O názory ohledně potřeby veřejnoprávního okruhu pro mladé, budoucnosti Českého rozhlasu a strnulosti formátů soukromých stanic jsme požádali několik odborníků. Dnes vám přinášíme vyjádření místopředsedy Rady pro RTV Petra Štěpánka.Jak vidí stav českého rozhlasového vysílání lidé z branže? O názory ohledně potřeby veřejnoprávního okruhu pro mladé, budoucnosti Českého rozhlasu a strnulosti formátů soukromých stanic jsme požádali několik odborníků. Po Michalu Zelenkovi, Zdeně Hůlové, Michelu Fleischmannovi a Josefu Vlčkovi vám přinášíme vyjádření místopředsedy Rady pro RTV Petra Štěpánka.
O možnostech vzniku ČRo 4 si nedělám žádné iluze a také nevěřím utopiím o tom, jak kvalitní veřejnoprávní program pro mladé zvýší úroveň privátních rádií. Bylo by to přesně naopak. Ve snaze soutěžit s privátními rádii by takový program dříve či později sklouznul ke stejné hudební produkci, jakou komerční rádia provozují už teď. Vždyť co brání ČRo 1 – Radiožurnálu nabízet kvalitní alternativu populární hudby okamžitě teď hned? Nic. Namísto toho nás tento nejhýčkanější program veřejnoprávního rozhlasu zásobuje stejně jako ostatní privátní stanice nabídkou pěti velkých vydavatelství a jako bonus ještě nabízí vykopávky z dob, kdy dramaturgoval Hannig a Vaculík.
Kdyby však někdy do čela Českého rozhlasu nastoupil skutečný reformátor a vizionář, umím si představit, že by bylo možné překopat všechny programy veřejnoprávního rádia. Začít by se mohlo třeba od „přečíslování“ stávajících stanic. Ať už projíždíte Rakouskem, Bavorskem či Švýcarskem, všude mívá jakási veřejnoprávní obdoba našeho Radiožurnálu „trojku“. A to je ten program pro mladší publikum. „Jedničky“ mívají naopak dost blízko spíše k naší Vltavě, či k mixu Vltavy a Prahy. Vůbec si myslím – a upozorňuje na to i Zdena Hůlová a Pepa Vlček – že veřejnoprávní rozhlas by měl daleko více akcentovat, že je jedním z mála, ne-li jediným, provozovatelem, který vytváří program i pro starší generaci.
Za největší problém našeho veřejnoprávního rozhlasu však v současné době pokládám ČRo 6 – Rádio Svobodná Evropa, což je z historicko nostalgických důvodů vytvořený, podivný hybrid veřejnoprávní a privátní stanice, alespoň co do financování. Málokdo ví, že s americkou stanicí RFE – RL, která se z Mnichova přestěhovala do Prahy a sídlí v bývalém federálním parlamentu, nemá toto rádio společného vůbec nic. Snad kromě poněkud zavádějícího jména.
Při našem posledním osobním setkání jsem se Pavla Pecháčka ptal (a zdůrazňuji, že naše vztahy jsou jinak velmi přátelské), zda si uvědomuje, že tím, co dnes jeho stanice produkuje, riskuje své dobré jméno. Pavel se tvářil, že vůbec netuší, o čem mluvím. Obávám se toho, že ve víru shánění peněz pro své „dítě“ nemá snad ani čas sledovat, co vlastně „jeho“ rádio vysílá. ČRo 6 – RSE se totiž stal nástrojem jedné politické skupiny, která si usurpuje většinu jejího vysílání pro hlásání svých jediných Pravd. O nějaké objektivitě, natož o politické vyváženosti nemůže být ani řeč. Někteří redaktoři – političtí aktivisté (Rejžek, Šmídová) jsou doslova výsměchem veřejnoprávnímu poslání Českého rozhlasu. Kladu si otázku: Když to neví Pecháček, tuší to alespoň generální ředitel?
