Jedním z rádii pro mladé, které vysílají v Německu je i Sputnik. Tuto stanici provozuje Středoněmecký veřejnoprávní rozhlas MDR a jedná se o nástupce rádia DT64, které provozoval Rozhlas tehdejší Německé demokratické republiky. Začněme tedy u něj.
V NDR se konávaly setkání Německé mládeže nazvané DeutschlandTreffen (DT). První bylo v roce 1950, další o čtyři roky později a pak ještě jedno v roce 1964. Na tomto setkání mládeže (první rok 700 000 účastníků, na posledním 500 000) se spolu bavili mladí jak z NDR tak i z NSR. Tato akce měla podpořit myšlenku jednotného Německa. Ovšem podle představ Východu. Pro účastníky DT 1964 vysílal Východoněmecký rozhlas v květnu 64 speciální program. Jednalo se o 99 hodin mezinárodní hudební produkce bez přerušení. Velká část z toho byla hrána živě.
Berliner Rundfunk, což byla stanice, která vysílala politické pořady a informovala o dění v hlavním městě Berlíně, zařadilo do svého programu pořad Jugendstudio DT64 (Studio mladých DT64). Stanice vysílala na VKV a také na středních vlnách, takže byla slyšitelná v celé NDR. Jednalo se o první rozhlasový pořad, který byl zaměřen na mladé. Nejvyšší představitel NDR Erich Honecker kritizoval na 11. sjezdu Ústředního výboru německé komunistické strany SED program DT64. Nelíbilo se mu, že se pořad nevěnuje otázkám všeobecného vzdělávání a rozhledu mladých lidí.
V roce 1976 se začalo s pořádáním koncertů pro mladé DT64 (DT64 Jugendkonzerte). Prvního září 1981 odstartoval ve spolupráci se stanici Stimme der DDR (Hlas NDR) pravidelný večerní program DT64, kterému byl věnován čas od 19 do 24 hodin. Samostatnou stanicí se DT64 stalo teprve až 7. března 1986. Denně se vysílalo od 13 o 24 hodin. Po zřízení vlastní sítě vysílačů v pásmu VKV byl program rozšířen na 20 hodin denně. Začínalo se ve 4 ráno pořadem Morgenrock (německá slovní hříčka: Může znamenat ranní rock nebo také župan). Sobota byla plná zahraničních hitů a titulů ze západoněmeckých, britských a amerických hitparád. Oblíbený byl i pořad Duett, kde se hrály celé desky, takže si každý mohl nahrát doma na kazetu celé album. Program obsahoval i speciální pořady jako Tendenz Hard´n´Heavy nebo Electronics. Tento pořad moderoval Olaf Zimmermann, který nyní uvádí podobný pořad na Radiu Eins, o kterém už byla řeč v předchozích dílech tohoto seriálu.
Stanici se samozřejmě nevyhnuly ani události roku 1989. Začátkem října 1989 prohlásil na této stanici holandský zpěvák Herman van Veen, že zeď (Berlínskou) zničí svým zpěvem. Během napjaté doby informovalo DT64 o tzv. Pondělní demonstraci. O necelý měsíc později, 8. listopadu, vyslovilo osazenstvo stanice nedůvěru svému vedení. Ve vysílání se objevily části z veřejného čtení knihy Potíže s pravdou od Waltera Janky. O dva dny později už se ranní proud Morgenrock vysílal ze Západního Berlína z ulice Kurfürstendamm. Tak začaly první kontakty se stanici SFB (Sender Freies Berlin), se kterou DT64 uskutečnilo 20.listopadu 1989 první neměcko-německé vysílání.
