Televize Public odešla z trhu. Končí další nešťastná etapa

Jen něco přes dva měsíce vydržely plány televize Public na spojení s novým projektem. Po ukončení terestrického vysílání oznámilo vedení stanice i definitivní ukončení provozu tohoto rozporuplného kanálu. Přitom ještě v březnu ředitelka Publicu Renata Pešková v rozhovoru pro RadioTV tvrdila, že z provozního hlediska je vše v pořádku. Kde se tedy stala chyba?

Televize Public byla snad nejrozporuplnějším projektem českého trhu v posledních deseti letech. Náš trh zažil mnoho příchodů i odchodů různě silných stanic s různými investory. V roce 2002 ukončila působení ambiciozní pražská plnoformátová televize TV3, která měla za cíl přímo konkurovat Nově a Primě. K tomu jí měl pomoci silný americký fond Argus Capital. Jenže kvůli právním neshodám ohledně vysílací licence i faktu, že se televizi nepodařilo získat několik desítek volných analogových frekvencí pro expanzi terestrického vysílání byl provoz projektu ukončen již po dvou letech.

Nejen Public ale i TV3, 24cz, TOP TV nebo Z1

Dalšími o něco kurióznějšími projekty byly televizní stanice z portfolia podnikatele Miloše Červenky, který odkoupil satelitní stanici 24cz, jež se specializovala na přenosy z obou komor českého parlamentu. Následně požádal o licence na další tři stanice – publicistický kanál 24cz Plus, realitní nabídkovou televizi R1 a ženský kanál TV Ona. Mediální divize jeho developerské firmy měla následně pracovat na pěti až šesti dalších projektech. Žádný se nakonec neuskutečnil protože kvůli neshodám dvou finančníků měla být majetek vlastnické společnosti Merovingian zablokován. Firma je dnes v likvidaci.

V čerstvé paměti mají mnozí i projekt nabídkové televize TOP TV, za kterou stála Kateřina Fričová. Ta má v českém mediálním prostředí leccos za sebou a tak mnohé překvapilo, že se pustila do tak rizikového a nejistého projektu. TOP TV měla rovněž za zády poměrně bonitního investora, který to s televizním byznysem myslel vážně. Samotná televize ale nemohla ekonomicky prosperovat protože v té době se jí nepodařilo proniknout na trh terestrického vysílání, pokud nepočítáme krátkodobé působení na dvou vysílačích v Praze. Kateřina Fričová nakonec z televize odešla a přijala místo programové ředitelky České televize. TOP TV krátce nato ukončila vysílání protože se nenašel nikdo, kdo by ji koupil.

Dalším silným investorem, který se neprosadil na českém trhu byla skupina J&T, jež v roce 2008 spustila zpravodajskou televizi Z1. V té době ale na trhu už dominovala veřejnoprávní stanice ČT24. Nenaplněné ambice kombinované s ekonomickou krizí způsobily, že investor již po necelém roce ztratil trpělivost, vyměnil původní management a přeformátoval stanici na ekonomické zpravodajství. Vysílání ale bylo citelně omezeno, zpravodajství se orientovalo především na citace ekonomických informací z jiných médií případně studiové rozhovory s analytiky. V lednu letošního roku 2011 rozhodl investor nečekaně o ukončení vysílání.

Původní grafika a logo Public TV z roku 2007. Foto: archiv RadioTV

Public byla zpočátku sympatická televize

Nyní se vraťme k historii televize Public. Poměrně sympatický televizní projekt vstoupil na trh v roce 2007 do satelitních platforem i DVB-T. Televize původně v rámci několikaměsíčního zkušebního vysílání nabízela zpravodajské bloky regionálních studií RTA a do programu zařadila i dva celovečerní filmy denně – jeden v repríze, druhý v premiéře. Záhy si získala sympatie „klubových“ diváků díky hodnotné evropské produkci, kdy nabízela francouzské, italské ale třeba i polské filmy s titulky. Knihovnu pořadů budovala společně s placeným kanálem CS Film, který dodával snímky z české i slovenské produkce.

Původním konceptem Public TV měla být jistá brána k samosprávě. Televize chtěla využít výdobytků digitálních technologií a prostřednictvím zpravodajství a interaktivních služeb přiblížit dění v regionech svým divákům. Podobný záměr byl ale velice obtížně realizovatelný a nakonec se nerealizoval. Po roce vysílání nastoupila do televize nynější ředitelka Renata Pešková a ta následně přebudovala celý program. Z vysílání zmizely sympatické filmy prý kvůli finanční náročnosti. Program se stal směsicí různých typů krátkých pořadů, které vedení v souhrnu označovalo souslovím „lifestylová televize“. Ve skutečnosti ale šlo o žánrově nesouvisející pořady v mnohdy pochybné technické i obsahové kvalitě. Tu a tam si Public hrál na hudební televizi, tu a tam vysílal pro děti, v jednom momentu dokonce měl ambici působit jako dokumentární kanál.

Lifestylová televize s nejasným záměrem

V posledních několika měsících se ale nové pořady objevovaly na této televizi jen výjimečně. Když už tak šlo především o product placement nebo telenákup. Na internetu se dokonce objevil blog, který popisoval způsob nasazování pořadů do vysíláni Publicu. Stačilo si jen vymyslet koncept, najít vhodného sponzora, natočit mu defacto reklamní spot působící jako „lifestylový pořad“ a nabídnout ho vedení televize Public. To se následně postaralo o upoutávky a zařadilo pořad do vysílání. Obě strany si pak podělili případné příjmy z reklamy.

