Proč zatím nejásat nad DVB-T2

Nova, Prima i TV Barrandov plánují vysílání v systému DVB-T2. Vyplynulo to ze semináře, který proběhl 2O.května na půdě Ministerstva kultury. Plány ale ještě nejsou realita. Co všechno brání vysílání ve vysokém rozlišení a přinese vysílání v DVB-T2 na naše obrazovky opravdu kvalitu, nebo jen kvalitní obraz s nekvalitním obsahem. Mohou si české televize vůbec další způsob šíření signálu dovolit?

Technologické novinky vlastně televize nechtějí

Shrňme si nejprve několik suchých faktů. Především, vysílání v systému DVB-T2 není ani zdaleka aktuální záležitostí. Volné kmitočty totiž budou k dispozici až po dokončení televizní digitalizace. Spuštění DVB-T2 lze tedy v nejlepším případě předpokládat v letech 2012-2013 a to ještě s notnou dávkou optimismu.
Záleží totiž na obou velkých analogových televizních stanicích, nakolik budou, nebo nebudou naplňovat Technický plán přechodu na digitální vysílání, a nakolik budou jako doposud hledat důvody proč analog nevypnout. Drobným paradoxem tedy vlastně je, že se k myšlence vysílání ve vysokém rozlišení přihlásily právě obě velké televize.

Pokud si správně máme vysvětlit postoj Novy a Primy k technologickým novinkám, potom jej můžeme přirovnat k zájmu většiny z nás o země třetího světa. V každém případě budeme vyjadřovat lítost nad osudy tamních obyvatel, možná i dárcovskou sms pošleme, ale pokud by se nás měly osudy těchto lidí přímo dotknout, či dokonce zvýšit naše životní náklady, budeme protestovat, co jen nám síly budou stačit. Postoj velkých televizí k technologickým novinkám je v zásadě stejný.

Vysílání stanice Eurosport HD si mohou diváci užít už teď v TKR, nebo na satelitních platformách.

Bude dostatek diváků?

Proti DVB-T2 ale není jen celkem logický zájem televizních hráčů udržet čísla nad červenou čárou.
Přesto že České radiokomunikace plánují pokrýt do letních olympijských her v roce 2012 většinu krajských měst, není zatím jisté, kdo by vůbec signál v DVB-T2 mohl sledovat. Zatím by se totiž v České republice počet přístrojů schopných příjmu vysílání ve standardu DVB-T2 dal spočítat na prstech a počet prodejců na prstech jedné ruky bezrukého válečného veterána.

Prodejci by jistě nakonec nebyli až tak velkým problémem, kde je poptávka, tak se dříve či později nabídka vytvoří, ale budou diváci ochotni opět měnit přístroje? Není to, až tak dávno kdy museli a řadu diváků tento výdaj teprve čeká, vyměnit svůj starý televizor za přístroj s digitálním tunerem. Je tedy otázka nakolik se jim bude chtít investovat do dalšího zařízení, jen aby viděli staré televize v novém rozlišení. Krom toho se řada diváků může cítit drobně podvedena. Vždyť i na jejich televizoru je napsáno HD, tak jak to, že jim někdo najednou tvrdí cosi o koupi nového přístroje, nebo převodníku.
Diváky, kteří zakoupili pouze set-top-box nepočítám, protože ti kteří investovali pouze nutné minimum, se patrně do krámu kvůli televizi ve vysokém rozlišení nepoženou.

Program tuzemských stanic by v DVB-T2 mohl být podobně zajímavý a inspirativní.

Kvalitní obraz může přinést pochybný obsah

Nicméně představme si na okamžik, že DVB-T2 je už na spadnutí, všechny vyjmenované stanice se připojily, technologické nejasnosti byly doladěny. Fanoušci technologií jsou potěšeni, televize začínají vysílat ve vysokém rozlišení a i babička v Malé-velké nad Úpou se těší na svou oblíbenou show, protože konečně uvidí svému oblíbenému zpěvákovi až do nosu. Jenže babiččina oblíbená show už se nevysílá a místo ní jde německý seriál z prostředí úředníků Bundestagu.
Dalším problémem, který DVB-T2 může přinést, jsou totiž zvýšené náklady na straně vysílatelů a pokud se ceny reklamy výrazně nezvednou, nebo se nesníží tlak majitelů na ziskovost stanic, budou televize donuceny škrtat výdaje jinde.

Vysílání ve vysokém rozlišení bude pro jednotlivé stanice znamenat souběžné vysílání na dvou platformách.  Bude to pro ně v relativně krátké době už druhý souběh technologií, protože jakmile skončí souběh analogového vysílání s digitálním, otevře se prostor pro souběh DVB-T a DVB-T2.
Souběžné vysílání není levnou záležitostí a televizní společnosti, které se už dnes snaží redukovat své náklady na minimum, tak získají do svých rozpočtů další nezanedbatelnou položku.

Pro diváky potom může takový zásah do rozpočtu jejich oblíbené televize znamenat snížení nákladů na výrobu i na nákup akvizic. V případě stanic, jejichž finanční situace není dlouhodobě nejzdravější potom i vlastnické změny, případně pomalou smrt.
V praxi se tedy sice možná dočkáme stále dokonalejšího obrazu po technické stránce, ale jestli bude dokonalejší i po stránce obsahové o tom lze s úspěchem pochybovat.

Příkladem víc než současným může být třeba televize Nova, která restrukturalizuje tak zběsilým tempem, že za pár měsíců pravděpodobně nebude mít žádnou redakci zpravodajství, o publicistice, ze které už dnes zbývají jen zubožené zbytky, ani nemluvě.
Nemilým zásahem do rozpočtu může být DVB-T2 i pro zatím nejúspěšnějšího z televizních nováčků, TV Barrandov. Ta se sice hodlá do DVB-T2 případně zapojit pouze s jedním kanálem, ale i této mladé televizi další platforma, za kterou bude nutno platit, nabourá finanční plány.
O Primě, jejíž finanční strategii snad nechápe nikdo ani nemá cenu se zmiňovat. Pro tuto televizi bude každý další výdaj rychlou cestou do broadcasterského pekla.

V následujících letech nepochybně vznikne řada článků, analýz a úvah na téma DVB-T2. Postupně si možná budeme moci dovolit i jistou dávku optimismu. Jenže ten zatím není úplně na místě. Technologické změny jsou u nás během na dlouhou trať s řadou více, či méně trapných objížděk a i když by bylo pěkné myslet si, že tomu v případě televize ve vysokém rozlišení bude jinak, tak zatím není k takové míře naivity žádný důvod.