Český rozhlas již požádal o kmitočty na digitální vysílání, hotova je i Koncepce Ministerstva informatiky ČR. Co si o ní myslí a zároveň co připravuje veřejnoprávní rozhlas pro digitální éru? O tom jsme si povídali s Alexandrem Píchou, ředitelem ČRo1 – Radiožurnál a vedoucím projektu digitálního vysílání Českého rozhlasu.
Poslední dobou se konečně i u nás začalo nahlas debatovat o nutnosti co nejdříve začít s digitálním vysíláním. Ministerstvo informatiky ČR ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR a za spolupráce se dvěma nezávislými regulátory, to znamená s Českým telekomunikačním úřadem a s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, připravilo a na svých internetových stránkách zhruba před třemi týdny zveřejnilo aktualizaci Koncepce. Co dělá Český rozhlas pro to, aby tato veřejnoprávní instituce začala vysílat v digitálu co nejdříve? Má vůbec o to zájem?
O zájmu Českého rozhlasu o digitální vysílání jsme informovali všechny instituce a hlavně jsme podali konkrétní žádosti o kmitočtové příděly, resp. o část datového toku v multiplexu DVB-T, kde bude vysílat i ČT a o kmitočtový příděl pro regionální vysílání multiplexu T-DAB. Protože je v Česku zatím jen jeden celoplošný multiplex T-DAB, nežádáme o něj, přestože pro jeho naplnění máme dostatek programové nabídky. Tady jsme připraveni podílet se na jednom multiplexu se soukromými stanicemi a už jsme o tom předběžně mluvili na Ministerstvu informatiky, RRTV, ale třeba i s Michelem Fleischmannem. V systému DVB-T samozřejmě chceme být součástí veřejnoprávního multiplexu, které už jsou ve většině zemí EU. Podobně jako třeba BBC vysílá v DVB-T televizní programy a své celoplošné rozhlasové stanice. V našich podmínkách by Český rozhlas a Česká televize vysílaly jako samostatné organizace. Spolupracovali bychom ale na přípravě společných doprovodných služeb, ať už v EPG a MHP, na doprovodných službách pro zpravodajství, lidi v nouzi apod.
Co chcete nabídnout nového posluchačům veřejnoprávního rozhlasu?
Chtěli bychom vysílat hlavně nové programy, pro které zatím nemáme dostatek VKV kmitočtů. Zatím jde o nízkorozpočtové projekty, které budou vycházet z prostředků, které už máme. V našem projektu je třeba 24hodinový program klasické hudby, protože ČRo 3 – Vltava musí vysílat také rozhlasovou dramatickou tvorbu, publicistiku a hraje hodně jazzu. S minimálními náklady můžeme vysílat stanici přímých přenosů, ať už jde přímé přenosy z jednání Parlamentu a z dalších důležitých akcí. Určitě chceme v digitálním vysílání multiplikovat stávající programy. ČRo 1 – Radiožurnál bude vysílat třeba celé fotbalové a hokejové přenosy a zároveň standardní program a posluchač si bude moci zvolit sám, co chce poslouchat. A bude to skoro zadarmo, protože sportovního reportéra na stadiónu máme tak jako tak kvůli krátkým aktuálním vstupům. Český rozhlas také nemá stanici pro mladou generaci. Samozřejmě nebudeme vysílat hit rádio, kterých je tu víc než dost. Chtěli bychom poskytnout mladým lidem alternativu a až budeme mít nižší náklady na analogové vysílače, tak i kvalitní publicistiku, kterou zatím v rádiích nemají.
Co náklady? O digitálním vysílání se často mluví jako o ekologičtější a ekonomičtější formě přenosu signálu.
Nejdříve musí být rychle překonáno slzavé přechodné období analogového a digitálního vysílání. Český rozhlas samozřejmě chce díky digitálnímu vysílání i ušetřit. Když jsme si zběžně počítali předpokládané náklady, z konzultace s Czech Digital Group a s ČT, vyšlo nám, že náklady na celoplošné vysílání jedné rozhlasové stanice na 12. televizním kanálu v DAB plus náklady na celoplošné šíření této stanice v DVB-T multiplexu s Českou televizí by byly ani ne poloviční vůči současné VKV síti ČRo 1 – Radiožurnálu.
Kdy začít vysílat?
Zjednodušeně řečeno stačí, aby Český rozhlas dostal na základě svých žádosti příděl od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a ČTÚ. Pokud jde o současnou legislativu, nevidím problém v systému DAB-T. Pro DVB-T je asi největším problémem rozhodnout, kdo bude správcem obsahu v multiplexech, kdo a jakým stanicím dá prioritu v programové nabídce EPG, kdo bude rozhodovat o obsahu doprovodných služeb apod. S tím souvisí i praktické otázky toho, zda bude nebo zatím nebude veřejnoprávní multiplex. Nejspíš rada musí určit pravidla do doby, než projdou skrz dlouhou uličku ministerstev, vlády, poslanecké sněmovny, senátu a prezidenta nové zákony o rozhlasovém a televizním vysílání a o elektronických komunikacích. Technicky lze digitálně vysílat hned – tři roky běží experimenty a už není co zkoušet. Letos navíc začíná největší mezinárodní kmitočtová koordinace v prostoru od Skotska po Jihoafrickou republiku a Ural za období od kmitočtové Stockholmské konference v roce 1961. A pozice Česka by byla o hodně horší, kdybychom vysvětlovali, že chceme kmitočty pro digitální vysílání, které na rozdíl od většiny evropských zemí neprovozujeme.
