ROZHOVOR 2. ČÁST – Sérii rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které navštívily letošní ročník festivalu populárně-vědeckých dokumentárních filmů Academia Film Olomouc (AFO), končíme druhou částí obsáhlého povídání si s Milošem Čermákem. Dozvíte se, co si myslí o regulaci internetu nebo například to, že by na školách zavedl kurzy Facebooku.
RadioTV: Můžeme z informačního hlediska vnímat internet jako samostatné médium?
Kvalitativní posun je určitě spoluúčast „normálních“ lidí. Blogy, ne jeden blog jako text, ale možnost blogovat nebo sociální sítě. Ty jsou také médium.Třeba přátelé na Facebooku vybírají zprávy, které by vás mohly zajímat. Myslím, že někomu může stačit jen Facebook. Může suplovat noviny. Tohle je kvalitativně jiné, než ostatní „stará“ média. Lidé se zapojují, radí vám, co číst. Můžeme mluvit o práci davu…
RadioTV: Dav jako editor?
Ano, dav dělá stejnou práci jako editor v novinách. Nemusí to být přímo celý dav. Třeba na Twitteru mám asi 500 lidí, občas listuji a nacházím odkazy na zajímavé články, které bych jinak nenašel. Takže si vyberete 20 lidí, o nichž víte, že mají podobný vkus jako vy a čtou zajímavé věci a vlastně čtete to, co oni. A samozřejmě, že důležitá je u internetu ta jeho rychlost.
RadioTV: A co nějaká specifická negativa?
Určitě je velkým problémem absence obchodního modelu.
RadioTV: Ten se hledá…
Třeba můžeme najít příklad v USA. The Boston Globe se teď potácí v obrovských problémech, prodělává a majitel se ho chce zbavit. Řekněme, že Boston Globe má náklad 300 nebo 400 tisíc kusů a na webu mají měsíčně 8 milionů unikátních návštěvníků. To jsou nepoměřitelná čísla. Jasně, 400 tisíc, co čtou ty noviny každý den. Na internetu se objeví na jejich stránkách polovina jen proto, že je tam odvede nějaký link. Když se ale podíváme na příjmy z inzerce, tak 95 procent jde z novin a 5 procent z webu.
- Miloš Čermák na AFO 2009
RadioTV: Jenže lidé si zvykli, že je většina internetového obsahu zdarma.
Ta doba bude za chvíli pryč. Zpoplatnit svůj obsah se chystají The New York Times (NYT) – ještě letos. Jakmile to udělají oni, půjdou do toho i ostatní. Tím pádem přestane možnost odkazování na placené články. Blogeři budou nahraní, ti odkazují v jednom kuse. Když se podíváte, tak New York Times a CNN jsou nejvíce odkazované weby. Vydavatelé mají strach, že je nikdo nebude číst, úplně se vynuluje inzerce, atd. Na druhou stranu mají pravdu, když říkají, že vznikl nějaký divný mýtus, že zpravodajství je zadarmo. To zasáhlo i televizi, částečně rádio, pak to přišlo i k novinám. Začaly se vydávat noviny zdarma – ty jsou čistě internetový produkt, začaly v roce 1997. Zrodila se chiméra, že zprávy jsou zdarma. Článek do NYT není jako článek do Mladé fronty a už vůbec ne na nějaký blog. Najednou ten nákladný článek všichni citují, odkazují na něj, Google jej zařadí a všichni mají pocit, že jde o veřejné vlastnictví.
Obsah webů je jasně dotován – to je dáno i tím poměrem 95:5. Třeba stránka Mladé fronty stojí 300 tisíc nebo kolik a reklama na stránce, kterou uvidím přesný počet lidí stojí třeba 20 tisíc.
