Všechno začalo 31. prosince 1990. Tehdy se na frekvenci 99,7 MHz bez jakéhokoli povolení ozvalo první vysílání – tehdy ještě Radia Podzemí. Podzemí proto, že skromné vysílací pracoviště se nacházelo skutečně v podzemí, konkrétně ve sklepě rodinného domku v českobudějovické Jírovcově ulici, pár kroků od regálů s kompoty a zavařeninami. Radio Podzemí bylo vůbec první soukromou jihočeskou rozhlasovou stanicí. Její legální provoz odstartoval 1. 7. 1991. Tímto dnem se začala psát historie Rádia Faktor.
Po prvním zastavení v chebském Rádiu Egrensis se vydáváme dále na pouť po rozhlasových stanicích, které slýcháváme v éteru už od počátku 90. let. Z Chebu nabíráme směr jihovýchod, letíme přes lázeňská vřídla Mariánských Lázní, v Plzni nasáváme vůni sladu, kocháme se Píseckými rybníky, když náhle se objeví silueta JE Temelín a bíle oděný hrad Hluboká – to je pro nás signálem zbrzdit … Zastavíme se u českobudějovické Černé věže, odsud je to už jen pár metrů, stačí projít uličkou, přes park, přechod pro chodce a zabočit do ulice U tří lvů a transparent natažený nad vaší hlavou přes celou ulici vám vše prozradí…
Řada z vás jistě poznala, že naše kroky a zájem směřují tentokrát do rádia, které je denním společníkem mnoha desítek tisíc Jihočechů už 15 let – do Rádia Faktor. České Budějovice byly společně s Prahou prvním místem, kde se počátkem 90. let rozletělo prostřednictvím rozhlasových vln první nezávislé vysílání. Posluchači nenaladili na radiopřijímačích jen Československý rozhlas, ale také dnes už legendární Rádio Podzemí. Právě Podzemí bylo takovým, úřady neposvěceným, předchůdcem dnešního Faktoru – jedničky v jihočeském éteru.
„Na začátky nelze zapomenout! Po revoluci jsem seděl v OF v Českých Budějovicích a také jsem se motal v jihočeském studiu Českého rozhlasu, kde jsme se snažili dělat hudební pořady. Velmi brzy jsem se dostal do sporů s tehdejším vedením rozhlasu, protože jsem se i v hudebním pořadu začal opírat do komunistů a to vyvolalo diskuzi s vedením. Živě si vzpomínám, jak mne napomínali (bylo to v roce 1990), že nesmím používat slovo „bolševik“, protože je prý pejorativní. Proto jsem začal přemýšlet o pirátském rádiu.
Tou dobou jsem se živil jako muzikant a skladatel na volné noze s měl jsem v našem rodinném domku poměrně dobře vybavené sklepní studio. To byl dobrý základ. Kromě toho jsem měl za souseda Tondu Coufa, také muzikanta, který pracoval v Radiokomunikacích a byl od dětství fanda do amatérského vysílání na krátkých vlnách. Tonda byl už tou dobou velkým odborníkem v oblasti vysokofrekvenčního hardware a tak jsme se jednou po cestě z hospody domluvili, že spustíme pirátské rádio. Koupili jsme výkonové tranzistory, Tonda rozebral můj starý Tranziwatt 40, který posloužil jako napájecí zdroj a na střechu jsme pověsili podomácku udělanou všesměrovou anténu. Zvolili jsme si hezký kmitočet 100.0 kHz a na Silvestra 1990 jsme spustili vysílání. Před námi tehdy začalo vysílat jen Rádio Bunkr, jinak byl tou dobou kmitočtový prostor zcela prázdný.“ Vzpomíná nostalgicky majitel a zakladatel rádia JUDr. Ladislav Faktor a dodává:
„Nejhezčí a také nejsvobodnější byl první rok vysílání. Nově vzníkající úřady teprve hledaly svou pozici ve vznikající demokracii a úředníci měli dost svých existenčních starostí, takže se nedalo mluvit o jakékoli regulaci. Rádio si okamžitě získalo obrovskou oblibu mezi lidmi – mělo tehdy velice silnou veřejnoprávní funkci, protože mladí moderátoři komunikovali velmi svobodně s posluchači a dali jim šanci účastnit se živě vysílání. Hledali jsme ztracené psy, klíče, fajfky (skutečně jsme prostřednictvím rádia našli ztracené dýmky pana Voleníka, šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu) ale hlavně jsme bez cenzury vysílali názory posluchačů na věci veřejné. Ještě ke všemu bylo vše velice zábavné a lidé nás velice podporovali. Chuť se vším praštit? Takhle daleko jsem se nikdy nedostal. Samozřejmě v průběhu šestnácti let vysílání přisly nejrůznější problémy. Nejsložitější bylo akceptovat nápady politiků, kteří se postupně do vysílání začali montovat. Vznikla první legislativa a tak, jak je ve zdejším kraji zvykem, původní svobodu ve vysílání se zákonodárci pokoušeli nějak „uchopit“. Nejsem si vůbec jist, že se jim to vždy povedlo. S některými takto vzniklými regulačními prvky jsem se dosud nebyl schopen ztotožnit.“
1. července 1991 se nad Českobudějovickem poprvé legálně rozletěly vlny o kmitočtu 99,7 MHz první jihočeské soukromé stanice – Rádia Faktor. Rádio začínalo s frekvencí 99,7 pod kterou mají dnes českobudějovičtí zakódován Faktor 2 respektive dnešní rádio Gold. Na této frekvenci rádio vysílalo tři roky a 3 tři dny. 5. prosince 1994 již Fakor vlastnil „regionální“ licenci a odstartoval vysílání na dnes notoricky známé vlně 104,3 z úpatí hřebenu Kluku jižně od Českých Budějovic. Možnost poslechu jiné než veřejnoprávní stanice tak dostala většina Jihočechů. Během 11ti let trvajícího sporu o Kleť se rádio Faktor snažilo absenci tohoto vysílače vynahradit tzv. dokrývacími kmitočty – pro Kaplicko (87,6), Písecko (93,6), Český Krumlov (88), Tábor (88) a Pelhřimovsko (98,3). Právě tyto dokrývačky se staly pro řadu odpůrců rádia po spuštění Kleti v roce 2005 doslova „trnem v oku“ – a co na to Ladislav Faktor: „A dokrývací kmitočty? Ty jsou stejně nutné, protože v údolích, kde jsou umístěny, není ani signál z Kleti dostatečný.“
Faktor je zkrátka na jihu Čech pojem. Ovšem již nějakou dobu nese Rádio Faktor ve svém názvu jedno přízvisko – „HIT“, čili Hitrádio Faktor… Co vedlo majitele k tomu, že přešel na formát Hitrádia? Kupříkladu na Táborsku totiž může člověk naladit to samé v podání tří rádií – FM Plus, Faktoru a Vysočiny. To řadu lidí odradí a vyhledá stanici, která je „svá“. To už je má další otázka směrovaná na Ladislava Faktora.
