RadioTV zveřejňuje kandidátskou úvahu Václava Kasíka, se kterou zvítězil ve výběrovém řízení o funkci generálního ředitele Českého rozhlasu.Kandidátská úvaha uchazeče o funkci generálního ředitele Českého rozhlasu a současně vítěze výběrového řízení Václava Kasíka, který byl Radou ČRo zvolen do finálového kola. Za poskytnutí úvahy k zveřejnění panu Kasíkovi děkujeme.
Je jaro roku 2005 a Českému rozhlasu je 82 let. Před osmdesáti dvěma lety bylo zahájeno pravidelné vysílání. Byl to krok epochální, kterým se původní technická atrakce přeměnila na každodenního všudypřítomného průvodce, bez něhož by si většina z nás uměla jen těžko představit obvyklý den současného života. Počátkem devadesátých let bylo rozhodnuto, že v České republice bude zaveden tzv. duální systém mezi provozovateli rozhlasového vysílání. Dnes, kdy je tento systém rozvinutý a usazený, máme zhruba sedm desítek soukromých rozhlasových stanic a veřejnoprávní Český rozhlas zřízený zákonem 484 z roku 1991.
Český rozhlas je dnes stabilní, ctihodná instituce, která vysílá na svých šestnácti stanicích, k čemuž využívá všechna pásma kmitočtových přídělů od dlouhých vln až po oblast FM(VKV). Je to médium, které má obrovský kredit. Poslání vymezuje zákon 484/1991 Sb., a současně jiný zákon (252/1994 Sb.) určuje a zabezpečuje finanční zdroje nezbytné pro chod a rozvoj Českého rozhlasu. Obě zmíněné zákonné normy jsou dnes v procesu příprav na dosti zásadní změny. Tento stav zmiňuji vzhledem k tomu, že v obou zákonech existují místa, která přímo ovlivňují tep této veliké a významné instituce. Znamená to současně, že péče o legislativu týkající se Českého rozhlasu je nesmírně důležitý úkol, který vedení instituce musí vnímat s mimořádnou naléhavostí.
Další velmi důležitý moment je ochránit stabilitu instituce, která je mimo jiné závislá i na nezbytné míře názorové shody v pohledu na vhodnost současného uspořádání a rozložení sil v rozhlasovém prostředí. Nabyl jsem přesvědčení, že stav, ve kterém se pozice veřejnoprávních médií u nás nyní nachází, skýtá perspektivu dobrého a současně i požadovaného vývoje. Je přirozené, že musíme ctít jisté normy, které nás opravňují pobývat v rodině evropských zemí tvořících různá seskupení podle cílů, které byly při vzniku těchto společenství vytčeny do popředí. Krom jiného lze pozorovat a následně i ctít vztahy zemí se slučující se kulturou. V návaznosti na předchozí věty musím připomenout, že pro veřejnoprávní médium v České republice je velice důležitá tzv. Amsterodamská smlouva z roku 1997. Ta vepsala do Smlouvy o Evropském společenství článek, který potvrzuje, že služby ve veřejném hospodářském zájmu (sem vysílání Českého rozhlasu jednoznačně patří) mají důležitou roli v podpoře regionální a sociální soudržnosti. Podle článku 16 téže smlouvy musí být takové služby provozovány v prostředí a v podmínkách, které jim umožní výše uvedený účel plnit. Všechny tyto zdánlivé samozřejmosti uvádím z toho důvodu, že se často dostávám do situací, ve kterých musím obhajovat samotnou existenci veřejnoprávních médií. O nezbytnosti plnohodnotně fungujícího Českého rozhlasu jsem jednoznačně přesvědčen. I kdyby vývoj v budoucnu ukázal, že příchod nových technologií význam rozhlasu zmenšuje, přesto se budu snažit, aby si dostatečné množství lidí u nás uvědomilo následující. Byla to právě Česká republika, kde bylo zahájeno pravidelné rozhlasové vysílání na kontinentu jako první. Český rozhlas má díky zcela specifickým historicko-kulturním a politickým okolnostem výjimečné postavení a lidmi je vnímán v širokých souvislostech jako významná národní instituce, která v kritických okamžicích novodobé historie českého národa sehrála obrovskou roli. Poslání Českého rozhlasu je pro současnost i budoucnost mimořádně důležité, neboť se stará kromě služeb na první pohled zřejmých i o kultivaci společnosti, výchovu k občanství a připomíná národní tradice. Veřejná služba, kterou Český rozhlas poskytuje, je veřejností financována a zpětně veřejností kontrolována. Zajišťuje občanům přístup k informacím, vzdělání a kultuře.
