Jak vidí stav českého rozhlasového vysílání lidé z branže? O názory ohledně potřeby veřejnoprávního okruhu pro mladé, budoucnosti Českého rozhlasu a strnulosti formátů soukromých stanic jsme požádali několik odborníků. Po Michalu Zelenkovi a Zdeně Hůlové vám přinášíme vyjádření prezidenta ED ČR Michela Fleischmanna.
Problém je jinde, než v založení veřejnoprávního ČRo 4. Jestli komerční rádia nemohou „uhnout“ od jejich formátů je dáno roztříštěností celkového
rozhlasového dění. Rádií není nikdy dost, ale majitelů je doopravdy nadmíru a ti jsou nuceni vytvářet rádia, která mají alespoň minimální šanci na úspěch. Méně majitelů by mohlo znamenat více formátů, ale o tom nerozhodujeme.
ČRo 4 je projekt podle modelu francouzské veřejnoprávní stanice „Le Mouv´“. Vím o tom dost, protože jejím ředitelem je bývalý ředitel programu Europe 2. Ukazuje se, že přes profesionální tým, mnoho peněz a pokrytí, které si nikdo s privátů nedovede představit (sebrali co se dalo, tedy co bylo volné a ještě vzali místním „Reginám“), se nedostavil žádný úspěch. Dokonce se tím zabývá už i parlament, protože tolik peněz vyhozených
oknem je i na Francii trochu silný kafe. Proč ale ten neúspěch? Protože mladí lidé nechtějí rádio, které je jim předloženo na táci veřejnoprávní instituce. Proč? Veřejnoprávní instituce je s definice normotvorná podle nějaké ideální definice společnosti, v tomto případě mládeže. A mládež, ta chce smýšlet svobodně, tedy si vybrat sama.
Je chybné si myslet, že takové rádio by mohlo „dělat“ všechny hudební žánry. Takovou směs nikdo nezkousne. Takže to bude, bude-li to, zase
jedno AC rádio. Budou mít peníze, dokonce i profesionály, ale nikdo to nebude poslouchat. Výsledek bude méně kmitočtů pro priváty, tedy menší
možnost se dostat k lepšímu pokrytí a v konečné fázi dostat možnost vytváření silných rádií, která budou vyhledávat další „neoslovené“
posluchače, kterým by mohli nabídnout i jiné žánry. Takže jde o co? O výchovu? Pozdrav pánbůh. O hudbu? Určitě ne. O peníze? To snad ne. Takže o kmitočty.
