Jaromír Ostrý si v posledním roce užil řadu změn. Programový ředitel ČRo Brno byl počátkem loňského roku jmenován programovým ředitelem celého Českého rozhlasu a koncem roku se do Brna opět vrátil, aby kromě vedení programu ČRo Brno nastoupil také do funkce šéfa Centra regionálního rozvoje, který má mimo jiné na starosti přípravu projektu společného nočního vysílání regionálních stanic.
Můžete uvést nějaké informace k společnému nočnímu vysílání regionálních stanic?
K rozjezdu společného nočního vysílání regionálních stanic Českého rozhlasu dojde od dubna tohoto roku. Částečně mimo tento projekt zůstane Regina, která přece jenom oslovuje pražské publikum. Ale i zde chystáme hlubší spolupráci. Cílem je, aby regionální stanice měly větší prostor pro vzájemnou spolupráci. A nejenom v noci. Jde nám také o to, aby především ty rodící se regionální stanice, kde je samozřejmě míň zaměstnanců a někteří z nich ještě nejsou ještě zkušenými rozhlasovými tvůrci, tak aby dostali příležitost pracovat na něčem náročnějším, na tom se učit, za přátelské pomoci těch, kteří rádio dělají (a úspěšně) již delší dobu.
V loňském roce jsme rozjeli společný projekt, který se jmenuje „Česko, země neznámá“ a každá regionální stanice, dokonce i ty nejmenší, párkrát za rok vytváří svůj příspěvek pro tento cyklus. Jde o dokument, nebo spíše dokumentární reportáž, čili už relativně náročný rozhlasový útvar. Pokud chceme, aby podíl regionální tvorby na celoplošných stanicích ČRo stále stoupal, a my chceme, musíme vytvořit prostor pro výchovů rozhlasových tvůrců. Redaktorů, režisérů, herců, apod. Ty tradiční stanice jako Brno, Ostrava, Olomouc, Budějovice, Plzeň, Hradec Králové, to umějí a dělají, ale musíme vytvořit podmínky, aby i v Jihlavě, v Pardubicích, v Ústí nad Labem, v Liberci, v Karlových Varech, ve Zlíně, jsme byli schopni v průběhu roku 2007 natočit kupříkladu četbu, náročnější dokument, pásmo… Pro mě (původní profesí rozhlasového režiséra) je hodně důležité, aby se naučili i herci místních divadel chodit do toho rádia a aby místní tvůrčí osobnosti k nám nechodili jen jako hosté pořadů zvát na různé kulturní akce, ale aby náročnější rozhlasová tvorba přímo v tom regionálním rozhlase vznikala.
A nějaká konkrétnější představa?
Předpokládám, že úplný začátek bude trošku hledání, protože chceme vytvořit něco, co bude odlišné od toho, co dnes vysílá Radiožurnál, Vltava či Praha , čili chceme vytvořit něco, co rozšíří programovou nabídku pro posluchače veřejnoprávního rozhlasu v nočních hodinách. Zlepší naši službu. Předpokládáme, že tam bude víc archívní a později i původní a premiérové zábavy, chystáme kontaktní pořad před půlnocí pro nespavce. Důkladně provětráme náš hudební archív – dojde na záznamy koncertů nejrůznějších žánrů – od populární hudby, přes folk a folklór, až po jazz. Od Porty, přes Strážnici až po Jazzové festivaly. V praxi program bude vypadat tak, že každá regionální stanice bude vysílat svůj program do 22:00, společná noc začne ve 22:00 a skončí v 5 hodin ráno. Stanice budou mít možnost se individuálně odpojit pro svůj vlastní program – přímý přenos místní akce, nepřetržité vysílání v případě povodní, apod.
Odkud se bude vysílat?
Je důležité říct, že celý noční program, včetně zpravodajství, bude odbavován z ČRo Brno. Je to pro nás v Brně velká pocta a také pochopitelně velká zodpovědnost. V Brně také sídlí Centrum regionálního rozvoje, které je jakýmsi převodníkem a inspirátorem všech společných programových projektů. Chceme se vrhnout také na vzdělávání regionálních rozhlasáků – moderátorů, zpravodajských a publicistických redaktorů, chceme hledat talenty v oblasti slovesné i hudební tvorby.
Půjdou do toho od začátku všechny regionální stanice?
Mají svobodnou volbu, ale myslím si, že je to lákavá nabídka. Pro všechny z nás je to šance.
Jak hodnotíte čerstvé výsledky poslechovosti? Za Brno, i za celý Český rozhlas, jehož jste byl v měřeném období programovým ředitelem…
Je potěšitelné, že ČRo Brno se vrací do úspěšných čísel. Samozřejmě, že mě netěší propad ČRo 1 – Radiožurnálu, ČRo 2 – Praha taky malinko klesla, ale tam nové schéma vlastně vstoupilo do hry až od ledna roku 2007, čili hodnotit budeme až za nějaký čas. Radost mám z Českého rozhlasu 6, drží si návrat k posluchačům nad 30 000.