Tolik několik úvodních vět, poznatků a zásad, které rámují v hrubých rysech postavení Českého rozhlasu, druhého nejstaršího elektronického média v Evropě. Je to nadčasová instituce se zcela nevšedním a v dnešní době ojedinělým posláním.
Zadání mi ukládá dotknout se instituce jako celku, připomenout priority z hlediska současnosti a následného vývoje. Důraz kladu na část týkající se sepětí techniky a programu. Zcela záměrně téměř minu finance, neboť v Českém rozhlase jsou pouze prostředkem k dosažení věcí, nikoli cílem. (Prosím – nezaměňujme se systémem financování, který naopak rozvedu později.) Tím se Český rozhlas zásadně liší od drtivé většiny podniků, firem či institucí u nás. Navíc jsme v předchozích letech dokázali, že s penězi zacházet umíme. Odborníci často udiveně oceňují, kterak Český rozhlas s klesajícími (nezaviněně) výnosy nekrátí program, udržuje špičkovou techniku a buduje nová studia.
Technika a lidé
Následující vývoj rozhlasového vysílání a tedy i vývoj samotného Českého rozhlasu lze do značné míry posuzovat s ohledem na rozvoj technologií, které jsou pro dnešní praxi v rozhlase obvyklé, a se způsoby využívání různých systémů, které jsou uplatňovány na cestě „od mikrofonu k posluchači“. Lze říci, že v dnešní době vše, co závisí na technice, je v zásadě dostupné, a když ne ihned, pak v čase, který lze ovlivnit. Je jen otázkou, kolik jsme schopni na řešení daného zadání, někdy i pouze přání, uvolnit vhodně nasměrované energie. Takovýto nejednoznačný a nepřesný obrat jsem použil záměrně, neboť si vytvářím prostor i pro účinky financí, které často výše popsané zacházení s energií zprostředkovávají. Je zřejmé, že přiměřený dostatek financí posouvá vývoj požadovaným směrem a tempem. Současně víme, že nástupu nových technologií nelze čelit, i když pomocí těchto jest nám současně vnucen jistý, někdy až zbytečně zrychlený obchodní přístup. Dokonalé zvládnutí „nástroje“ je pro naši práci podmínkou nutnou. Proto se značným pochopením pozoruji, jak nástroj (či technologie, přístroj), který se stal něčím doslova srostlým s mnohými z nás a jistě i nadále zcela funkční, je nahrazován něčím novým s nechutí, byť dočasnou. Nové technologie přinášejí větší komfort a produktivitu. Tak to je. Avšak…
Nepřeceňujme význam techniky a technologií. Tyto nechť jsou dobrým sluhou, ale rozhodně by neměly být v rozhlasové praxi pánem. Nástroj myšlenku neutvoří. To podstatné přináší člověk. Zatím to tak je. Býti omračován vymoženostmi techniky je sice časté, možné a dokonce i inspirující, ale v jiných částech lidského konání. Pro Český rozhlas je důležitá práce lidí a její zautomatizování či nahrazení produktem strojů je možné jen částečně. Proto na první místo svého zájmu kladu péči o lidi, práci s nimi a starost o vhodné pracovní klima v nejširším slova smyslu. V zásadě se snažím připomenout a doložit, že všechny technologické změny přinášejí jen komfort ve službách, ale hodnotu a hloubku sdělovaného nezmění.