Od 1. dubna 1990 vysílalo DT64 nonstop. Dalším zajímavým počinem byla nejdelší hitparáda na světě Top 2000 D, kterou DT64 vysílalo ve spolupráci s SDR 3 17. srpna 1990. 7. září 1990 byly mimoberlínské frekvence stanice předány bez předchozího oznámení rozhlasu RIAS. Po mohutných protestech posluchačů především v Berlíně, Drážďanech a Neubrandenburgu dostalo DT64 své frekvence zpátky hned druhý den. Po sjednocení Německa pokračovalo DT64 ve svém programu. V květnu 1991 vznikl Spolek přátel rádia pro mladé, který se zasazoval za zachování stanice. Hrozilo totiž, že rádio bude zrušeno. Proti tomu se protestovalo na území celé bývalé NDR, především v Lipsku, Drážďanech, Halle, Schwerinu, Postupimi a Altenburgu. 16. listopadu 1991 vyšlo za záchranu DT64 protestovat jen v Drážďanech deset tisíc lidí.
DT64 bylo první německou stanicí, která vysílala techno. 14. prosince 1991 se v hale Weisensee v Berlíně konala technoparty Mayday na podporu této stanice. Mayday (největší indoor-rave v Německu) se koná doposud. 25. ledna 1992 se uskutečnil rockový maratón a z nádraží v Lipsku vyrazil dokonce speciální vlak, který najali fanoušci DT64 ze Saska. Zapojen do toho byl i zpěvák a také malíř Udo Lindberg.
Bundestag 12. prosince 1991 rozhodl, že stanice zachována nebude. Ještě týž večer prohlásila v Magdeburgu ředitelka MDR Carola Sommerey, že je připravena na půl roku převzít vysílání DT64. Protože NDR (Severoněmecký rozhlas) nebylo připraveno program převzít, skončilo 31. prosince vysílání pro spolkovou zemi Mecklenburg-Vorpommern. V oblastech, kde vysílalo ORB (Východoněmecký rozhlas Braniborsko) byl program DT64 od 1. ledna 1992 přerušován. Mezi 15 a 18 hodinou tady vysílalo nové rádio pro mladé provozované ORB Rockradio B, které svůj program postupně rozšiřovalo. 15. června 1992 se MDR rozhodlo opustit VKV frekvence DT64 a zachovat pouze vysílání na SV na kmitočtu 1044 kHz. Stanice žádala posluchače, aby jí sdělili, kde všude jsou slyšet. Potvrzení o příjmu přišla z Prahy, Tyrolska, Korsiky, Švédska, Londýna, Maďarska i Irska.
30. listopadu 1992 bylo rozhodnuto pokračovat ve vysílání na SV a případně zahájit ještě satelitní šíření signálu. To by se už ale mělo dít pod jiným názvem. 18.ledna 1993 bylo rozhodnuto o přemístění rádia do Halle a 1. března začalo zkušební vysílání přes satelit Astra 1B. O 18 dní později žádali mladí lidovci zrušení stanice DT64. Historie DT64 skončila 1. května 1993, kdy došlo k přejmenování na Sputnik.
V červenci 1993 skončilo středovlnné vysílání a Sputnik už byl k zachycení jen přes satelit. K přestěhování z Berlína do Halle došlo v listopadu téhož roku. Program se tou dobou šířil přes Astru, Kopernika a DSR. 15. února 1994 zvolili čtenáři drážďanského časopisu SAX Sputnik nejoblíbenější stanici roku 1993. Pět soukromých stanic se tehdy soudní cestou domáhalo zastavení vysílání Sputniku. Jejich pokus ale definitivně ztroskotal 7. prosince 1994.
Internetové stránky Sputniku se na síti objevily 13. května 1995. 22. až 30. září téhož roku pak Sputnik vyjel jídelním vozem Ericha Honeckera na koncertní turné po 17ti německých nádražích. Od 26. července 1996 pak Sputnik vysílá pro střední Německo přes DAB. Analogovou terestrickou frekvenci obdržela stanice 12. února 1997. Od 15. září pak na ní (Halle 104,4 MHz) vysílá. 21. října 1998 skončila další soudní pře. Sasko se totiž domnívalo, že vysílání Sputniku na VKV je v rozporu se zákonem. Soud tento argument ale neuznal.
Od 30. srpna 1999 vysílá Sputnik z nového Rozhlasového domu v Halle. A 26. února 2003 byla internetová stránka Sputniku vyhlášena nejlepším zábavním magazínem roku 2002 a vyznamenána cenou LEAD-AWARD.
