Přinášíme vám rozhovor s americkým novinářem a publicistou Andrew Holtzem, který se specializuje na problematiku doktorských seriálu, konkrétně pak na realističnost seriálových nemocí a to, zda chování postav odpovídá skutečnosti, nebo jestli je vše čirý výmysl scénáristů a producentů. Skutečnost je taková, že vás skutečně může postihnout nemoc známá ze seriálu.
Andrew Holtz je prestižním medicínským novinářem, bývalým zpravodajem CNN, členem a někdejším prezidentem Association of Health Care Journalistis, pravidelně přispívá sloupkem zaměřeným na mediální obraz medicíny do čtrnáctideníku Oncology Times. Obdržel mimo jiné prestižní cenu Emmy za reportáž z bombového útoku v Oklahoma City. Je autorem knihy Dr. House: pravda a mýty o netradičních lékařských metodách v populárním seriálu, která je hitem i na pultech českých knihkupců.
Andrew Holtze jsem odchytil na letošním ročníku mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů AFO, jehož byl web RadioTV mediálním partnerem.
RadioTV: Vy jste odborníkem na americké medicínské seriály. Jaká jsou jejich specifika oproti doktorským seriálům z jiných zemí?
Já se v medicínských seriálech, které produkují jiné země než USA neorientuji, tudíž nemohu srovnávat. Myslím, že jedna věc se v amerických seriálech v několika posledních dekádách hodně změnila. Scénáristé jsou nyní mnohem pozornější, mnohem preciznější. To je podle mě tím nejcharakterističtějším pro současné americké seriály z doktorského prostředí.
RadioTV: Medicínské seriály mají samozřejmě svůj vývoj. Lze jmenovat jeden seriál, který byl nějakým způsobem zlomový? Existují v tomto žánru nějaké periody?
Velkým zlomem byl určitě seriál Pohotovost (ER). Tvůrci tohoto projektu si najali specialisty, aby s nimi spolupracovali. Tím se celý seriál stal najednou mnohem víc realističtější, více se přiblížil divákovi. Už to nebyla čirá fantazie autorů. Stále si však musíme uvědomovat, že tyto příběhy nejsou pravdivé, seriály nejsou dokumenty, stále je to čistá fikce. Pohotovost nastavila laťku pro další seriály ze stejného prostředí, k čemuž jí dopomohl i úspěch u diváků.
RadioTV: Dají se medicínské seriály dále třídit na subžánry?
Samozřejmě. Máme seriály, které se jsou více o té medicíně, o léčení, pak jsou seriály zdůrazňující charaktery jednotlivých postav a jejich chování.
RadioTV: Napsal jste knihu o Dr. Houseovi. Co je na tomto seriálu zvláštní? Třeba to, že hlavní hrdina je ve své podstatě záporný?
To také, ale hlavně je to jediný seriál, jenž se soustředí na odhalovaní tajemství. V Dr. Houseovi je léčení ve své podstatě pointou, otázka každého dílu zní: Co je to za nemoc? Jiné seriály obvykle diagnózu znají a příběh je o tom, jak lidé reagují. Každý seriál má vlastní specifický způsob vyprávění příběhu.
RadioTV: A co ta hlavní postava Dr. House, její záporná charakterizace?
Myslím, že jde o neextrémnější příklad hlavního hrdiny, s nímž je pro diváka velmi těžké se ztotožnit. V drtivé většině případů je hlavní postava charakterizovaná tak, aby si ji diváci co nejrychleji oblíbili. Vždy se jim vymýšlí nějaká ta záporná vlastnost, ale jen okrajová. Stoprocentně kladný hrdina přece nikoho nezajímá. Mix kladných a záporných vlastností působí komplexněji a plastičtěji. Dr. House je ve své podstatě pravým opakem. Myslím, že by se nikdo z nás nechtěl ve skutečnosti setkat s takovým doktorem. House je podlý, zlostný, nerespektuje názory svých kolegů. Je to ničema, který ale perfektně ovládá svou profesi.
RadioTV: Vaše poslední studie je o seriálu Chirurgové (Grey´s Anatomy). Pár dílů jsem viděl a myslím, že tento seriál je spíš o vztazích na pracovišti než o samotných operacích. Je toto hlavní rozdíl mezi Chirurgy a Dr. Housem?
Přesně tak. Chirurgové jsou také samozřejmě o medicíně a o léčení, ale primárně vyprávějí příběhy mladých chirurgů, kteří poznávají chod nemocnice.
Chirurgové a Dr. House jsou naprosto rozdílné seriály. Hlavní podstatou obou seriálů je snaha bavit diváky dobrým příběhem, každý svou vlastní cestou. House, zejména ve svých prvních řadách, je o tajemství a odhalovaní nemocí a Chirurgové jsou hlavně o vztazích na pracovišti. Ve Spojených státech komici parodují Chirurgy a předvádějí zamilované páry nad umírajícími pacienty, atp.
Když jsem začal psát knihu o Chirurzích, nejprve jsem vlastně ani nevěděl, o čem mám psát, protože já píšu o medicínských problémech v seriálech a v Chirurzích téměř žádné nejsou. Tudíž jsem svou práci soustředil na život mladých chirurgů, na jejich zácvik na snahy získat stále místo na klinikách. Chirurgové jsou ve své podstatě o dlouhých hodinách plných stresu a zdánlivě bezvýznamné práce mladých doktorů.
RadioTV: Na závěr jednu tradiční otázku. Jsou operace, nemoci a nehody, které vidíme v seriálech, skutečné? Může se to stát i nám?
Když jsem se zabýval Dr. Housem, tak jsem v análech vždy našel alespoň jeden případ nemoci, kterou autoři v tomto seriálu popisují. Následný postup, ono hledání a popisování příznaků léků, vše je skutečné. Z tohoto hlediska můžu říct, že ano. Nereálný je v Houseovi způsob fungování nemocnice. Když si všimnete v tomto seriálu vlastně neexistují sestřičky, vše dělají lékaři. House porušuje a ignoruje všechna možná pravidla a nařízení a nikdo ho z jeho práce nevyhodí. To je také naprostý nesmysl. A třeba ty testy, co doktoři provádí na pacientech v reálu trvají několik dní. V seriálu je čas smrsknutý do pár minut. Celé fungování nemocnice v tomto seriálu je naprosto nereálné, ale případy jsou skutečné, i když třeba s možností 1:100 000 000, že je chytnete.
V Chirurzích zase můžete vidět operaci srdce ve výtahu, což snad tvůrci ani nemohli myslet vážně. Nebo třeba doktoři prováděli experiment spočívající ve vstřikování viru do mozku. To bylo v pořádku, takové pokusy se skutečně provádějí. Ale v Chirurzích to bylo spodobněno jako drama dvou doktorů, aby se trefili přesně na vteřinu, najednou šlo o perfektní synchronizaci. To také nevycházelo ze skutečnosti. Tvůrcům šlo jen o vytvoření nějak atraktivního prostředí pro ukázání problematického vztahu mezi dvěma postavami.
RadioTV: Mluvil jste o tom, že podstata Chirurgů je v příbězích mladých chirurgů. Jsou tyto založené na skutečnosti?
V reálu tito mladí chirurgové nemají vůbec čas na taková melodramata, co se v seriálu odehrávají. To je podobné jako třeba u detektivních seriálů. Oni jsou ve skutečnosti normální lidé. Ano mají aférky na pracovišti a tak podobně, ale ten poměr je naprosto jiný. Drtivou většinu svého času tráví prací.
Děkujeme za rozhovor.