Finance a lidé
Něco podobného platí i o financích v Českém rozhlase. Ani peníze nesmějí být určující, neboť by to podstatné, proč tu Český rozhlas je, mohly posunout na vedlejší kolej. Snadno lze podlehnout klamu a zaměnit popularitu či oblíbenost za kvalitu, která je Českému rozhlasu předepsána nejen současnou potřebou, nýbrž i historií.
Usiluji o dostatek financí, abychom mohli dobře hospodařit – máme povinnosti spojené s budoucností. V Českém rozhlase mohou díky nedostatku financí nastat nevratné změny a následně pak i nenahraditelné škody (viz archiv Českého rozhlasu). Samozřejmě, že nemám na mysli jen škody materiální. Současná nedostatečná možnost budování vědomostního převisu, který je vytvářen v zásadě přítomností mimořádných lidí, je již pro blízkou budoucnost předzvěstí úpadku, který žádná technologie ani žádný finanční skok nevrátí, pokud se dostaneme za jistou kritickou mez. Přeji si, abychom byli motorem pro rozvoj ducha a vědění a ne jen zpomalovačem nežádoucích trendů.
Je zřejmé, že finanční stabilita má zásadní vliv na stabilitu personální. To jest na udržení a získání kvalitních pracovníků. Spoléhat pouze na nadšení lidí pro práci v Českém rozhlase dlouhodobě nelze. Je nutné zlepšit mnohé. Rozšířit počet a následně i lépe zaplatit zahraniční zpravodaje, udržet a získávat nadále mimořádné odborníky, tvořivé redaktory, významné umělce, špičkové techniky a schopné řídící pracovníky. Systém financování je tedy jeden z faktorů, které určují, zda a jak bude plněno náročné poslání média veřejné služby s požadavky na politickou neutralitu, kvalitu a nekomerční pojetí (které ovšem neznamená nezájem o posluchače). Financování média veřejné služby je víc než jen finanční problém. V tomto případě nejde jenom o pouhé zajištění si finančních prostředků, které jsou zapotřebí pro splnění poslání veřejnoprávního média. Zdroje financování mají vliv na uspořádání a programovou skladbu. Volba soustavy financování je tak hlavním determinantem programových směrů a cílů ve vysílání. Redaktoři a vedoucí pracovníci jsou si většinou dobře vědomi, kdo je vlastně platí. Posluchači (tedy koncesionáři, občané), vláda nebo reklamní průmysl. Vedle psychologických souvislostí mohou zapůsobit i ekonomické tlaky. Proto se tolik snažím o navýšení koncesionářských poplatků a tím o zajištění potřebného vývoje veřejnoprávního média, který je nemyslitelný bez pevného podloží. Systém financování, kde koncesionářské poplatky tvoří tu rozhodující část příjmů, považuji zatím za nejlepší možný a stabilní způsob. Važme si stability, podporujme stabilitu a snažme se eliminovat vše, co stabilitu podniku narušuje. To jsou předpoklady pro rozvoj a pokrok v dnešní době. Kromě uvedeného chci stabilitu posilovat pomocí pozitivního přístupu z vnějšku, ale i pokračujícím zlepšováním poměrů a mezilidských vztahů uvnitř.
Je zřejmé, že Český rozhlas nechce a ani nemůže být závislý na příjmu z reklamy. Byl by hnán k tomu, aby dosahoval vyššího posluchačského ohlasu, tedy poslechovosti u té části populace, na kterou je soustředěn zájem tvůrců reklamy. To by vedlo k typické deformaci programových plánů s preferencemi kladenými na populární nebo relativně levné mainstreamové programy, dále k vyhýbání se náročnějším programům a k zanedbávání určitých věkových skupin a minorit.
