Radio Impuls má za sebou již více než rok vysílání. To je přesně doba, kdy se sluší a patří zeptat se na dojmy, úspěchy a neúspěchy. Start nové celoplošky byl úspěšný, ale nyní se může Jiří Hrabák, ředitel Radia Impuls, radovat dvojnásob – i další výsledky Media projektu ukázaly, že lidé mají rádi českou hudbu. Proč? Protože jsme národ muzikantů nebo spíš proto, že jsme se naučili konečně zpívat? to, čemu rozumíme?
Naposledy jsme spolu rozmlouvali v době, kdy ještě nebyla známá čísla Impulsu. Nyní je již nový Media Projekt na světě. Změnilo se něco?
Co se změnilo? Víc než jsem čekal; čísla nového? Mediaa Projektu potvrdila správnost cesty, kterou Impuls před 14 měsíci nastoupil. Nechci přitom porovnávat výsledky starého? Media Projektu s výsledky novými, protože jsem si vědom změny v metodice i toho, že data byla sbírána jen tři měsíce. Přesto si myslím, že 826 tisíc posluchačů (poslechovost včera; po-ne), respektive 855 tisíc (poslechovost včera, po-pá) jsou obrovským úspěchem, protože jsou to čísla po pouhém roce existence radia.
To je hezké, ale měli jste cestu lehčí o to, že Impuls navázal kompaktně na vysílání Alfy.
Samozřejmě vím, že lze výsledky schodit? tím, že Impuls jen navázal na Alfu, ale pokud bychom se vrátili do alfácké? minulosti, pak zjistíme, že stávající údaje o poslechovosti jsou mnohem lepší, než byla čísla, na kterých Alfa končila. Ještě zajímavější je jedenácti procentní share Radia Impuls. Tento ukazatel je určitým důkazem kvality programu. Jsem si na druhou stranu samozřejmě vědom, že právě dlouhá průměrná délka poslechovosti může být zbraní, která se může ob
rátit proti nám (nespokojenost posluchačů s opakováním písniček, zpráv a dalších programových prvků).
Můžete tedy být spokojený ředitel?, protože Impuls dokázal, že česká muzika má stále dost posluchačů.
Media Projekt to skutečně ukázal – jak výsledky Impulsu, tak i výsledky Radia Blaník. Ale Impuls je nejen radiem české hudby, ale i radiem informací. Jen pro názornost: během dne je v programovém schématu šest hodin, kdy se podíl mluveného slova pohybuje kolem padesáti procent, a mluvené slovo na Impulsu jsou především zprávy a informace. Sami posluchači určitě ví sami dobře, že soutěže či jiné zábavné? prvky nejsou u nás zrovna pravidelným hostem.
To jsme trochu odbočili, vraťme se k české hudbě
V radiu české muzice pomáhá jak nedostatek české muziky v komerčních rádiích v uplynulých letech, tak i (a to se možná někdy podceňuje) relativně velmi vysoký počet zábavných programů v televizích, kde jsou pravidelnými hosty čeští zpěváci a kapely. Možná si zkuste někdy vypozorovat četnost některých zpěváků v televizi v závislosti na vydání jejich desky. Oni sami mají ověřeno, že televize dokáže vytáhnout zájem o nosiče s českou hudbou – no, a vznikne-li zájem o nosiče pak nosičem je vlastně i rádio.
Co myslíte, že je příčinou obliby české hudby?
O tom jsme už částečně mluvili. Ale proč mají lidé rádi českou muziku? Protože si chtějí broukat slova – nemyslím, že musí zrovna nahlas zpívat v autě, v kanceláři nebo u mytí nádobí, ale je jim určitě příjemné, mohou-li si nechat alespoň v myšlenkách běhat slova písničky, kterou poslouchají. A přidá-li se k tomu vtipný text, pak se nemůžeme vůbec divit tomu, že to lidé opravdu chtějí. Nakonec – potvrzením toho jsou písničky Těžkého Pokondra. Ta dvojice vlastně přišla na to, že lidé se chtějí bavit. A proto jsou jejich desky prodávány tak, jak jsou. V počtu prodaných nosičů je absolutní většina našich zpěváků daleko, daleko za nimi.
Ale sláva je pomíjivá. Myslíte, že i obliba české hudby mezi posluchači rádia tu bude stále?
Myslím si, že ano. Víte, je to přece jen jazyk, kterému tady rozumí všichni. Jazyk, ve kterém rozumíme fórům, nuancím, narážkám i dvojsmyslům. A o kolika lidech v naší
republice toto můžeme říci v případě angličtiny – o jiných jazycích ani nemluvě? České písničky budou mít stále svoje místo. Je spíše otázkou, zda bude u nás dostatečně silný trh, který dokáže uživit dostatečný počet interpretů tak, aby se vysílání rádií orientujících se na českou hudbu nestalo nudným.
Zmínil jste Radio Blaník. Cítíte v něm nějakou konkurenci?
Každé rádio je pro Impuls konkurencí, úspěšné rádio dvojnásobně. Na druhou stranu je to regionální stanice a my samozřejmě nemůžeme při tvorbě programu příliš brát v úvahu jednotlivá silná regionální radia. Musíme hledat, co dobrého mají tato rádia společné (a nejde tedy jen o Blaník – nezapomínejme na Orion, FM plus, Krokodýl apod). Nesmíme zapomínat ani na jednu velmi důležitou věc, o které jsem už hovořil, a tou je zpravodajství – informace. Tím se od Blaníku výrazně odlišujeme. Impuls, to opravdu není programově jen česká muzika, i když jsme především marketingovým tlakem tento pocit vzbudili a mohu říci, že zcela záměrně.
