Tohle není klasický rozhovor. Je to velmi obsáhlé povídání, chce se napsat: bez obalu. Dozvíte se v něm vše, na co jste se báli zeptat. Vedení Radia Agara ochotně odpovídalo a nebálo se pojmenovat věci správným jménem. Exkluzivně, jen pro RadioTV.
Vážení čtenáři, vzhledem k tomu, že tento rozhovor je velmi obsáhlý (trval 1,5 hodiny bez přestávky), rozhodli jsme se ho rozdělit na dvě části. Dnes nabízíme první, příští týden část druhou.
Tohle není klasický rozhovor. Je to velmi obsáhlé povídání, chce se napsat: bez obalu. Dozvíte se v něm vše, na co jste se báli zeptat. Vedení Radia Agara ochotně odpovídalo a nebálo se pojmenovat věci správným jménem. Exkluzivně, jen pro RadioTV.
Připravili se na mne všichni čtyři: ředitel Radia Agara Kamil Havlík, výkonný ředitel Jaroslav Průša, promo manager Petr Král a hudební dramaturg Dan Rakaczký. Rozhovor probíhal v příjemné prostorné pracovně v prostorách Radia Agara, sídlícího na historickém chomutovském náměstí.
Radio Agara má velmi kvalitní moderátorský tým. Je to překvapivé, zvláště tady, v malém regionu. Jak jste to dokázali?
Průša: Je to díky filozofii, kterou jsme zde v rádiu pochopili ku prospěchu věci. Starého psa novým kouskům nenaučíš, takže i když byly možnosti získat zkušené moderátory, já jsem se rozhodl jít cestou hledáním talentů.
Král: Jedna věc je najít ho a druhá co s ním. Jako člověk, který artikuluje, který má příjemný hlas a nečte čárku jako v páté třídě, těch je hodně, ale co s ním dál?
Průša: Tady je ten problém selekce. My musíme vyselektovat z těch zájemců, kteří mají předpoklady, ale tady to nekončí. To teprve začíná. Dále. Co jsou ty lidi ochotni pro to udělat. Jejich představy se rozcházejí s realitou, která je a dneska je už velice tvrdá. Myslím si, že ne každý je schopen se s tím vyrovnat. Každý v tom vidí více méně volnou formu zábavy, získání nějakých finančních prostředků a samozřejmě vidí, někdy, na prvním místě určitou popularitu. Popularita tady byla někdy počátkem 90. let, ta práce tam tehdy nebyla a dnes se požadavky několikanásobně zvýšily. Dneska to už může připadat člověku, který z toho vystoupil, jako triviální, ale realita je taková, že je překvapen z toho, kam se to dostalo a jaké jsou požadavky. Snažíme se jít tou cestou, kterou jsem popsal a ulovíme tak jednoho člověka ročně.
Král: Princip je rovněž v tom postupu, jak toho daného člověka připravíme.
Poskytujete těm vybraným lidem školení, seženete třeba lektorku rétoriky, nebo to necháte pouze na tom adeptovi a dáte mu doporučení, že pokud chce být moderátorem, at na sobě sám zapracuje a jak docílí té kvality, kterou si představujete, je na něm?
Havlík: Aktivní přístup toho člověka je samozřejmě nedílnou součástí a prakticky podmínkou, aby byl schopen se zapojit do toho týmu. My požadujeme, aby sám na sobě dále pracoval a my mu vytvoříme veškeré podmínky. Když vidíme, že je to perspektivní.
Král: Je to v jeho zájmu a ten princip je takový, že zedníka také neučí ten, kdo ho zaměstnává. Nicméně, my ve svém středu máme lidi, kteří to dělají od začátku a ty lektory prakticky máme v nich.
Jak se potom díváte na situaci, která může nastat a běžně se to stává, že o toho vyškoleného moderátora, pokud je ambiciózní, přijdete tím, že odejde do jiného, atraktivnějšího, média, třeba do Prahy?
