Většina z nás má ještě v živé paměti, jak před třemi lety regionální stanice Českého rozhlasu v Hradci Králové, Ostravě a Českých Budějovicích odešly nadobro z pásma středních vln. Český středovlnný éter poté na přelomu ledna a února 2004 postihla další již nutně zaznamenatelná tragédie – vypnutí celé sítě Českého rozhlasu 6 a jeho integrace do sítě ČRo 2 – Praha, která se navíc zužila o dva vysílače – Strakonice / Radomyšl a Jihlava / Větrník a ještě k tomu došlo i k vypnutí vysílače Tachov / Právo (ČRo Plzeň).
Některým tehdy dotčeným obyvatelům se dostalo kompenzace v podobě vykrývacího VKV kmitočtu. Ale zdaleka ne všem! Posluchači kteří si chtějí naladit Prahu i ve večerních hodinách, musí obtížně hledat signál na pásmu VKV, případně na internetu…
Ale nutno ještě podotknout, že z důvodů přesunutí vysílání ČRo 6 na večerní čas, došlo na mnoha místech ČR k razantnímu zhoršení jeho příjmu. Český rozhlas se tento problém snažil alespoň trochu utlumit nainstalováním procesorů Phobos Trans AM 2005 Digital na některé AM vysílače. Tyto procesory zvuk z vysílače laicky řečeno „oříznou“ a zesílí. Lidé byli přinuceni si na tento fakt zvyknout a situace se dvou a půl letech již víceméně stabilizovala, o čemž svědčí i poslechovost ČRo 6. Ta po přechodu velmi výrazně poklesla, s postupem času ale rostle a pomalu se dostává k hodnotám před rokem 2005.
Tolik základní fakta o situaci ohledně stanic, ale mnozí z vás si jistě pokládají otázku, co se stalo nebo stane s vysílači, které jsou již více jak tři roky mimo provoz.
Z pohledu dnešní tržní ekonomiky je udržování odstavených středovlnných středisek krajně neekonomické. Je nutné vysílače pravidelně prohlížet a udržovat, přičemž jejich perspektivita do budoucna je pro poskytovatele dosti nízká. Vysílat na střední vlny mimo hlavní aglomerace dnes asi nikdo nepůjde, navíc středovlnné vysílače leží většinou i v dosti neatraktivních lokalitách – tzn. v lokalitách s malou hustotou zalidnění, blízko hranic nebo daleko od měst. Navíc středovlnné vysílače stojí často v i lokalitách, které právě nepřekypují vysokou hodnotou nadmořské výšky, proto je na mnohých z nic i téměř nemyslitelné využití pro pásmo VKV.
Některá středovlnná střediska již bohužel byla srovnána se zemí. Názorným příkladem je například vysílačka, podle které se dlouhá léta místní i návštěvníci v kraji orientovali – Radomyšl severně od Strakonic. Obyvatelé se s ním po desítkách let smutně loučili na konci července 2004. Zde to bylo celkem jednoduché – stačilo uvolnit kotevní lano a celá 107,7 metrů vysoká dominanta kraje ležela v mžiku na louce… Je to určitě velká škoda, protože tento vysílač byl i vzhledem ke svému relativně malému výkonu 7 kW slyšet i dost daleko – i v západních Čechách. Jeden čas se odtud vysílalo dokonce náhradně na dlouhých vlnách – to když byl v opravě vysílač Topolná a tehdy se ozývali lidé téměř z celé Evropy i Británie.
Do rozhlasové historie nerozlučně patří také tzv. „staré Liblice“ – tedy dva stožáry, které zde 53 let nerozlučně patřili ke koloritu krajiny. I ty jsou již minulostí – stejný osud, jako Radomyšl stihl zanedlouho i je. Na počátku srpna 2004 byla odstraněna „T-anténa“ a 11. srpna odpoledne se zvala ohlušující rána jedna z věží poraženě ale důstojně padla k zemi, její sestra jí následovala za několik hodin. Radiokomunikace poté obě střediska prodala jako „obyčejné“ stavební parcely.
Ostatní objekty zatím podobný osud nepotkal. Nedávno v médiích a na internetu proběhla zpráva, že ČRa nabízejí k prodeji objekt bývalého střediska Rožmitál u Broumova. Do soutěže se ale nepřihlásil žádný zájemce. Cena se totiž pohybovala okolo 800 000 korun, což se zdálo případným zájemcům o „kus louky“ (273 m2) několik kilometrů od polských hranic zřejmě příliš vysoká laťka.
„Předmětem prodeje je pozemek o celkové výměře 273 m2, anténní stožár typu UNIPOL vysoký 85 m o hmotnosti 11 tun a pomocný stožár o výšce 10 m. Stožár UNIPOL byl postaven v roce 1990 a je tvořen ocelovou kotvenou příhradovou konstrukcí, sestavenou z ocelových trubek. Součástí prodeje jsou další tři samostatné oplocené pozemky, každý o výměře 110 m2, na kterých se nacházejí kotevní bloky. Samostatné odběrné místo 3x380V je napájené z veřejné sítě. Objekt je oplocený, přístupný přes pozemek jiného vlastníka.“ Takto zní inzerát, kterým se snaží Radiokomunikace nalákat případného investora.
K prodeji se nabízí i další objekty – tak třeba ten, jenž známe jako Lipno / Bližná – ten má výměru 274 m2, zde navíc prodejce dodává, že zde není vodovodní přípojka. Další nabídky jsou už možná trochu zajímavější – v Tachově se nabízí celých 5 682 m2 a k tomu navíc i zděná budova vysílače. Abychom nezapomněli – u obou objektů je ještě jeden malý bonbónek – 11 tun vážící a 85 metrů měřící stožárek z ocelových trubek. Bývalá vysílačka v Přešticích má stožáry dokonce dva, pozemek 8 000 m2, dvě skladové haly a přístřešek pro auta, vlastní studnu a septik. V Litomyšli si můžete koupit kasárnu, provozní budovu nebo budovu skladu materiálu.
Pro případné investory je ale asi nejzajímavější nabídka prodeje vysílače Komárov – ten leží totiž v lukrativní lokalitě přímo v Brně. „Areál vysílače je situován na pozemcích o rozloze 40 610 m2 v katastru Brněnské Ivanovice. Soubor staveb sestává z budovy vysílače, obytný dům, sklady, garáže, anténní domky, budova VS, bývalá trafostanice, plynová kotelna. Hlavní objekty jsou napojeny na vodovod a kanalizaci a do objektu je zaveden středotlaký plynovod.“ Praví se v inzerátu.
Na závěr snad nezbývá nic jiného, než doufat, že se středovlnný éter v alespoň nějaké rozumné době nebude již více hluchnout a že některý z objektů připadne do rozumných rukou a bude smysluplně využit, nebo ještě lépe zachován.