„Mám z formátu Hitrádia radost. Přesně stejnou obavu jsem měl taky, ale vůbec se nepotrvrdila. Je to proto, že jsme dál výsostně jihočeské rádio. To je dané lidmi, zprávami, obsahem veškerého mluveného slova a komunikací s posluchači. Kdo se cítí jihočechem a chce žít s námi v našem kraji, chce vědět, co se u nás děje, projet v pohodě zácpami atd., ten si nás naladí. Kromě toho poslouchá hudební proud, který je konkurenceschopný.“
„Původní českobudějovická frekvence 99,7 FM , byla na dobu od 20.listopadu 1995 do 21.února 2002 Radiem Faktor 2. 22.února 2002 nastala další proměna tohoto populárního kmitočtu. Vysílat tady začalo Radio GOLD. To se profiluje jako metropolitní rozhlasová stanice pro České Budějovice se zlatými hity. Trojici rádií spojených se jménem Faktor doplňuje Eldorádio. Vysílat začalo 8. března 1997 a v současné době přináší posluchačům ve svém druhém licenčním období program zaměřený na folk a country na frekvenci 88,4 FM. V současné době provozujeme též sedmihodinové vysílání na frekvenci 88.0 FM z lokálního táborského studia.“ Tolik webové stránky rádia.
„Faktor 104,3“ ale něco říká nejen Jihočechům – kauzu okolo lokality a kmitočtu, která se táhla řadu let, zaznamenala díky zájmu televizních stanic celá Česká republika. Ve zkratce šlo o to, že rádio Faktor mělo zájem vysílat z o mnoho výhodnější Kleti vysoké přes 1000 metrů. Ovšem narážela na úřadech a především na tom hlavním – Českém telekomunikačním. Důvod? Rušení letového provozu. Rádiu tak zbylo několik možností – buďto boj vzdát, vyhlédnout si jiné místo anebo hledat další možnosti. Cestu na stožár Radiokomunikací měl ale zavřenou a stavba nového stožáru byla (pro nás milovníky jižních Čech asi díkybohu) zamítnuta. Faktor proto zvolil třetí možnost. Východisko se totiž našlo v podobě nejstarší kamenné rozhledny v Čechách.
„Vysílat z Kleti byl od začátku sen. Když se teď podívám zpátky, bylo velkou chybou, že jsem v roce 1991 prostě nevzal bagr a nevykopal na Kleti základ pro stožár. Tehdy by mi všichni ještě zatleskali, jenže já přemýšlel jinak. Strašně jsem se těšil na to, že konečně budeme žít v právním státě, že bude všechno osvíceně fungovat, všichni budou slušní atd. V nadšení z toho, že jsou komunisti na kolenou jsem si tehdy naivně myslel, že to tak už vydrží. To byla fatální chyba a pak mi trvalo 11 let (slovy jedenáct let), než jsem mohl legálně zapnout vysílač na této kótě. Musím se přiznat, že I přes obrovské problémy, které jsem musel překonat, mi Kleť dělá radost.“ říká Ladislav Faktor.
Od roku 2005 tedy Faktor vysílá z rozhledny, která zároveň Ladislavu Faktorovi patří. Nedá mi to tedy se na závěr nezeptat, jaká je budoucnost této překrásné stavby – budou mít výletníci možnost se rozhlížet po celých jižních Čechách a někteří z nich dalekohledy pozorovat i vrcholky Rakouských Alp i nadále z nejstarší kamenné rozhledny v Čechách, která do dneška nese označení po slavném Rakouském císaři?
„Narodil jsem se a vyrostl na jihu a Kleť je pro nás něco jako svatá hora. S tím jsem k tomu od začátku přistupoval. V současné době probíhá v horské chatě kompletní rekonstrukce a asi tak za rok bude otevřeno. Nebude tam žádný nóbl hotel, ale zase jen horská chata s moderní restauraci a ubytováním. Rozhledna přijde na řadu hned na jaře. Počítám s její rekonstrukcí a také s tím, že unikátní výhled, který poskytuje bude dělat radost všem, kteří ji navštíví.“
Končí na závěr optimisticky JUDr. Ladislav Faktor – majitel stejnojmenného ráda, jež jsme si dnes v kostce představili.