Havlík: Na tuto situaci jsme se už začali připravovat. Myslíme si, že už na podzim budeme realizovat věc, která je běžně aplikována, že s takovým, pro nás perspektivním, člověkem uzavřeme nějakou opční smlouvu. My do něj zainvestujeme, aby se on mohl vzdělávat a on se zaváže, že po určitou dobu zůstane v našem týmu. Když on nedodrží to období, bude muset zaplatit tu částku, kterou my do něj v rámci školení investujeme.
Máte své zaměstnance na klasickou smlouvu, nebo všichni pracují na živnostenský list?
Havlík: Moderátoři sami chtějí pracovat jako OSVČ z toho důvodu, aby měli volné ruce a mohli se věnovat dalším aktivitám. My jen požadujeme, že nesmí pracovat pro stejné médium, tj. pro jiné rádio. Třeba televize nám nevadí. Ale tu smlouvu s ním můžeme uzavřít, je to jenom na jeho přání.
Než jsem šel k vám do rádia, procházel jsem se Chomutovem, abych nasál atmosféru města a abych věděl, pro jaké lidi vysíláte. Překvapilo mne, že ačkoliv s Jirkovem má téměř 70 tisíc obyvatel, působí na mne jako maloměsto… Jak byste charakterizoval své posluchače tohoto regionu (Chomutov, Kadaň, Žatec, Louny), pro jakou cílovou skupinu vysíláte?
Havlík: Je to maloměsto, my to víme. Mne naopak překvapují Litoměřice, které jsou skutečně menším městem a život tam pulzuje úplně jinak. Je to asi díky tomu, že je to blíž Praze. Ti lidé tady jsou úplně jiní, jejich chování je jiné. Je to specifické a musí se s tím dost počítat. A pokud se bavíme o Chomutovu, tohle jsem s kolegy nekonzultoval, tak na mne působí jako „nekulturní město“. Když se snažíme udělat nějaké akce, tak přímo v Chomutově se nesetkávají s takovým ohlasem jako třeba někde jinde. Vezmeme-li případ vystoupení Kryštofů, tak v Kadani jsme zaznamenali účast přes pět set lidí a tady tři sta. Přitom stejná kampaň. Ty lidé tady nechtějí.
Takže se domníváte, že už je to v těch lidech, že oni prostě nechtějí…
Havlík: Ti lidé jsou zmlsaní. Na tak malé město je těch akcí tady asi hodně (smích).
To samé se ale říkalo i o Ústí nad Labem a zdá se mi, že to chce ty lidi naučit. Ukázat jim, že to jde i jinak. At to tady není jako v „zapadákově“…
Průša: Možná to už vyznívá jako klišé, ale nedílnou součástí, která vytváří tento stav tady, je i špatná ekonomická situace. Nechtěl bych říci, že jiné regiony jsou na tom výrazně lépe, ale přece jen výrazná nezaměstnanost v některých lokalitách se podílí na tom, že ten člověk má na výběr. Absolvuje z té nabídky určitou část a tak preferuje. Má své priority. Není schopen v krátké době znovu přijít. Ta ekonomická situace stěžuje tu práci, která je anomální. Tam kde ty principy fungují, tady nikoliv.
Havlík: Tady není zase takový problém sehnat sponzory, udělat tu cenu lidovou. Ale bohužel tady v Chomutově existuje to, že není výjimka z městské vyhlášky a 15% končí v městské kase, takže se to vstupné prodražuje. Třeba agentura Honza Crew tady chtěla uspořádat koncert Heleny Vondráčkové. Už byly natisknuté plakáty a nesetkalo se to s ohlasem. Zabalil to a i se ztrátou odtud odešel. Viníkem byly právě i ty poplatky, které vše prodražují.
Vrátím se k té původní otázce, kdo je náš posluchač, jak vypadá a jak žije. Nás třeba lidé označili za kulturní instituci a nositele kultury, kterou oni vstřebávají. My se nesnažíme vše co děláme přibližovat určitému věku, i když o něm mluvíme. Snahou je mluvit o nějakých životních stylech. Což si myslím, že je přijatelnější. Právě na kongresu, který byl v Praze, se rozebíraly přístupy a myslím si, že dneska začíná u nás platit spíše ten životní styl. Je to vypovídající o těch posluchačích jak se chovají, co nosí, kam chodí nakupovat, čím žijí, jak se baví. Spíše se snažíme přemýšlet o tom svém posluchači a co mu přinášíme. Když si říkáme, že chceme, aby 60% bylo pod 29 let věku, tak ale víme jak se chová, jak tráví volný čas a za co nejčastěji utrácí. Na jeho životní styl se snažíme přizpůsobit program.