Tento koncept ale v českém prostředí nemohl uspět, zvláště když televize Public měla platit několik desítek milionů korun ročně za zemské digitální vysílání. Slovíčko „měla platit“ je zde zcela namístě protože podle dostupných informací za toto vysílání neplatila a nakonec nadělala dluhy až do výše sto milionů korun. Operátor multiplexu 3 ale nebyl jediný, kdo skončil s prázdnou. Podobně dopadli někteří externí producenti pořadů pro televizi Public.

Podle neveřejných informací se náklady na jeden dodaný pořad externí produkce pohybovaly od 15 do 30 tisíc korun. Pro jakoukoliv televizi jde o velice příznivou částku, která se vám může vrátit díky jednomu prodanému sponzorskému spotu. Televize měla ale v mnoha případech problém zaplatit i takto příznivou částku. Někteří producenti působili na Publicu „na vlastní pěst“ a jejich podnikání záviselo právě na příjmech od této televize. Pokud jim stanice nezaplatila, buďto náhle přerušili dodávku pořadů (případ magazínu Meziplyn) nebo pokud mohli, odešli se svým pořadem ke konkurenci (případ magazínu Re-Play).

Cyklotoulky – původní pořad Public TV, který v drtivé míře využíval product placement. Foto: Public

Nespokojení spolupracovníci si založili blog. Nepomohl jim.

Dalším zajímavým úkazem v průběhu života této televize byl i mediální blog Mediadnes.cz, který odkrýval pozadí Publicu. Podle dostupných informací, které ale nebyl nikdo ochoten potvrdit jinak než mimo záznam, přispívali nespokojení spolupracovníci Publicu právě na tento blog s cílem informovat o nepříznivé situaci v televizi. I když blog přinášel spekulace i z jiných oblastí mediálního trhu, jeho převážnou náplní byly právě články o Publicu. Informace o konkrétních problémech se průběžně objevovaly v posledním roce. První zmínka o možném krachu padla již v březnu roku 2010.

Vedení televize ale jakékoliv problémy odmítalo s tím, že jde o běžné provozní starosti a své závazky průběžně hradí. Ředitelka televize Renata Pešková několikrát zopakovala, že televize hodlá dostát všem svým závazkům. Je ale jejím právem ukončit spolupráci s některými producenty a nahradit je jinými.

Pohledávky skupuje společnost Altea

Koncem února letošního roku se objevila informace, že pohledávky provozovatele i servisní společnosti začala ve velkém skupovat společnost Altea. Někteří bývalí producenti nebo dodavatelé tímto způsobem řešili svůj problém s neproplacenými fakturami. Public tak měl proti sobě silného soupeře se stejně silnou vůlí tyto pohledávky vymáhat. Před třemi měsíci tak začalo být jasné, že vedení televize bude muset nějakým způsobem reagovat. Majitelé licencované společnosti TotalPress, která držela vysílací licenci TV Public, ji následně poslali do insolvence. To všechno se odehrálo začátkem dubna a společnost tehdy podle insolvenčního rejstříku dlužila svým věřitelům přes 134 mil. korun.

Ředitelka projektu Renata Pešková ale byla podle svých mediálních vyjádření i nadále „v klidu“ a ujišťovala všechny, že Public jako takový nekončí, jen bude dodávat své pořady jiné nejmenované televizi. Mělo dojít ke spojení s někým, kdo má nárok na terestrickou vysílací licenci. Takových společností je na českém trhu několik počínaje televizí Pohoda Radima Pařízka přes projekt TV7 podnikatele Jaroslava Berky nebo Febio TV Fera Feniče. Ani jeden z těchto podnikatelů se ale k budoucí spolupráci se servisní organizací TV Public nehlásil.

Takhle vypadá konec „televize o nás“. TV Public včera ukončila vysílání. Koláž: RadioTV

Nepřekvapivý konec a nesplněné plány

Včerejší definitivní konec vysílání televize Public tak nebyl nikterak překvapivý a již delší dobu se zdál být neodvratný. Ve včerejší tiskové zprávě se už vedení televize nijak nezmiňuje o spojení s novým televizním projektem, ani nenaznačuje žádnou budoucnost. Paradoxem přitom je, že ještě letos v březnu, těsně před vyhlášením insolvence měla ředitelka Pešková smělé plány. Konkretizovala je v březnovém rozhovoru pro server RadioTV, který jsme ale nikdy nepublikovali. Důvodem bylo právě vyhlášení insolvence. Tento krok totiž prakticky popřel vše, co tehdy paní Pešková v rozhovoru řekla, i když si musela být vědomá kroků, které budou záhy následovat. Mimo jiné se netajila tím, že v příštím roce dosáhne Public podíl čtyř procent na trhu, což byla z dnešního pohledu utopie.

Zmíněný rozhovor na RadioTV tak nikdy nevyšel protože nebyl relevantní. Pokud ale bude o něj mezi našimi čtenáři zájem, můžeme jej v příštích dnech publikovat jako odkaz na nesplněné plány televize Public. Zde už patří slovo vám, milí čtenáři. V diskusi pod článkem se můžete vyjádřit, co byste ještě rádi věděli o televizi Public.