Je to vůbec možné? Vypadá to už jako křečovitá show. Na první pohled úsměvná, na ten druhý dost hořká. Fedor Gál tvrdí, že rozhodující část svého obchodního podílu v CET 21, společnosti držící vysílací licenci TV Nova, nikdy neprodal.
Týdeník Ekonom ve svém posledním vydání se věnuje nejasným majetkovým vztahům v CET 21. Pokusil se zmapovat současnou majetkovou strukturu, rovněž přinesl rozhovor se zakladatelem CET 21, sociologem Fedorem Gálem.
Sám Gál připouští, že vlastnické vztahy v této společnosti připomínají guláš, „který vařilo několik kuchařů, aniž se vzájemně informovali,“ a dodává: „Já tvrdím, že jsem rozhodující část svého obchodního podílu v této společnosti nikdy neprodal. O věci jedná soud.“
Pokud by soudy vrátily stav do roku 1996, Gál se domnívá, že CET 21 by z větší části patřil zakladatelům společnosti, tedy i jemu. „Žádné PPF by v něm nebylo dominantní a Američané z CME by měli 1,25 procenta, které jsem jim prodal poté, co mě Vladimír Železný přesvědčil, že je musíme pustit blíže k licenci.“ Rovněž si zaspekuloval, proč Vladimír Železný kupoval CET 21, a.s. „Předpokládám, že proto, aby Američané akciovku ovládli a přes ni dosáhli na licenci k vysílání. Kromě toho už v tom čase obchodovali své vlastní akcie na burze a jejich bonita nespočívala v tom, že vlastnili nějakou servisní společnost v Česku. Nutně tu licenci potřebovali.“
Postřehli jste něco? Gál spekuluje o CET 21, akciové společnosti. Držitelem licence a zakládající společností je CET 21, společnost s ručeným omezeným. O co tedy jde?
Kromě Fedora Gála i ostatní otcové-zakladatelé: Josef Alan, Péter Hunčík a Vlastimil Venclík tvrdí, že část svých podílů mají dodnes. Argumentace původních společníků CET 21 spočívá v základní myšlence: smlouva o převodech podílů do rukou Vladimíra Železného z roku 1996 nikdy nenabyla právní účinnost.
Všichni jmenovaní čelí trestnímu stíhání. Alana, Gála, Hunčíka a Venclíka viní policie z krácení daně v závratné výši 53,5 milionu korun z příjmů právě za prodej části jejich podílů. Obvinění však tvrdí, že v roce 1996 tyto části v CET 21, s. r. o., tedy ve společnosti držící licenci, neprodali, nedostali za ně peníze, takže žádný daňový únik spáchat nemohli. O tom, zda k prodeji došlo nebo nedošlo, teď v září proběhne obchodní soud – a půjde v něm tedy přímo o majetek a nepřímo možná také o svobodu.
Týdeník Ekonom se pokusil oslovit současné vedení TV Nova a požádalo o jejich stanovisko, protože tento spor stále zatěžuje Novu a hlavně CET 21, s.r.o. Zakladatelé CET 21 podle generálního ředitele Novy Petra Dvořáka svým tvrzením směšují svou právní obranu v rámci trestních řízení s obchodním sporem. Dále PPF a MEF trvají na tom, že jsou právoplatní majitelé a jinak se nechtějí vyjadřovat.
Alan, Gál, Hunčík a Venclík jedno přiznávají ochotně – to, že prodali akcie CET 21, a. s. Za akcie dostali 5,1 milionu dolarů, ale z toho podle českých zákonů daně platit nemuseli, a taky je nezaplatili – protože akcie drželi tak dlouho, až uplynula „karanténní“ lhůta, po níž už jsou od daně z obchodů s akciemi osvobozeny. Kupcem byl Vladimír Železný, právní služby poskytoval dvorní advokát skupiny Novy Aleš Rozehnal.
Ekonom si rovněž sám zaspekuloval a uvažuje, že Policie ČR také uvažuje, a asi takto: Železný ve skutečnosti neposkytl přes pět milionů dolarů čtyřem společníkům za převod akciové společnosti, ale právě za jejich obchodní podíly v s. r. o.
Kde se vzala CET 21, a.s.?
V polovině 90. let se vytvořil systém matka-dcera. Mateřskou společností byla CET 21, s.r.o. a její dceřinou CET 21, a.s.
Záměr byl asi následující: Američané chtěli obě firmy později sloučit. Společnost s ručeným omezeným by zanikla, pohltila by ji akciovka. Tím by se Američané dostali k licenci úspěšné televize. Zvýšila by se i bonita akcií CME. Tuto hypotézu týdeníku Ekonom lakonicky odmítl Michal Donath, mediální zástupce CME. „Není to pravda.“
Společníci nejspíš chtěli své podíly do „nové“ CET 21, a. s., prostě vložit, ale Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nechtěla připustit, aby se u držitele licence změnily takové náležitosti, jako jsou subjekt nebo IČO. Dvě skoro stejnojmenné firmy ale zůstaly. Základní kapitál akciové společnosti činil 1 milion korun a akcie získalo pět mužů: Alan, Gál, Hunčík, Venclík a Železný. (Další z otců, režisér Peter Kršák, svůj původní podíl zřejmě vždy nechával spát.)
