu, jako třeba atheismus nebo homosexualitu, ale přesto to nevypadalo tak, že se mělo jednat o nějak atraktivní formát. A to i přesto že Phil Donahue jako první sestoupil z pódia mezi lidi a s mikrofonem v ruce se publika ptal na názor, dával divákům možnost klást otázky. Přesto zlom nastal, až když se v roce 1986 objevila na scéně dvaatřicetiletá černoška Oprah Winfrey. Ta dokázala porazit Donahuovu show, co se sledovanosti týče a přilákat další diváky.
Oprah Winfrey přinesla emoce, mnohem víc emocí. Na obrazovce byly vidět slzy v jejích očích. Navíc sama zažila dost nepříjemných věcí, takže mohla do diskuzí zasahovat i svými vlastními zkušenostmi. Její talk-show se stala jakousi televizní skupinovou terapií.
Oprah dokázala přimět své hosty k tomu, aby se milionům diváků svěřili s tím, co by normálně nedokázali říct ani v kruhu svých blízkých. Zatímco Donahue používal report talk, tedy reportážní rozhovor, Oprah Winfrey zavedla rapport talk tedy vztahový rozhovor. Jejím prostřednictvím se denně do kuchyní a obýváků amerických domácností dostávaly gayové, lesbičky, nemocní AIDS, černošští a židovští aktivisté a další. Díky jejímu pořadu začali lidé gaye a lesbičky považovat za normální jev. Jedno vydání jejího pořadu se natáčelo v Západní Virginii, ve městě, kde vypukla panika kvůli tomu, že jeden místní občan onemocněl AIDS. Oprah vyzpovídala jak infikovaného gaye tak například starostu, který nechal ze strachu z nákazy vyčistit bazén v městských lázních.
Po úspěchu Oprah Winfrey se ji snažila napodobit řada moderátorů. Vznikla tak The Jerry Springer Show, The Maury Povich Show, The Montel Williams Show a další. Talk-shows se staly běžnou součástí odpoledního programu. Postupně se začaly šířit i do světa. Koncem devadesátých let uváděly německé televize Pro7, Sat1 i RTL 2 několik talk-shows v průběhu odpoledne. Za všechny jmenujme Arabellu, Andrease Türcka, Nicole, Absolut Schlegl, Die Oliver Geissen Show, Jörga Pilawu, Veru am Mittag a další. V Česku existovalo Áčko nebo Sauna.
Americké a další zahraniční shows se většinou vysílají či vysílaly každý den s tím samým moderátorem, který dal pořadu i jméno. Začátkem tohoto století ale začal formát upadat. Zájem klesal a tak byla řada těchto odpoledních talk-shows zrušena. A to jak v USA tak i v Německu.
Pořady se často stávaly terčem kritiky. Jednak proto že se tu řešila kontroverzní témata, pak také kvůli sprostým slovům, vulgaritám, urážkám a někdy i kvůli podle mínění některých bezduchému obsahu. Někdy se stalo i něco horšího. V roce 1995 při natáčení jednoho z dílů The Jenny Jones Show vyznal jistý Scott Amedure lásku svému kamarádovi Jonathanu Schmitzovi. Ten se mu vysmál a tři dny na to ho zavraždil. Tento díl se nikdy nevysílal. Tvůrci se ale snažili šokovat a Philovi Donahuemu někteří vyčítali, že hodně poklesl, když se snažil vyrovnat svým konkurentům.