Dalo by se říci, že jsou dva typy rádií. Ten první je napojen na lokální dění, radnici, tzv. komunální život. Ten druhý typ rádií je, lze říci, nezávislá média, která mají sídlo v určitém městě, ale věnují se obecně-nezávislému programu. Kam byste se zařadili vy?
Havlík: V našem regionu to tak nejde. My spolupracujeme se všemi radnicemi, protože se snažíme využít tu spolupráci v tom regionu, kde naši posluchači žijí. Nemůžeme říci, že bychom je ignorovali a byli tzv. nad věcí (jako systém Prahy), ale zase nejsme hlásnou troubou jedné radnice. To nebudeme a ani to nejde. My se snažíme nabízet objektivní informace. Když jsou volby, my představíme všechny kandidáty a ten kdo je nejlepší, at se ukáže. Všichni dostanou stejný prostor. Snažíme se být pluralitní. A mělo by to korespondovat i s vysíláním. My neříkáme „u nás v Chomutově“ nebo „naši hokejisté zvítězili“. My se ani nemůžeme ztotožňovat s nějakou jednou institucí. Ten patriotismus tady je a je vidět, že nám to přináší pozitivní vztah. Lidé nás berou jako součást svého života, znají nás, už jenom tím, že se ukazujeme, máme k ním blíže, berou nás jako blízké médium, ne něco jako vzdáleného. My si nemůžeme dovolit naštvat lidi z Loun nebo v Mostě, tím, že budeme zdůrazňovat Chomutov, přestože víme, že v Mostě nikdy nebudeme jednička. Ale o to se nebudeme ani snažit. Budeme vědět, že naše prostředky, které investujeme do proma v této oblasti musí přinést efekty, jenž tam jsou. Ale nikdy se nebudu snažit, abych tam získal číslo jedna na trhu. To je neadekvátní postup. Marketing a situace v dané oblasti nám musí říci na co máme a kde je hranice úspěchu.
Průša: Abych to uzavřel. Ta identifikace stanice, jak se interpretuje, by měla znít Radio Agara se sídlem v Chomutově, nikoliv chomutovské Radio Agara. To je zavádějící. A všiml jsem si, že v médiích se objevuje právě to druhé spojení, které se zákonitě musí dotknout těch souvisejících lokalit.
Jak byste stručně charakterizoval Radio Agara pro ty čtenáře, kteří jej nikdy neslyšeli. Co si pod ním mají představit? Jste rádiem hudebním, informačním, lokálním, pro mladé, střední generaci…
Havlík: Snažíme se být moderním rádiem s posílenou informační složkou…
Možná, že začíná ta doba, kdy by se měly stanice specializovat, vyprofilovat. Aby už to nebylo jako v 90. letech, kdy se snažily oslovit co nejširší spektrum posluchačů. Ta konkurence je veliká a tak by to rádio mělo do reklamní kampaně dát patřičně najevo: my jsme tohle, my jsme něco a my jsme v tomto dobří…
Král: Já budu oponovat. Díky politice, která tady je s rozdělováním frekvencí, to u nás nenastane v měřítku s Amerikou, se západními zeměmi, kde jsou skutečně specializované stanice. Takhle úzce specializovaný trh, myslím, u nás nenastane. Aspoň za našeho života.
V čem je chyba, že nenastane?
Havlík: Je to dáno kupní silou. Není tady taková kupní síla nebo penetrace obyvatel, aby to rádio uživili. Když si vezmeme rádio, které má kolem 50 tisíc posluchačů, tak je relativně hospodářsky nulové, takže pokud ani to rádio nezíská dlouhodobě aspoň takováto čísla, tak nemůžeme uvažovat, že může investovat do proma, do průzkumů a zjišťovat, co ti posluchači vlastně chtějí. Musí jenom tápat na tom trhu. Je tu přesycenost éteru a ta nenahrává ekonomické situaci rádií.