Jak se díváte na stanovisko v Koncepci, které tvrdí, že digitální rozhlas není prioritou a vlastně provozovatelé nemají o to ani zájem?
V koncepci nestačí vyřešit rozhlas tak, že se vyškrtne věta, podle které není o rozhlas zájem. Z principiálního důvodu nejde oddělovat od sebe digitální vysílání rozhlasu a televize. Řeknu technický příklad. Třeba pro Českou republiku je koordinován celoplošný DAB multiplex pro rádia na 12. televizním kanálu – to je oficiální terminologie – a na tomto 12. televizním kanálu nemůže začít DAB vysílání proto, protože na něm ještě z vysílačů u Domažlic a Ústí nad Labem vysílá TV Nova. Kmitočtovou koordinaci frekvencí pro digitální vysílání rádií i televizí je nutné řešit dohromady. Ale i z obsahového hlediska je stále ošidnější definovat tato média jen jako televizi a rozhlas a multiplex jako pouhou technickou záležitost. Kombinace zvuku a videa s vysokorychlostním Internetem ukazuje, co je to multimedializace v praxi. A standardní digitální vysílání DVB s Multimedia Home Platform (MHP) je to samé odjinud.
Nyní se vlastně dostáváme k tomu, co digitální vysílání umožňuje. Je to možné přiblížit?
Kromě televizních a rozhlasových programů, jak je zatím známe, bude v DVB-T k dispozici také elektronický programový průvodce a další datové služby v MHP. Velice zjednodušeně řečeno se to dá přirovnat k omezenému a samozřejmě jinak pojatému Internetu na televizní obrazovce. Můžete tam třeba vysílat lotynku propojenou s televizním vysíláním, ale třeba i služby pro neslyšící nebo textové a grafické vysvětlivky k dokumentárnímu pořadu. České radiokomunikace už provozují v jejich DVB-T experimentu i tzv. tv-mail, kterým přes ovladač od televize nebo set-top-boxu napíšete někomu email na počítač atd. atd.
V souvislosti s těmito doprovodnými službami se hovoří o velkém prostoru pro vkládání reklamy. Není riziko nových konfliktů, které zatím neznáme? Zabývá se tím příslušná legislativa?
Samozřejmě může docházet k řadě konfliktů. Jestliže třeba elektronického programového průvodce bude skládat jiná firma, než která vysílá televizní program, a bude do něj vřazovat reklamu, tak bude svým způsobem profitovat z televizního programu někoho jiného. A ještě pikantnější by to bylo, pokud by ČT a ČRo neměly multiplex se zvláštními normami pro média veřejné služby. V této souvislosti uvádím tento příklad – jestliže se dítě bude dívat v České televizi na pohádku a bude chtít přepnout přes elektronický programový průvodce na jiný program nebo si bude chtít přečíst z doprovodných informací v MHP, kdo hraje v pohádce princeznu, bude tam vidět reklamu zařazenou komerčním vlastníkem multiplexu. Kdo jak bude regulovat, aby tam třeba nebyla reklama na alkohol? Nejčistším způsobem to samozřejmě bude řešit veřejnoprávní multiplex. Ale myslím si, že toto bude nutné řešit i pro obchodní vztahy soukromých společností v jednom multiplexu, ať už půjde o jakékoliv kombinace správce a provozovatele multiplexu a televizní i rozhlasové provozovatele. Toto samozřejmě zatím současná legislativa nemohla řešit, protože se zatím, zase zjednodušeně řečeno, nevysílalo tolik programů a dalších věcí na jednom kmitočtu.
Co vám konkrétně nejvíc vadí na Koncepci předložené Ministerstvem informatiky ČR?
Samozřejmě mi osobně vadí, jak se v ní opominula rádia a že je aktualizace tak likvidační vůči médiím veřejné služby. To mi připadá, jako bychom se nepřibližovali k Evropě, kde legislativa duálního systému vytváří dobré podmínky pro média komerční i veřejné služby. Ale mám i připomínku systémovou. Vadí mi, že návrh aktualizace mluví pouze o období do roku 2006 a že vlastně v Česku neexistuje dokument o celkové vizi přechodu na digitální vysílání. Aktualizace řeší jen dílčí kroky na dva roky, ale my nevíme, kam a v jaké časové perspektivě jdeme. A neví to ani rádia a televize ani firmy, které potřebují vědět, kdy a jestli vůbec mají do digitálního vysílání investovat.
