Rádio žije i mimo éter

Za tu dobu, co máme v Česku soukromá rádia jsme si už zvykli na to, že se jejich aktivity nevymezují jen na vysílání jakéhosi programu do éteru, ale že máme možnost se s nimi setkat i jinak a bez rozhlasového přijímače. Ano, mám na mysli různé zábavné akce jak pod širým nebem, tak třeba v klubech nebo na diskotékách. Lidé z branže je nazývají Off Air, což skutečně v překladu znamená něco jako „mimo éter“.
Frekvence konání takovýchto Off Air akcí hodně závisí jednak na typu rádia (mnohem větší pole působnosti má hudební rádio, než rádio nabízející např. informační servis nebo vážnou hudbu) a dále pak na penězích a schopnostech lidí, kteří takovéto akce pro rádio organizují. Většinou to bývá buď promotér nebo externí agentura, které se definuje úkol a ta pod hlavičkou onoho rádia zprodukuje celou akci prakticky sama.
V neposlední řadě je ale důležité i to, zda je rádio v lokalitě, kde působí, nové, nebo zda tam již nějaký ten pátek vysílá. Obvykle je totiž mnohem větší frekvence takovýchto Off Air akcí například po přidělení nového dokrývače v lokalitě, kde jeho program zatím neznají. Chce se potenciálním posluchačům představit a svým způsobem je přesvědčit, že by si měli své přijímače přeladit právě na tu jeho frekvenci.
Přesně takový případ se odehrál v sobotu 17. března v libereckém klubu Adria. Svou historicky první Off Air akci v Liberci tu pořádalo Rádio Černá Hora (RCH). Při té příležitosti jsem si v klidném zákoutí diskotékového klubu popovídal s Petrem Samešem, šéfpromotérem RCH a jeho kolegou Alešem Mastníkem, který zodpovídá za libereckou frekvenci RCH. (Ačkoliv je to dokrývač, vysílá své vlastní odpojováky v celkové délce několika hodin denně.)
Během našeho rozhovoru se potvrdily mé domněnky, že organizovat Off Air akce není žádná legrace. Ačkoliv to může znít zvláštně, sehnat vhodný klub či diskotéku, je například v Liberci podle Petra Sameše dost velký problém. Zaběhnuté podniky totiž většinou svého partnera z řad rádií již mají. Pořádáním takovéto akce v nových klubech rádio mnohem víc riskuje, že si k němu tance či zábavy chtiví posluchači cestu prostě nenajdou. Případný neúspěch by stál i dost peněz, protože na akcích takového typu většinou vystupuje několik pozvaných hostů, což je samozřejmě prodraží. Daní, kterou například RCH musela zaplatit za to, že zvolila osvědčený klub v centru Liberce byl paradox, že tento podnik je rezidentní scénou DJ Mirka Falty, který moderuje Ranní jízdu na konkurenčním rádiu Euro K. Jeho „domovský“ klub je tak samozřejmě lidmi, kteří se sem jdou bavit, vnímán jako jakýsi rodinný podnik tohoto rádia a tudíž selfpromo rádia jiného působí poněkud rozpačitě. Bavil jsem se o této schizofrenní situaci s oběma stranami a musím konstatovat, že nadšení nevládlo ani u jedné z nich, ale nakonec – dle hesla „Všechno je o penězích“ – zvítězila dohoda. Avšak poutače s logem Euro K na stěnách podniku a velké logo Černé Hory visící nad parketem – to vše dohromady působilo skutečně paradoxně a kdekdo se mohl mylně domnívat, že se obě rádia dala na cestu vzájemné spolupráce, což samozřejmě není pravda.
Program večera přesně odpovídal snaze nalákat potenciální posluchače právě na ten „můj“ program. Prostory klubu byly doslova vystlány různými letáčky zvoucími na akce, které bude RCH pořádat nebo na kterých se bude podílet. Možná škoda, že RCH nevyužilo starý trik snad všech rádií a nenabídlo například samolepky s libereckou frekvencí. Pokud šlo o muziku, hrála se většinu večera klasická taneční hudba. O to, že byl celou noc parket plný, se starali moderátoři Ranního Jamu – Vašek Mašinda a Jindra Kriegel. Musím uznat, že svou roli zvládli bravurně a bylo vidět, že jsou skutečně sladěná dvojice, která se umí jak zhostit moderování takové akce, tak se i postavit za mixážní pult.
Okolo půlnoci se objevili první externí hosté. Taneční skupina T-BASS předvedla ukázky tance zvaného Electric Boogie a bylo co obdivovat. Lehce po půlnoci se na parket přiřítil Marek Palouš, mistr světa v cyklotrialu, a předvedl kousky, nad kterými se skutečně tajil dech. Byl jsem rád, že jsem celou exhibici sledoval z balkónu nad parketem, protože představa, že by si mne vybral jako figuranta ke svým kouskům, ve mně skutečně příjemné pocity nebudila. Vrcholem večera bylo asi půlhodinové vystoupení královehradecké hiphopové partičky Satelit Kanibal, která po mne – v jednom ze svých rozverných textů – chtěla dát „cucavej bonbón do uší“. Dál se znovu pokračovalo diskotékou v podání zástupce RCH. Hrál DJ Honza Žíla, který v pondělních večerních odpojovácích RCH vysílá jen pro libereckou frekvenci RCH svou vlastní dvouhodinovku mixované taneční muziky – Party Time. Jde o pořad, který je svým provedením hodně podobný dnes již prestižní Dance eXXtravaganze, kterou vysílá vždy v sobotu večer Marek Řeřicha (DJ Aerobyk) na Evropě 2.
Závěrem musím konstatovat, že v relativně rozlehlém klubu Adria bylo během večera docela těsno. Dobrá nálada a spokojenost vládla nejen na straně bavících se návštěvníků, ale – po otupení prvotních ostrých hran – i mezi zástupci jednotlivých rádií. Za hranicí slušného chování byla snad jen jediná věc: Kluby na úrovni (viz např. Karlovy Lázně v samém centru Prahy) nabízejí jako samozřejmost, že svým návštěvníkům zajistí možnost odložit své mikiny nebo bundy v šatně zdarma a nikoliv za nemravných deset korun, které chtěli za jedno ramínko v Adrii…