Na druhou stranu jsem velice rád, že Český rozhlas nemusí spoléhat na příjmy od státu, neboť existuje riziko, že státní orgány či politické síly by mohly využívat tohoto finančního „působení“, aby získaly vliv na redakční politiku. Dokonce i bez zřetelného zásahu mohou média inklinovat k tomu, aby se zavděčila úřadům, jež mají moc rozhodovat o jejich financích. Mohou být v pokušení účelově a neobjektivně třídit informace.
Na rozdíl od předchozích kapitol zpracovaných v obecném duchu, přistoupím nyní k vnitřnímu členění Českého rozhlasu a připomenu některé cíle, které jsou vlastně pokračováním či rozpracováním věcí již započatých a nezbytných, s výhledem do poloviny roku 2008.
Úsek programu
Stále platí, že pro rozhlasovou praxi je velice důležitá kontinuita programu. Stanice mají obrovskou setrvačnost a většina zpozorovaných změn bývá posluchačem vyhodnocena jako změna k horšímu. Program a jeho úroveň je s drtivou převahou nejdůležitější částí činnosti Českého rozhlasu. Proto zde zachováváme úctu a pokoru k práci vykonané. Sem patří péče o archiv. Program se musí přiměřeně inovovat, ctít posluchačské preference a přitom dodávat informace, kulturu a vzdělání. Toto vše skloubit je obtížné, ale možné. Poslechovost to dokládá. I nadále je proto nutné: posilovat specifický formát zpravodajsko-publicistických stanic, zasahovat informacemi nejblíže k posluchači, přinášet pestré zpravodajství i ze zahraničí, rozšířit užitečné ekonomické zpravodajství, rozvíjet kvalitní kultivovanou zábavu a vzdělávací pořady. Veliké množství práce je třeba věnovat hudbě. Rád bych ještě posílil úlohu Českého rozhlasu jako kulturní instituce celonárodního a dnes i nadnárodního významu. Nabízí se další rozvoj spolupráce prostřednictvím programové výměny s EBU. Podpora regionálních stanic přináší své výsledky. Zbývá dobudovat ještě dvě regionální studia. Zde předpokládám i nárůst spolupráce s celoplošnými stanicemi. Ukazuje se, že bude vhodné další zmenšení obsluhovaných území, kdy se zaměříme na ještě menší celek než kraj, a to všude tam, kde to demografická a technicko-ekonomická hlediska umožní (např. Brno město, střední Čechy, Ústecký kraj). Regionální stanice nepochybně rozšíří spolupráci se zahraničními veřejnoprávními protějšky a nejdříve s těmi „přeshraničními“. Vznikne pak příležitost usilovat o dotace z fondů EU. Chci rozšiřovat i nadále informační zdroje, čelit všudypřítomné bulvarizaci a nepodléhat diktátu trhu, který by mohl nepřiměřeně znečistit program pokleslými žánry či nadměrně odlehčeným provedením.
Úsek techniky
Teprve v posledních letech se podařilo nastavit poměry v Českém rozhlase tak, že technika, včetně výpočetní, myšleno včetně obsluhujícího, vysoce kvalifikovaného personálu, je chápána jako servisní složka, sloužící pro podporu či dobrou funkci programových divizí. Toto uspořádání přineslo zdravé vztahy. Lze říci, že sepětí programu s technikou, přesněji požadavky programu zajišťované technikou, přinesly následující úkoly. Nejnaléhavější je technické zabezpečení digitálního vysílání spojené s legislativou, s novou odbavovací technologií a přípravou pro fungování doprovodných služeb. Chceme nového partnera pro modernizaci systému distribuce programů. Potřebujeme rozšíření kapacity datového úložního prostoru mimo jiné i pomocí integrace „objektů“ sloužících pro vysílání a evidenci. Musíme technicky posílit dopravní vysílání systémem RDS-TMC. Musíme opět modernizovat přenosové vozy. Budeme vybírat mobilního operátora. Bude nezbytná součinnost při rekonstrukci historické budovy na Vinohradech.
