V Rusku zanikl poslední soukromý federální televizní kanál, na který měl stát omezený vliv. Proč, to se zatím pořádně neví. Svou roli nejpravděpodobněji sehrálo klubko mocenských a finančních sporů a zájmů. TVS je tedy minulostí, jako její předchůdci NTV a TV6.
Zánik kanálu TVS vyvolal politování jak mezi novináři, tak řadou politiků a významných osobností. Byla to televize s nejviditelnějším odstupem od státních úředníků a nejčastěji kritizující poměry v Rusku. Byla to ale i televize zmítaná vnitřními mocenskými spory s nepřehledným akcionářským pozadím. Výsledkem byla vleklá finanční krize, kdy zaměstnanci nedostali řadu měsíců zaplaceno.
„Měli jsme politické a finanční problémy. Kanál nevydělával a nikdo se nesnažil pomoci. Majitelé krizi řešit nechtěli a raději volili bankrot,“ pokusil se pro Českou televizi objasnit důvody krachu TVS Jevgenij Kiseljov. Právě on stál u někdejší krize v televizi NTV a později i v kanálu TV6. V obou případech se mu podařilo interpretovat spor jako boj o svobodu slova a udržení unikátního novinářského kolektivu. Tím se mu podařilo vytvořit i třetí televizi – TVS.
S koncem TVS však vzal za své u mnoha expertů mýtus o nezávislé a pravdivé televizi pronásledované nepřízní Kremlu. „Prostě nehráli pod krytými kartami. Podle mne v tom politika neměla žádnou roli. Ministerstvu tisku nakonec dali všechny důvody, aby jim odebralo licenci,“ řekl k případu zániku poslední ruské soukromé federální televize jeden z ruských komentátorů. Soukromá televize v Rusku má vydělávat peníze a svým majitelům zajistit politický vliv a i když se to TVS zjevně nepodařilo, nehodlá se vzdát. Chce si návrat na obrazovku vydobýt s pomocí soudu.
TVS od počátku neměla šanci na dlouhý život
V současné době ruští diváci nemají moc velký výběr z televizních stanic. Kromě federální státní televize a malých lokálních, čistě komerčních kanálů nezabývajících se publicistikou a politikou, není možnost konfrontace mezi tím, jaké zprávy nabízejí dva státní kanály kontrolované Kremlem a „nezávislé“ soukromé stanice. Přitom se současnému vývoji na ruském televizním trhu nelze divit. Je totiž logický. Vše to začalo krizí v NTV na jaře 2001 a následného pádu celého týmu této televize. Pak nastal téměř stejný scénář u TV6 a nyní došlo i na TVS.
Každého nyní nejen v Rusku zajímá, co konkrétně stojí za krachem TVS. Nelze najít jednoznačnou odpověď. Ekonomické tlaky existovaly už dříve a byla to dlouhodobá záležitost. Avšak nebyly tak podstatné jako jsou dnes. Je nutné si uvědomit, že bývalé dvě velké soukromé federální televize NTV a TV6, které patřily Grusinskému a Berezovskému, vznikaly v půlce 90. let, kdy je nutně potřeboval prezident Boris Jelcin v prezidentských volbách roku 1996. Proto jim Kreml ledacos odpustil a dnešní prezident Ruské federace Vladimir Putin, který je „vrchním účetním“, dluhy které tehdy vznikly neodpouští. Důvody, které k odebrání licence ruské ministerstvo tisku uvedlo jsou tedy legitimní, ale kdyby byly vyřčeny v jiné době než je ta dnešní v Rusku, tak by neplatily.
TVS byla mladou televizí, která od počátku svého vzniku neměla moc šancí na úspěch. Nemá ani šanci, aby u odvolacího soudu uspěla a znovu začala vysílat. Od začátku se spekuluje, že vládní úředníci dali licenci TVS jenom proto, aby současný režim v Rusku ukázal světu, že se nebrání soukromé publicisticko-zpravodajské televizi a zároveň umožnili Kiseljovu týmu chvíli vysílat než skončí sám. Ruští komentátoři a mediální odborníci se rovněž domnívají, že se o pád TVS nepostaral Kreml, ale sami akcionáři. Zhruba 10 % akcií vlastnil tým „nezávislých“ novinářů v čele s Kiseljovem, který je velmi známou politickou postavou a to v případě TVS nebylo dobré. Rovněž pořady, které připravoval Kiseljov pro TVS nebyly už tak kvalitní jako na předchozích kanálech NTV a TV6. Byly pouhým stínem člověka, který v polovině 90. let v Rusku byl považován za bojovníka bijícího se za nezávislé informace, lišící se od oficiálních stanovisek Kremlu.
