Americké stanice a jejich seriály či pořady známe patrně všichni. České televizní stanice nám ji servírují denně. Jen málo toho ale víme o anglické provenienci. Proto jsem s nadšením uvítal sblížení se s britskou kulturou na poznávacím zájezdu po Londýně.
Odmalička jsem si přál poznat alespoň část Anglie, především mne lákal Londýn. Až letos jsem se rozhoupal a vydal jsem se vstříc dobrodružství. Jako milý bonus byla televize na pokoji. Rádio jsem nezapnul vůbec, plnými doušky jsem se chtěl nechat objímat televizní produkcí, tu rozhlasovou naladím i z domova přes internet. Ale vidět zprávy BBC či ITV, zhlédnout reklamy a ochutnat grafiku se jen tak nepoštěstí.
Očekával jsem asi více, než se nakonec událo. Poměrně zajímavě vyřešenou grafickou koncepci má veřejnoprávní BBC. Už po pár minutách jsem pochopil, proč vévodí trůnu sledovanosti. Motivem vizuálu jsou kruhy, tato jednoduchá pomůcka vytváří neotřelý dojem – nerušící a spolehlivý průvodce, navíc spojuje celou grafiku (včetně zpravodajství), proč nevyužívají i české stanice své logo ve všech pořadech – především pak u vlajkového zpravodajství? To ITV mě nemile překvapila. Od komerční jedničky bych čekal možná více, do grafiky se mnoho neinvestovalo. A ne úplně jsem pochopil funkci hlasatele (či spíše staničního hlasu), ten uprostřed znělky sdělí, co nás dále čeká. Působí to zmatečně. Na zbylé stanice se času nedostalo.
Reklamní pauzy nebyly nijak dlouhé, chvílemi mi připomínaly regionální české mutace, hovorově řečeno – „celkem nuda“. Nijak extra zvláštní kousek můj zrak nespatřil.
Samozřejmě stranou nemohly jít hlavní zpravodajské relace. Jednoznačně kvalitou vyčnívající jsou BBC News vysílané ve všední dny v deset hodin (na české poměry spíše nepředstavitelná doba – ale jsem rád, že ČT24 od Nového roku uvede ve stejnou dobu Události, komentáře). Graficky pokulhává její konkurent ITV, studio nevydařené a o znělce škoda mluvit. Odhlédnu-li však od vizuální stránky a zaměřím se na obsah a formu podání, televize vedou vyrovnaný souboj. Komerční zprávy se oprošťují od násilných vražd a podobných neřestí (u veřejnoprávní televize jakbysmet). České stanice by si mohly vzít příklad. Plusem BBC je i jediný moderátor(ka), podání zpráv bylo velmi živé a poutavé (opět další možnost inspirace). Při sledování zpráv jsem měl dojem, že moderátor informace sděluje přímo mě osobně a nečte jen něco předem připraveného. Poměrně netradičně jsou pak vytvářeny i zpravodajské příspěvky – redaktor je součástí děje a staticky nestojí za mikrofonem.
Při ranním vstávání už jsem úplně okouzlen nebyl, stal jsem svědkem jakési parodie na reality-show Big Brother (protože pokud to bylo míněno vážně, jsem přesvědčen, že ředitel stanice není zcela při smyslech… ano, byla to parodie, chtěl jsem jen chvíli napětí). Ani dětský ranní blok mě neoslovil, pominu-li ztřeštěnou průvodkyni, pohádky pro nejmenší byly strašné – zlaté Teletubbies. Vrcholem bylo malování motýlka pomocí rukou, děti měly namočit ruce do barvy a obtisknout na papír… děti, zkuste to třeba i na zeď… rodiče vás určitě pochválí.
Původně jsem chtěl ještě sdělit své dojmy z britského tisku, ale to si nechám na jindy. Velké Británie není nikdy dost, není-liž pravda. ;-)
Pokud jste vydrželi až sem, mám pro vás zásadní zprávu tohoto týdne, bez které nebudete moci žít. Po osmi letech se BBC rozhodla natočit další díly populárního dětského seriálu Teletubbies, znáte jej z TV Nova. Tinky-Winky, Lala, Dipsy a Poo nám opět budou sdělovat, co skvělého zažily (barvy po mě nechtějte, vím jen, že Poo je červená-é-ý – těžko určit rod). 365 dílů rozšíří další.