ČRo 1 – Radiožurnál, to je složitý oříšek. My jsme s Janem Pokorným debatovali zejména o podobě zpravodajského formátu, o způsobu moderování. Myslím si, že máme stejný názor – najít pravou míru skloubení strohých informací a pohodového projevu moderátorů. A pak samozřejmě je tu otázka hudebního formátu.
Já si osobně myslím, že by se programová struktura Radiožurnálu měla poněkud zjednodušit. Těch informací ze všech stran padá na lidi moc. Je třeba vzít v úvahu fakt, že lidé kombinují nejrůznější média, noviny, rozhlas, televizi, Internet, a také proto si myslím, že by bylo dobré, aby jednoho dne vznikla celoplošná zpravodajsko-publicistická stanice bez hudby, a pak by se vytvořil trošku volnější prostor pro Radiožurnál.
Jak hodnotíte první rok vašich digitálních stanic?
Myslím, že nikde na světě nemohli počítat v prvních letech digitalizace s velkými posluchačskými zisky. Nejsou ani v Anglii. Na rozdíl od BBC jsme do digitalizace neinvestovali tolik prostředků. Digitalizace je vklad do budoucna. Ale i v budoucnosti bude na jedné straně skupina těch aktivních, kteří si budou vyhledávat svůj program, třeba formou podcastingu, ale velká bude skupina i těch, kteří dají přednost tomu, aby se jim program servíroval, aby je tvůrce překvapil svojí nabídkou. Prostě, tak to funguje v každé lidské činnosti. Někteří jsou aktivnější a my ostatní pasívně přihlížíme.
A s podobou těch nových stanic jste spokojen? Myslíte si, že jdou správnou cestou?
D-dur je nízkonákladová stanice tzv. vážné hudby a myslím si, že pro milovníky vážné hudby je to bezesporu zajímavý projekt. Český rozhlas Leonardo bych nazval pracovně The best of Czech Radio. Čili to nejlepší z Českého rozhlasu, počínaje Meteorem a Toulkami českou minulostí z ČRo 2 – Prahy, ale také z Vltavy a z Radiožurnálu. A samozřejmě pořady popularizující vědu jsou velmi důležité, ale i tady podle mě čeká tvůrce velké přemýšlení o tom, jakým způsobem oslovit publikum. Protože povídat o vědě, vytvářet pořady o vědě, to bezesporu znamená najít takovou formu, která zaujme běžného posluchače. To je úkol médií obecně. Těžko můžeme nahrazovat nějakou vědeckou komunitu. Vědci jsou proto, že té věci dobře rozumějí. My jí tak dobře nerozumíme, my spíš hledáme nějaké mosty k porozumění.
Pak je tu Rádio Česko. Rádio Česko je vynikající projekt, který má ovšem jednu slabinu. A to je vysílání 2 x 3 hodiny. My vlastně nutíme posluchače hledat si každý den tři hodiny dopoledne a tři hodiny odpoledne, aby si tuto stanici poslechl. A to je přetěžký úkol. Ale jako počátek něčeho velkého, něčeho, co jednou přijde a bude to celodenní celoplošná zpravodajsko-publicistická stanice, je to výborná věc.
Z různých stran prosakují informace, že možná dojde k optimalizaci kmitočtů Českého rozhlasu, podobné signály se objevily i z ČTÚ, víte o tom něco bližšího?
To je evergreen, stále se opakující píseň. Něco jiného je, co se píše v médiích, a pak když dostanete do ruky nějaký ten odborný materiál… To je zase trošku jiný svět. Vím, že i Český rozhlas se touto problematikou intezivně zabývá, a myslím si, že se v tom chová velmi uvážlivě.
Je to tedy velmi složité a v tom bych ocenil vedení Českého rozhlasu, že skutečně jde do těch věcí rozvážně. Protože obdobně jako v programu, udělat nějaký ostrý řez – a můžete to mít tisíckrát vyzkoušeno, není jednoduchné. Člověk prostě potřebuje mít nápad, pak ho musí namodelovat, nechat ho uzrát a zvážit všechna pro a proti , protože rozhlas, a televize taky, je živý organizmus a stačí udělat pár změn a je to nevratné.
V druhé části rozhovoru s Jaromírem Ostrým hovoříme o pilířích úspěchu ČRo Brno, budoucnosti regionálních stanic a plánech exministra kultury na spojení Českého rozhlasu a České televize do jedné veřejnoprávní instituce. Přečtěte si ve středu 28. března.
