BBC a ČRo Česko – jak zachránit spolupráci?

Celkem dvanáct frekvencí, které drží pohromadě rozhlasový trh. I taková by mohla být charakteristika frekvenční sítě, kterou používá BBC pro vysílání v České republice. Právě u této sítě totiž platí pravidlo, lépe veřejnoprávní rádio, než komerční konkurent. Jenže tomu může být už brzy konec, a pokud vysílání BBC v Česku skončí, dopadne tento fakt tvrdě na celý rozhlasový trh.

I veřejnoprávní může být někdy soukromé

Když se BBC rozhodla v rámci šetření omezit zahraniční vysílání a došlo i na její českou redakci, zachránil situaci Český rozhlas a jeho projekt Rádia Česko. Právě dohoda mezi BBC a Českým rozhlasem o sdílení frekvenční sítě BBC umožnila, aby byly na jedné straně naplněny podmínky licence, které obsahovaly bod vysílání v českém jazyce, a BBC získala v ČRo partnera, který platil část provozu vysílačů. Na straně druhé získal ČRo možnost analogově šířit program Rádia Česko Jednoduché, prosté a funkční.

Český rozhlas i BBC by v této spolupráci rádi nejen pokračovali, ale ještě raději by ji rozšířili. Myšlenka byla dokonce taková, že by se právě vysílání Rádia Česko na frekvencích BBC změnilo v Peterem Duhanem vytouženou stanici mluveného slova. Jenže, to by se v mezičase nesměl změnit zákon. Současná podoba zákona o rozhlasovém a televizním vysílání v sobě totiž má jednu logickou, ale pro BBC a ČRo nepěknou podmínku. Soukromý vysílatel, a tím je v České republice i BBC, nesmí přebírat program od vysílatele ze zákona.

Jde vlastně o situaci paradoxní, konec konců, vždyť BBC je evropským synonymem veřejnoprávnosti, ovšem v ČR je její licence stejného druhu jako licence Fajn Rádií, Evropy 2, nebo Rádia Impuls. Jde o licenci pro soukromého, komerčního provozovatele vysílání. Z toho všeho ovšem vyplývá jediné. Pokud by chtěla BBC i nadále zůstat na tuzemském trhu, nemůže se už nadále spoléhat na přebírání vysílání veřejnoprávního Rádia Česko. Musela by kvůli vysílání v češtině obnovit svou českou redakci, případně začít přebírat program komerčního provozovatele a především, musela by opět začít platit veškeré náklady na provoz vysílačů. To je ale přesně to, co BBC udělat nechce a nejspíš neudělá. Její konec a uvolnění kmitočtové sítě by ale mohlo způsobit víc problémů než užitku.

Zatím ještě i analogově, ale brzy může být už jen digitální. (foto: ČRo)

Rozhlasový trh si další komerční síť nemůže dovolit

Ještě před patnácti lety by byly frekvence BBC vítanou možností jak dostat novou stanici do éteru a většina broadcasterů by za ně dala, když ne přímo duši, tak alespoň pravou ruku. Síť zasahující celkem dvanáct velkých měst je totiž v FM pásmu unikátní. Před patnácti lety ale vypadal rozhlasový trh trochu jinak než dnes. Kromě celoplošných hráčů a několika multiregionálních stanic na něm byla i řada malých, regionálních, ba dokonce i lokálních broadcasterů. Zasíťování na většinu stanic teprve čekalo a především, rozhlasový trh a tedy i prostředky a chuť investovat u velkých a středních hráčů stále rostly.

Dnes se celý trh nachází v situaci naprosto odlišné. Pokud bych jej měl nějak charakterizovat, výstižná slova by byla rozdělený a na první pohled stabilizovaný. Prim dnes hrají jednotlivé mediální skupiny, solitérů je málo a jejich význam z hlediska trhu není velký. Toto rozdělení trhu s sebou ale přináší i riziko jeho snadné rozkolísatelnosti.

Právě jeho sloučení do velkých mediálních skupin, které bylo velmi rychlé a finančně náročné, v kombinaci s celosvětovou ekonomickou krizí, která snížila prostředky vynakládané na reklamu, si dnes vybírá svou daň. Valná většina broadcasterů se tak ocitla v situaci, kdy je tíží velké investice z posledních patnácti let na straně jedné a snižující se příjmy z reklamy na straně druhé. Takovou situaci ještě lze překonat, ale pouze v případě, kdy se na trhu neobjeví žádný výraznější výkyv v podobě nového hráče, výrazného posílení některého ze stávajících hráčů, nebo nutnosti nenadálé investice.

Změna zákona o ČRo, nebo obchod

Pokud by se stalo a frekvenční síť BBC šla do licenčního řízení, téměř žádný ze stávajících broadcasterů by si nedovolil se podobného řízení nezúčastnit. Možnost navýšení podílu na trhu a naopak riziko, že by navýšil svůj podíl na trhu konkurent, by byla jasnou volbou proč se licenčního řízení zúčastnit. Jenže získání frekvenční sítě by mohlo být pro některé broadcastery paradoxně stejnou pohromou jako její nezískání. Nové frekvence, neřkuli nový rozhlasový projekt, by znamenal nemalé náklady i pro stávajícího vysílatele a právě náklady a investice jsou tím jediným, co vysílatelé nepotřebují. Návratnost se totiž u rozhlasových projektů pohybuje spíš ve středně a dlouhodobém horizontu a to je v současné ekonomické situaci až příliš rizikové.

Řešením, pro všechny ideálním, by bylo, kdyby se podařila rychlá změna zákona o Českém rozhlasu. Pouze ta by totiž mohla současné frekvence BBC dovést do veřejnoprávní náruče. Došlo by tak k zachování statutu quo, kdy by se frekvence nedostaly do komerční sféry. Bohužel, legislativní proces je natolik zdlouhavý, že rychlá změna zákona není reálná.

Existuje ale ještě jedno, i když pravda trochu krkolomné řešení. Pokud už BBC nemůže přebírat program od ČRo, mohla by jej nakupovat. Pochopitelně, že by muselo jít o nákup, který by ve výsledku neznamenal pro BBC finanční závazky, spíš by řekněme mohl celý obchod probíhat na základě nějaké formy informační výměny, ale řešení by to bylo. Šlo by pravda o chytrohorákovské obcházení zákona, ale v tomto případě by si to zákon i celkem zasloužil. A skoro bych se vsadil, že by proti tomuto obchodu žádný z broadcasterů neprotestoval.

Nešlo by pochopitelně o řešení definitivní, ale pouze a jakousi dočasnou záplatu pro případ, kdy by byla BBC donucena ukončit přebírání programu ČRo Česko. Jedině tak by totiž mohla naplnit znění licenčních podmínek o procentu mluveného slova v českém jazyce a udržet vysílání do té doby, než by se podařilo prosadit změnu zákona o Českém rozhlasu.