Úsek ekonomicko-správní
Sem spadají značně členité práce, které začínají dnes již částečně samotným výběrem koncesionářských poplatků a končí přípravou rekonstrukce vinohradského komplexu. Úpravy zákonných norem přinesly řadu změn, které si vynutily dokonce i vznik nových útvarů zabezpečujících bezchybný chod. Pro ilustraci vyjmenuji pouze ty projekty, které přitahují výjimečnou pozornost pro nadcházející 3 roky. Musíme se tedy zabývat koncesionářskými poplatky, veřejnými zakázkami, vnitřní kontrolou, úpravou vnitřní fakturace, investiční politikou, rekonstrukcí Vinohrad, dobudováním regionů atd. Samozřejmě programové složky si vynutí další činnosti (např. financování digitálního vysílání). Vyhodnotíme a následně rozhodneme, jak dál s Českou poštou, neboť se nabízí útlum spolupráce.
Úsek komunikace
Nejdůležitějším úkolem Úseku komunikace je pečovat o dobré jméno Českého rozhlasu. Současně je nutné propagovat a vysvětlovat nové projekty, jako např. mimořádné „Rádio na přání“ či „iRadio“. Mohutné komunikační aktivity předpokládám v souvislosti s příchodem a provozem digitálního vysílání. Je nutné provést analýzu názvosloví a číslování stanic, pečovat o regionální stanice a dál popularizovat Zelenou vlnu. Prodej reklamního času si nejspíš vynutí výběrové řízení několika agentur. Více než polovina mediální podpory rozhlasu směřuje ke kulturním akcím.
Závěr
Na počátku této úvahy jsem připomněl epochální událost, tj. zahájení rozhlasového vysílání. V následujícím textu jsem popisoval současnost a předpokládanou blízkou pracovní budoucnost Českého rozhlasu v obecném duchu a jen velmi stručně jsem naznačil konkrétní kroky. Tímto obloukem jsem se přenesl k druhé epochální události v životě rozhlasu, tj. k začátku digitálního terestrického vysílání u nás. Nejsme již, bohužel, evropskými průkopníky v zavádění nových technologií, ale změna, která vyřadí všechny dosud užívané rozhlasové přístroje a přinese významné přerozdělení trhu v oblasti elektronických médií, je přede dveřmi. Zažijeme složitý sociálně-ekonomický krok. Digitální vysílání je více než jen technologická změna. Český rozhlas zatím je a i nadále chce býti průkopníkem v tomto procesu u nás. Mimo jiné je to i jeho povinnost. Zahájení vysílání je nezbytné i pro udržení pozice České republiky při přípravě kmitočtového plánu v rámci Evropy. Český rozhlas je na požadované úrovni připravenosti a hodlá plně spolupracovat s Českou televizí. Zamýšlený program pro digitální vysílání ctí zásadu, že Český rozhlas je informační, kulturní a vzdělávací pilíř. Ve svém projektu z roku 1999 jsem předpokládal příchod digitálního vysílání. Podmínky tam stanovené jsou dnes splněny. Můžeme začít.
Svůj zájem o pokračování ve funkci generálního ředitele odůvodňuji tím, že bych rád uplatnil své zkušenosti získané v minulých letech, dokončil rekonstrukci budovy na Vinohradech, dobudoval regionální studia, zahájil digitální vysílání včetně „stanice pro mladé“, doladil mezilidské vztahy a ještě posunul úroveň programu.
Vážím si toho, že jsem směl Český rozhlas šest let řídit. Bohužel to bylo období neustálého „utahování opasků“. Svítá však na lepší časy. Přeji rozhlasu vše dobré.
Václav Kasík