Jenže dotovat internet nešlo donekonečna, tudíž myslím, že jde o vcelku logický krok. Otázka je, jak to dopadne. Může stát, že se to nepodaří. Už mnohokrát to zkoušeli. Ještě před třemi lety měly NYT komentáře za peníze. Američané je měli zadarmo, ale kdokoliv šel z jiného, než amerického serveru, měl texty zpoplatněné. Takže je nikdo nečetl. Ale v dnešní těžké situaci může klidně vzniknout něco jako kartelová dohoda a ti největší řeknou, že za zprávy z webu se bude platit a je hotovo. Najednou se rapidně zhorší kvalita blogů, které do té doby měly prvotřídní informace. Vzniknou dva druhy obsahu.
V sérii rozhovorů z letošního ročníku festivalu AFO jsme vám přinesli:
● rozhovor s Petrem Bilíkem, ředitelem AFO
● rozhovor s Jakubem Kordou, dramaturgem AFO (1. část; 2. část)
● rozhovor s Jiřím Malinou, vedoucím internetových technologií Českého rozhlasu
● rozhovor s americkým novinářem a publicistou Andrew Holtzem
● rozhovor s vědcem a moderátorem pořadu Time Warp Jeffem Liebermanem (1. část; 2. část)
● 1. část rozhovoru s Milošem Čermákem
RadioTV: Jaký máte názor na připravovanou regulaci internetu?
Já si myslím, že to je nesmysl. Už jen z technických důvodů. Je celkem jednoduché cenzurovat a blokovat některé věci na internetu. Příkladem mohou být diktátorské a totalitní státy.
Já si regulaci internetu skutečně nedokážu představit právě proto, že jde velmi jednoduše technologicky obejít – server si jednoduše zřídíte tam, kde neregulují a těžko tento krok bude nějak právně postižitelné.
V postoji k médiím jsem spíše liberální. Ony ty restrikce vedou k takovým absurditám, jako byla odhalená bradavka Janet Jacksonové, atp.
Bolavým místem jsou v naší republice třeba diskuze. Když se na mém blogu sejde pod textem deset komentářů, tak je to normální debata normálních lidí. Když však diskutuje tisíc anonymních lidí, stanou se davem a začínají lítat kameny.
Ale nejde ani tak o regulaci jako spíše o omezení anonymity. Nějaké prokázání identity, třeba digitálním způsobem, nemusí být ke škodě věci.
Takovéto regulace jsou dělány vždy s dobrým úmyslem, jakože ochráníme naše děti. Já si ale myslím, že to je hlavně úkol rodičů. Od dobrých úmyslů je totiž jen velmi malý krůček k zneužití.
RadioTV: Boom Facebooku v posledních měsících relativně tuto anonymitu z internetu odstraňuje. Velká část uživatelů na něm opravdu funguje pod svou pravou identitou.
To je pravda. Dřív se člověk mohl třeba v Second Life vydávat za černošku nebo sedmiletého Japonce. To samé v diskusních fórech a počítačových hrách, kde mají lidé přezdívky. Ale na Facebooku vystupují – většinou – pod svým jménem. Já si přidávám kohokoliv, kdo mě požádá, i když ho třeba neznám. Jsem zastáncem filosofie, že nejde o skutečné a blízké přátele.
Pro mě je třeba jasné, že na Facebook nebudu dávat fotky z večírku, kde hrajeme na závěr flašku. Skutečně se někdy divím, co o sobě dokáží lidé prozradit. Lidi, které „znám“ skutečně jen z Facebooku. Nějaká ženská, kterou vůbec neznám, třeba dala na Facebook fotky, kdy byla s kamarádkou na nějakém pánském striptýzu. Není to nic nezákonného,ale tu fotku si může kdokoliv uložit a ta fotka dotyčnou může provázet celý život. Třeba se rozhodne, že půjde za pět let do politiky, bude z ní třeba fantastická ministryně školství, nastoupí do úřadu, druhý den vyjde v Blesku tahle fotka a nová ministryně se bude divit, co je to za svinstvo.
Problémové je to u dětí. Tady jsme zase u rodičů, ale taky u školy. Tam existuje sice mediální výchova, ale ta je k prdu, protože média mají na kahánku (smích). Ale školy by měly zavést kurzy Facebooku.
Děkujeme za rozhovor.