Proč si myslíte, že k tomu u nás došlo? Z jakých důvodů byla zvolena strategie: každé okresní město aspoň jedno rádio? Došlo k přesycenosti malých rádií, nemají na svůj rozvoj a když má 50 tisíc posluchačů, už je to považováno za obrovský úspěch…
Havlík: To je správně, já nenapadám to rozhodnutí…
Myslíte si tedy, že je to správně…
Havlík: Je to správná cesta. Já se domnívám, že na trhu je místo pro tyto stanice lokální působnosti, které nepokrývají jeden okres ale několik okresů a mohou se s nimi ztotožnit. Když přerůstají svou velikost, několik jich tady je, ztrácejí identitu. Honí se za něčím, co není dostupné. A zase: se vzdáleností od svého sídla klesá efektivita oslovení posluchače. Posluchači v tom vzdálenějším regionu nenabízejí nic navíc, už jenom kvůli tomu, že hrají téměř shodnou hudbu. Pokud se orientují na stejnou cílovou skupinu.
Kolik si lidé oblíbí písniček za týden? Dvacet? (Průša s Rakaczkým přikyvují) To je i ten problém rotací. Pokud ta stanice míří ke stejnému posluchači, který žije někde v Chomutově, Jirkově, u Prahy nebo na Moravě, tak to vnímání má téměř shodné. Je to díky časopisům, televizi… Co mu tedy ta stanice přinese? Musí mu přinést benefit někde jinde. Posluchači nám to v průzkumech říkají. Oni strašně rádi diskutují nad něčím, mají rádi ankety, nějaké způsoby k čemu se mohou vyjádřit, hlasování. A na druhé straně vám to shodí informací, že nechtějí mluvené slovo. Ale všichni chtějí, abychom přečetli tu jejich SMS, abychom pozdravili toho jejich kámoše a v druhé větě vám řeknou: Nechceme mluvené slovo. Jak z tohoto pak máte udělat rozumný program, když vám řeknou: Tohle chceme, ale nechceme mluvit. Máme zazpívat? (smích)
Ještě jednou. Jaké jste, stručně, rádio? Lze to shrnout jednou větou?
Havlík: Hudební rádio s posílenou informační složkou. Snažíme se oslovit spíše mladší cílovou skupinu, aktivní, dynamicky žijící, přemýšlející nad tím, co budou dělat nyní, neplánující do budoucna. Žijící realitou.
Král: Nám se denně potvrzuje, že soutěže, promo akce, naše aktivity, které jsou dlouhodobé, musí mít obrovskou podporu ve vysílání, protože ty lidi si pamatují den dva. Tudíž, pokud jim řeknete nějaký návod na nějakou soutěž, která je obrovsky populární, nyní děláme Dovolenou u moře s Agarou, tak oni vědí, že mají poslat SMS, oni vědí jak to mají udělat, ale třetí den si už nepamatují souvislosti. Oni žijí okamžikem. Přesto, že ta věc je atraktivní.
A domníváte se, že v dnešní době dát slogan Hity které letí je vhodné?
(pobavený smích Jaroslava Průši)
Havlík: Je to obecné, my víme, že to není ideální. Připravujeme průzkum o obrazové i zvukové grafice. My jsme zatím nenašli nic lepšího, tak zatím u toho sloganu setrváváme a jak jste uvedl, nepřináší žádný benefit, ale zase neškodí. Rádio by zase mělo být kompromisem, že nejméně lidí naštve. Přeladění je důvod toho, že vás to rádio něčím štve. Dokud ho nenaštve, tak posluchač nemá důvod ho přeladit.
Vezmu příklad třeba Dana Nekonečného. Ten má příznivce, i velké odpůrce. Když ho pozvu někam na ples, tak ti, kteří ho nemohou ani vystát, i když tam mám dalších pět, tak kvůli němu tam nepřijdou, protože ho nesnáší. My si tedy něco podobného nemůžeme dovolit zařadit do našeho programu. I ten slogan je stavěn tak, aby nejméně naštval. Musí to být ta neutralita. Bohužel.