Druhou celoplošnou stanicí je Frekvence 1, která stále posiluje své zpravodajství a snaží se posílit postavení vůči veřejnoprávní stanici s dlouhodobě nejvyšší poslechovostí – Radiožurnálem. Vás zpravodajství nepálí?
Co to je nepálí? To víte, že nás pálí – jen jde možná o úhel pohledu na to, co chceme, aby naše zpravodajství a informace obsahovaly ve vztahu k Radiožurnálu. Je přece pochopitelné, že musíme hledat jiné zbraně než ty, kterých má Radiožurnál plný arzenál. Jimi bychom ho neporazili. Ono je to stejné jako s muzikou. Kdybychom na začátku nepřišli s něčím jiným, než s čím pracovala většina hudebních regionálních či lokálních rádií, asi bychom neuspěli.
Myslíte si tedy, že lidé naladí Impuls nejen kvůli české hudbě, ale i kvůli zpravodajství?
Ano, dnes už je jasné, že řada lidí poslouchá Impuls i kvůli informacím, kvůli jiné formě zpravodajství. Výsledky Media Projektu to jen potvrzují, největší nárůst poslechovosti máme v ranních hodinách, kdy se snažíme plnit informační roli rádia. Také naše poslední (únorová) kampaň se nesla v tomto duchu – Když ráno vstáváme, my už to víme! My si myslíme, že snad ta kampaň i program zabraly. Ale zda opravdu, to se dozvíme v srpnu z dalších výstupů Media Projektu.
Když se nyní ohlédnete zpět a zhodnotíte ten rok vysílání, jaké momenty byly pro rádio klíčové?
Dobře, tedy v bodech: V první řadě schopnost navázat bez přerušení na vysílání Radia Alfa.. Dále naše schopnost odolávat nedůvěře mediálních? odborníků a někdy i lidí Radiu Impuls velmi blízkých nebo se alespoň tak tvářících. Neméně důležité bylo budovat kolektiv za pochodu lidi v mediích jsou velmi emocionální a držet vztahy mezi nimi na dobré úrovni je těžší než by si kdo mohl myslet. Dalšími hlavními momenty jsou souzvuk programu a propagace, dodržování licence i úvah, se kterými jsme do rádia vstupovali, důraz na českou hudbu a vysoké procento informací. A v neposlední řadě také udržení finančního plánu v naplánovaných intencích a to, že jsme dokázali přesvědčit (alespoň v to doufám) lidi z reklamy o tom, že stojí za to na Impulsu inzerovat.
A jsme u inzerce. Kromě propagace reklamních zadavatelů v rádiu je jistě důležitá i vlastní propagace rádia. Jak budou vypadat nové promo kampaně Impulsu?
Hovořil jsem o souladu mezi programem a propagací. Jestliže jsme v naší první větší letošní kampani akcentovali informace, pak v červnu se budeme znovu snažit připomenout naší veřejnosti, že hrajeme českou hudbu. A nechceme jen připomínat. Rádi bychom nakoupili? další posluchače. Zůstaneme věrni loňskému sloganu – Česká muzika, která Vás chytí. Letos ale vše doplníme hrou: posluchači mají uhodnout, kterou českou písničku jsme hráli (a kolikrát!) v červnu nejčastěji. Myslím, že to může vést jak k nákupu? nových posluchačů, tak k prodloužení délky poslechovosti, protože když někdo bude delší čas pozorně poslouchat, určitě bude blíž k tomu, aby zrovna on věděl tu správnou písničku a to správné číslo. No a protože jsme si vědomi, že každý nákup něco stojí, tak stimulací pro posluchače je rodinný dům.
Nyní bych se Vás chtěla zeptat na obecnější otázku: Co vás trápí na českém rozhlasovém trhu?
Někdy závist, i když musím říci, že s většinou broadcastrů nemá Impuls žádné nepříjemné vztahy. Někdy to, že nevím, když poslouchám některý z okruhů českého rozhlasu a když sleduji jeho propagaci, zda jde ještě o veřejnoprávní stanici nebo o stanici, která soutěží s priváty. Víte, můžete tvrdit, že mi to může být jedno. Ale jakýkoli komerční prvek ve vysílání či propagaci Českého rozhlasu nás vlastně stojí peníze, on nám vlastně zbraněmi soukromých medií ubírá posluchače. My – soukromníci musíme pak na jejich získání zase vynaložit více peněz. Je otázkou, zda komerční programové prvky patří do vysílání veřejnoprávního
média (pokud tam jsou – může to být totiž jen můj subjektivní dojem). Je otázkou, zda vynaložené prostředky na propagaci – billboardy, tisk, pražské metro (pokud byly opravdu tyto prostředky vynaloženy), jsou či nejsou prostředky nás všech. Mají být koncesionářské poplatky takto skutečně takto využívány? Ale to asi opravdu nejsou otázky, které bych měl klást já. Nicméně: ptala jste se mně, co mě trápí na českém rozhlasovém trhu.
A co se vám líbí?
Dělat rádio.
Děkuji za rozhovor.
(Převzato z časopisu Marketing & Media)
