V našich vzpomínkách na televizní vysílání před rokem 1989 dominují především dva kanály Československé televize. Právě na tyto dva programy byla odkázána většina diváků v bývalé ČSSR. Od první poloviny osmdesátých let se k nim ale postupně začal přidávat program třetí. Na tomto programu byste ale češtinu, nebo slovenštinu hledali jen těžko.
První byl dálkový příjem
Počátky vysílání Ústředního programu sovětské televize v Československu se dnes hledají jen těžko a je vlastně nejisté, kdy se poprvé v našem éteru objevil. Pokud bychom hledali první diváky sovětské televize na našem území, potom bychom mohli jít až do padesátých let, kdy bylo na některých přijímačích, při dobrých klimatických podmínkách, sovětskou televizi naladit a podle pamětníků byl její signál občas výrazně lépe sledovatelný, než signál tehdy nesměle začínající Československé televise.
Pravda, dálkový příjem nelze považovat za regulérní vysílání na daném území, takže tyto dřevní doby můžeme při hledání počátky sovětské televize u nás škrtnout. Jenže ono není tak docela jisté, kdy se Ústřední program sovětské televize poprvé objevil z vysílače stojícího na území bývalého Československa.
Jen po máločem průměrnýdivák tak toužil, jako po této znělce.
Vysílali sověti ilegálně?
Podle ověřitelných informací sice můžeme považovat za počátek vysílání sovětské televize u nás datum 7.11 1983, kdy začalo na pražské frekvenci, konkrétně na 41 kanálu UHF oficiální zkušební vysílání. Konkrétně šlo o vysílání Ústředního programu Sovětské televize v rámci zahájení testování možnosti zkušebního příjmu signálu sovětské televize z družice Stacionár – 4.
Ovšem podle jiných informací, pravda už hůře ověřitelných, bylo zahájeno šíření Ústředního programu Sovětské televize už výrazně dřív, konkrétně v roce 1968. To ovšem to mělo jít o šíření ilegální, pouze pro sovětské vojáky dislokované na našem území. Bylo-li tomu tak, potom můžeme říci, že sovětská vojska byla piráty ve všech smyslech slova. Informaci, která zmiňuje vysílání sovětské televize v ČSSR už v roce 1968, uvádí například server SvětVědy.cz:
„Počínaje invazí v roce 1968 začal rusky ilegálně vysílat v normě SECAM vysílač s dosahem hlavně v Praze. Po sametové revoluci přešel na vysílání třetího programu v normě PAL s označením OK3. Po rozdělení Československa se přejmenoval na ČT 3 a v roce 1994 začal vysílat druhý program s označením ČT 2.“ (zdroj: http://svetvedy.cz/17/)
Informace o ilegálním vysílání nepřímo podporují i informace, podle kterých si Rusové s sebou v roce 1968 přivezli vysílací techniku, která mohla být později využita právě pro šíření Ústředního programu Sovětské televize. Zde už se ale dostáváme na půdu spekulací, které jsou podpořitelné pouze následující, mírně úsměvnou vzpomínkou na srpen 1968:
„Železničáři odklonili vlakovou soupravu přivážející sovětské televizní vysílací zařízení a zaměřovací vozy na zkušební okruh železnice v okolí Velimi. Tam se Sověti vozili celé dopoledne, než poznali, že krajina se stále opakuje.“ (zdroj: http://svetvedy.cz/50-let-televize-%E2%80%93-cast-iii/)
Verze téhož z roku 2010. Najít deset rozdílů se mi nepodařilo.
Sovětská televize vs. OK3 a TA3
Ani po roce 1989 ale neměly frekvence využívané pro šíření signálu sovětské televize nijak jednoduchý osud. Sice už v dubnu došlo na základě usnesení vlády k předání frekvenční sítě tehdy ještě Československé státní televizi a v květnu téhož roku se na nich začalo objevovat vysílání kanálů OK3 (v ČSR) a TA3 (v SSR), ale ještě v polovině roku 1991 byl ve využité této frekvenční sítě docela pěkný bordel. Zatím co na části frekvencí už vysílaly programy OK3 a TA3, tak část vysílačů stále ještě šířila vysílání sovětské televize. Svědčí o tom následující dokument z archivu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR http://www.psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t0920_00.htm .
OK3, neboli Otevřený kanál, nabízel divákům zdánlivě nesourodý pelmel od retlansace volně dostupných zahraničních satelitních kanálů, přes rychlodabingové skvosty, až po pořady vyráběné rychle vznikajícími soukromými produkčními společnostmi. Vzhledem k situaci v tehdejší státní, respektive veřejnoprávní televizi byl ale i takový program vlastně malým zázrakem.
Mezi lety 1990 a 1993 se totiž bývalá státní televize postupně rozdělila celkem na tři subjekty. Na Československou státní televizi, která zajišťovala vysílání federálního programu F1, na Českou televizi, která zajišťovala vysílání českých národních programů ČTV a OK3 a na Slovenskou televizi, která zajišťovala vysílání slovenských národních programů STV a TA3. Vzhledem k tomu, že tyto tři instituce využívaly stejné budovy, byla situace mírně řečeno poněkud nepřehledná.
Po rozdělení Československa se na krátkou dobu změnila identifikace programu z OK3 na ČT3. Od roku 1994 až do ukončení analogového vysílání potom tuto frekvenční sít, která byla postupně posilována, využívala ČT pro kanál ČT2. To už je ale trochu jiný příběh.
(Kromě zdrojů uvedených v textu byly použity informace uveřejněné na serveru Louč.cz http://www.louc.cz/03/950310.html. Inspirací k vytvoření článku se stala diskuse na serveru Fortifikace.net http://forum.fortifikace.net/viewtopic.php?t=1171&highlight )
