Ke konci března vydal Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně usnesení v řízení o dovolání ve věci platnosti respektive neplatnosti převodu obchodního podílu ve vztahu k TV Vysočina, který se uskutečnil v únoru 2002 mezi …Ke konci března vydal Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně usnesení v řízení o dovolání ve věci platnosti respektive neplatnosti převodu obchodního podílu ve vztahu k TV Vysočina (TVV), který se uskutečnil v únoru 2002 mezi příslušnými společníky společností Českomoravská televizní s.r.o. (firma TV 5, s.r.o.) se sídlem v Jihlavě (Ing. Jiří Svoboda, jakožto převodcem) a společností GIMI s.r.o. se sídlem v Českých Budějovicích (Ivo Brabec, jakožto nabyvatel), která se později stala součástí korporátního světa Regionální televizní agentury (RTA).
Neplatnosti tohoto převodu se svou žalobou z února 2005 (podanou v samém závěru obecné promlčecí lhůty) u Okresního soudu v Pelhřimově domáhala manželka Ing. Svobody, která nebyla jeho společnicí v uvedené společnosti. Jmenovaný soud tuto žalobu zamítl v polovině dubna téhož roku, načež se žalobkyně dále odvolala ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který v řízení u své expozitury v Táboře rozhodnutí prvoinstančního soudu změnil, když vyslovil neplatnost předmětného převodu obchodního podílu.
Na to podal nabyvatel tohoto podílu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který rozhodnutí táborské expozitury zrušil a postoupil věc sice zpět k projednání Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ale jakožto soudu příslušnému v první (nikoli v druhé – a tedy odvolací instanci), když ve svém řízení o dovolání shledal věcnou nepříslušnost obou předchozích soudů, kterou zdůvodnil tím, že k rozhodnutí už v první instanci nebyl věcně příslušný Okresní soud v Pelhřimově, ale správně měl být příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích (ve smyslu ust. § 9 o.s.ř.).
V uvedeném smyslu se nejedná o záležitost nijak nestandardní, neboť soudy vždy zkoumají nejprve procesní stránku věci. A protože proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydanému v této věci není přípustný opravný prostředek, vrací se věc (jak se říkává) znovu na začátek. Ale nyní již před Krajský soud v Českých Budějovicích, který je správně věcně příslušný k řízení v dané obchodní věci a nikoli před Okresní soud v Pelhřimově, kam původně manželka Ing. Svobody svou žalobu nesprávně podala (a tento soud měl následně v přípravném řízení vyslovit svou věcnou nepříslušnost). A tak ačkoli i v odvolacím řízení u táborského soudu došlo k rozhodnutí ve věci, nic se v ní na základě usnesení Nejvyššího soudu v Brně nemění.
Aktuálně je tedy TVV stále součástí RTA, majitelem obchodního podílu z předmětné smlouvy o jeho převodu je stále Ivo Brabec a ten je zároveň i jednatelem společnosti GIMI, coby provozovatele příslušného regionálního vysílání s licencí (pod hlavičkou TVV). „Drobnou“ vadou na kráse v celé této věci je však skutečnost, že společnost GIMI nemohla svá práva provozovatele uvedeného vysílání vykonávat, a to od rozhodnutí táborského soudu, čili k dnešnímu datu už zhruba po dobu jednoho roku, což v branži televizního vysílání (byť i „jenom“ regionálního) už něco znamená.
A to nemusí být řeč například pouze o ušlých ziscích z reklamy a souvisejících újmách. V uvedeném směru na úseku úpravy řádných poměrů v rámci regulace vysílání je tedy nyní zřejmě příslušná i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta by v uvedených souvislostech k dané záležitosti patrně mohla zaujmout příslušné stanovisko následně po obdržení již shora zmíněného usnesení Nejvyššího soudu.