V červnu 1996 Železný dohodl se čtyřmi společníky, že mu prodají část svých podílů (celkem 43,3 %) v samotné licencované CET 21, s. r. o., za cenu 2 miliony Kč dohromady. Kdyby neproběhla ještě jiná transakce, Železnému by se tak podařil geniální byznys: se svým dřívějším podílem ve výši 16,7 % by se dostal k 60 procentům ve „zlaté slepici“. Její hodnota se tenkrát mohla pohybovat okolo 10 miliard korun. Dva miliony za s. r. o. musely policii zarazit.
Alan, Gál, Hunčík a Venclík zaplatili daň z prodaných podílů v s. r. o., každý půl milionu korun. Toto je jisté. Ale teď docházíme k fantasmagorické věci: nyní, v roce 2003, se dušují, že v roce 1996 ve skutečnosti tyto podíly v s. r. o. do železných rukou vůbec neprodali!
Následující neštěstí podle Gála zavinila tehdejší účetní CET 21 – nedopatřením do agendy společnosti založila dokument, jako by prý teprve chystaný obchod s eseróčkem už proběhl.
Je tu nová epizoda. Alan, Hunčík a Venclík v roce 2000 své podíly podle Ekonomu sloučili do akciové společnosti Vilja, kterou vloni prodali údajně za 370 milionů korun do rukou PPF. V současnosti Vilja stoprocentně patří barrandovské skupině TV Nova Holdings v režii PPF a MEF Holdingu Jiřího Šmejce.
Fedor Gál následujícímu vývoji sdělil: „Železný přestal Američany poslouchat a utrhl se ze řetězu. Vzápětí se rozpoutala válka, kterou jsem sledoval asi jako čtenář novin sleduje události někde na Kamčatce. Vnímám to dnes tak, že PPF koupilo kočku v pytli a aby se dostalo z tísně, bude muset jednat se všemi protagonisty této zapeklité kauzy. Nejlépe jsou na tom samozřejmě Američané, jmenovitě lidé kolem pana Laudera.“
Zajímavé je, že všichni zakladatelé-intelektuálové přišli se svými tvrzeními nyní, když vyšlo najevo, že Vladimír Železný oznámil Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, že je stále držitelem 60% oné „zlaté slepice.“ Možnou odpovědí je, že tento měsíc se totiž schyluje k obchodnímu i trestnímu soudu. Gál to ovšem popírá. „Do února 2003 mi bylo tvrzeno, že jsem svůj obchodní podíl převedl smlouvou v roce 1996, pak mi zase bylo řečeno, že se převod nikdy neuskutečnil. Pak jsem zjistil, že obchodní rejstřík nikdy neobdržel smlouvu o převodu mého obchodního podílu, na jejímž základě by ji získal doktor Železný. Policie mi zase tvrdí, že jsem převod předstíral a že jsem ho dokončil na valné hromadě v únoru 1997, na které jsem ani nebyl.“ Podle něj ve všem panuje neskutečný zmatek. „Shrnuto a podtrženo: v kauze se vyznej bůh. Opakuji ale, že bez dohody protagonistů klid v Nově nebude.“
Jako kámen úrazu se jeví následující. Železný společníkům vyplatil za 43,3 procenta akcií v oné novopečené společnosti CET 21, a. s., 5,1 milionu dolarů. Vzniká nepříjemná otázka: Za co?Ptá se Ekonom. CET 21, a. s., nevlastnila licenci, nanejvýš spravovala majetek společníků. Peníze navíc Železnému půjčili tehdy ještě spřátelení Američané z CME a půjčku mu odpustili, když jim Železný prokázal, že kontroluje 60 procent CET 21, s. r. o., a zavázal se k loajalitě. Alespoň tak to s odstupem doby líčí Gál, a nejenom on (jak Vladimír Železný, tak Aleš Rozehnal se odmítli s Ekonomem na téma operací z let 1996-97 bavit). Jak by ale mohl ředitel Železný s. r. o. kontrolovat, kdyby mu společníci své podíly neprodali? Na to budou muset všichni aktéři odpovědět především soudu.
Vyvolat zmatek, schyluje se k novým soudům
Vrchní soud v Praze poměry v CET 21 předminulý týden ještě více zamotal, když zamítl žalobu CME, která se dožadovala určení, že má v licencované firmě účast.
Nový soudní proces by měl dále rozhodnout také o platnosti valné hromady, která měla v únoru 1997 operaci završit. Kdyby kvůli právním vadám platná nebyla, Vladimír Železný by nikdy nevlastnil 60 procent, ty by se po exekuci jeho majetku nemohly rozpustit na ostatní společníky nebo zůstat na CET 21, a všechno by vypadalo jinak.
Ovšem to nesouvisí s ohlášenou arbitráží, která se má konat ve Vídni. V ní Američané požadují až 35 miliard za zmařenou investici a ušlý zisk až do Silvestra 2017 – tentokrát už ne po českém státu, ale přímo po CET 21. Co na tom, že první licence pro CET 21, s.r.o. byla jen do roku 2005? Není pravým cílem CME oprášit možný záměr z poloviny 90. let získat „zlatou slepici“?
Kompletní článek si přečtěte v týdeníku Ekonom č.36 na str. 20-21. Úprava a mezititulky RadioTV.
